Archiv rubriky ‚Dovolená’


Rok 2014 byl ve znamení radosti, zklamání a cestování

Publikováno 6. 2. 2015

Minulý rok jsem místo ročního shrnutí barvitě popisoval mé starosti a strasti se zákeřnou nemocí jménem mononukleóza. Letos jsem si ale řekl, že by bylo fajn zase najet na dřívější tradici a podívat se, co se mi během roku 2014 stalo. Dokonce jsem si k tomu napsal pěknou osnovu, tak pojďme na to!

Dietní rozjezd

Začátek byla vesměs nuda. Kvůli mononukleóze jsem byl sláb, nesměl jsem sportovat a fetovat, zato jsem musel dodržovat přísnou dietu. Pudingy mi časem přestaly chutnat, mandarinky čekal stejný osud. Kamínková náhrada za tabák ve vodnici taky nepatřila k tomu nejlepšímu. Ale zvykl jsem si, to jo. Mohl jsem si aspoň hrát na straight edge pozéra, mé tělo bylo v té době svatyně!

Království šedi

Následujících pár měsíců patřilo stereotypu – škola, práce a občas nějaké to zpestření s koncertem. Vlastně tohle období patřilo k těm hezčím, chodil jsem s dřívější kamarádkou (pfff, že prej je friendzone překážka a problém) a nic mi nechybělo. Jak už jsem psal někdy před půl rokem, dokonce jsem přestal být zahořklým cynikem! Ale prý jsem stejně namyšlený snob :(((((

Nestrkej hlavu do igelitky!

Naprosto nesouvisející fotka na téma „Nestrkej hlavu do igelitky!“

Zlom

V půlce roku přišlo opravdu hodně bolestných ran. Dočkal jsem se rozchodu, vyhodili mě ze školy a završila to větší nehoda na dálnici před Brnem. Brno je divný. Lidi z Brna jsou divný. Brno by se mělo zakázat. Nicméně všechno (nebo aspoň něco) zlý je k něčemu dobrý. Po rozchodu jsem se sblížil s novými lidmi, utužil vztahy se starými a naplánoval si na prázdniny velké plány. YOLO prostě. Přijímačky jsem udělal, opět se dostal na mou oblíbenou školu a nechal si uznat předměty, takže „nic nekončí, jedeme dál“. A auto… no byla to Felicie, svý nejlepší časy měla za sebou. Hlavní je, že jsme všichni vyvázli živí.

Festivalové léto

Opět jsem navštívil Bažant Pohodu na Slovensku, kde mě fascinoval koncert skotské post-rockové kapely Mogwai. Na Colours Of Ostrava jsem si užil tak ňák všechno, nevím, jaký koncert vypíchnout.

Bažant Pohoda 2014

Tradiční festivalový pokrm

Praseče v Deutschlandu/Muzeum mentálních kuriozit

Po festivalech mě čekaly dva velké tripy. První byl výlet do volnomyšlenkářského Berlína, Mekky všech hipsterů. Vyrazil jsem tam společně s Bárou, která s tím super nápadem přišla. Já zrovna potřeboval novou profilovku na Facebook, tak jsem se s nadšením přidal. Né, kecám, do Berlína jsem se chtěl už fakt dlouho podívat. Všechny tři dny byly super – navštívili jsme nejznámější berlínské památky, nafotili hromadu selfíček, chlastali na židovskym památníku a chlastali s cizinci z hostelu.

Selfíčko z Židovského památníku v Berlíně

Veselá fotka na smutném místě

Roadtrip Praha -> Varšava -> Kaunas -> Vilnius

Highlight minulýho roku. Bez debat. Událost, na kterou vzpomínám strašně rád. Bára jela na Erasmus do Litvy a tak mi navrhla, jestli si s ní nechci udělat výlet, podívat se do Polska a Litvy a pak se vrátit autobusem do Prahy. Samozřejmě, že jsem neváhal a kývl na to. YOLO, néasi! Ještě jsem přesvědčil Honzu a Evu, aby se přidali.

První zastávka byla ve Varšavě, která se až moc nápadně podobá Praze, akorát je ošklivá. Další zastávka nás čekala v Kaunasu, kde jsme se večer vydali na párty do místního klubu (#partyhard). Poslední zastávkou byl Vilnius, hlavní město Litvy a náš cíl. Popsat celý roadtrip by zabralo celý článek, já se na to vykašlal a už je pozdě, takže (a teď mě omluvte, budu trochu patetický) si vzpomínky uchovám alespoň ve svém srdci <3

Prostě Litva

Ve Vilniusu mají krásné autobusové nádraží

Zimní semestr

Tady už mě moc velkých událostí nečekalo. Ikdyž… Krásně jsem si zaběhl We Run Prague 2014 a přitom žiji velmi nezdravým životním stylem. Viděl jsem naživo Swans a podepsalo se to na mé psychice (a sluchu, skoro jsem se bál, že budu mít tinitus). V MeetFactory vystoupil Son Lux a já byl naprosto fascinován. Opil jsem se na srazu musicserveru tak moc, že jsem zažil snad největší kocovinu ve svém životě. A zase jsem zažil pár životních zklamání…

Silvestrovský triumf

Konec dobrý, všechno dobré. Silvestr nebyl zas tak zásadní okamžik, ale bába škemral, ať o tom napíšu a vyzdvihnu jeho drobný úspěch (ehm) z bowlingu, tak tady to máš! Jednak se mi podařilo domluvit velkou partu lidí, se kterou jsme společně šli na bowling, a jednak jsem patřil mezi nejlepší hráče. Né, že bych se chtěl vytahovat :)))))))))

Silvestr 2014

Ty čepice jsme si poctivě vychlastali!

aTo by bylo asi tak vše! Snad bude rok 2015 lepší, než 2014.

Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | Žádný komentář

Open Air Festival 2012

Publikováno 25. 8. 2012

Vím, že venku pomalu začíná padat listí a report z Open Air Festivalu publikuju až teď. Prostě jsem to nestihl. Tolik zážitků (ač některé jsou dost absurdní a spíš negativní (stay tuned!)) jsem během žádných prázdnin nezažil.

Na výběr bylo letos hodně festivalů. Nejlépe se jevily samozřejmě barvy Colours of Ostrava, protože jejich program byl vážně nabitý. Nicméně přesvědčit někoho, aby se mnou jel do Ostravy na hudební festival, by bylo takhle narychlo (polovina prvního měsíce prázdnin) celkem obtížné. Už jen domluvit se na Open Air Festivalu bylo náročné. V mém společenském kruhu je mnoho hudebních analfabetů, kteří se spokojí s tím, co jim předhodí mainstreamové rádio, nebo poslouchají český pohodinda hipeček aka Tafrob, Jay Diesel, Paulie a další ze série bizarních rapů.

Nakonec jsem se domluvil s dvěma přáteli. Měl jsem levnější lístky, na to se slyší dobře, takže mi jeden z nich řekl, ať je beru, že se ještě domluvíme. Jak se festival blížil, jeden i druhý se začali cukat. Taková ta klasika. Zbyl jsem sám. Ironií je, že jsem soutěžil s Kulturní peckou (wtf?, pořád nevím, co to je) a jako na potvoru vyhrál dva lístky na OAF! No to mě poser. Mám pět lístků a jsem sám? Forever Alone? Ne! Michal aka bába (znáte z článku „Jak běhají štafetu hipsteři“) se ke mně přidal. No a nakonec jsem přemluvil i Verču, která kvůli tomu přijela až ze Zlína! Žádný výmluvy, že to je daleko, nemam peníze, nebe je rudý, blablabla. Prostě přijela. Mnozí by si z ní mohli brát příklad. Zbylé dva lístky jsem prodal maníkovi, který na místě sellil levnější lístky jak skunk. Co bych s nimi taky dělal? Stepovat po areálu a nabízet je za předraženou cenu, abych na tom vyvatil aspoň dvě kila, se mi vážně nechtělo.

Letiště Panenský Týnec bylo vážně obrovské. To jsem si uvědomil, když jsem běžel ze stanového městečka do auta, protože jsem zapomněl vyndat nabíječku ze zapalování. Čtvrt hodiny a byl jsem totálně splaven. Nu což, trénink na blížící se We Run Prague. Samotný areál byl pěkný, klasicky nechyběly stánky s občerstvením (největší like patří KFC, které se postaralo o naši večeři). Dále nám udělal radost stánek od Googlu, který kromě nabíječkárny nabízel i přístup k internetu. Víte, jak je otravné projíždět všechny nové statusy na Facebooku třeba den zpátky? Ale udělat se to musí, žejo. Krom toho jsme si všichni tři odnesli stylové bílé brýle. Takové, co mají po straně logo Armani. Akorát tyhle tam měly Google+ a nestály pět tisíc.

Open Air Festival 2012 a my na pláži

Je to hudební festival a já tady píšu o tom, co asi nikoho nezajímá. Takže teď k hudbě…

Moc jsme toho neslyšeli. Popravdě nevystupovalo tolik jmen, po kterých bych prahnul. Jelikož chtěl bába slyšet Kluse, šli jsme na Kluse. Ten mi tak nevadí. Když chtěl jít na Mandrage, měl jsem s tím problém, ale do davu jsem si stoupnul. Natáčel se tam nový klip, ve kterém určitě budu. Od té doby jsem začal přemýšlet o emigraci. Nechápu, jak se někomu může taková prvoplánovám laciná a naprosto nevkusná hudba líbit. Ale budiž, na světě je i daleko horší zlo. Bába ještě toužil po Nightwork, jejichž hudba se mi taktéž příčí. Nicméně srovnání, že Nightwork jsou takoví J.A.R. s dementními a naprosto nevkusnými texty, se mi hodně líbí. Ta show, hudba a i ten zpěv totiž marný nejsou a v porovnání s Mandrage to byl ráj na zemi.

Booka Shade nás zaujalo, chtěl jsem si od nich něco stáhnout, ale rozmyslel jsem si to. Na The Bloody Beetroots byla moc velká zima. Mando Diao byl super koncert, kde všichni čekali na pecku „Dance with somebody“ a museli si počkat na úplný konec. Ale stálo to za to. Nevím, jestli to je jen můj pocit, ale song trval asi 10 minut. No prostě super. Amy Macdonald zpívala úžasně. Nevěděl jsem, co čekat od Gorillaz, protože to to nebyli Gorillaz, ale Gorillaz Sound System. Asi jsme to trochu přehnali s drogami, protože jsme po půl hodině šli tancovat do Óčko stanu na typický mejnstrýmovky z Fajn rádia. Z Gorillaz si pořádně pamatuju animaci kazety. Furt ne a ne se dotočit. No a ze stejného důvodu jsme propásli Fatboy Slima, což by mě sice mělo tak trochu mrzet, ale je mi to jedno.

Komu patří dislike? Restauračnímu zařízení v Lounech, kde jsme na oběd čekali NEUVĚŘITELNÝCH šedesát minut! Možná i trochu dýl. Na druhou stranu jsme neslyšeli tragédii Kobližc!, takže alespoň nějaká pozitiva. Druhý dislike samozřejmě taneční stagy vedle stanového městečka, která vyhrávala do prázdna celou dlouhou noc. No a třetí patří fakin (za tenhle výraz vdečíme Toxxxovi!) zimě. Všechny ostatní dny krásně a v pátek a v sobotu ani ne dvacet stupňů? Tohle fakt nasere.

Jestli jste to dočetli až sem, tak vám patří dík. Je to asi nejdelší spot na mém blogu. Největší dík však patří Verče a bábovi, kteří se mnou jeli, protože to bylo legendární! Dobře, možná né tak extra legendární, ale fajn určitě. (Jo a na tý fotce na pláži mam dementní výraz, víme vo tom!)

Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Hudba, Můj životní styl | 4 komentáře

Německo 2010

Publikováno 16. 6. 2010

Minulý víkend jsem si trochu prodloužil a navštívil sousední stát – Německo. Byla to taková „menší dovolená“. Účelem cesty bylo potápění v jezeře, ale jelikož mě potápění příliš neláká, věnoval jsem se pouze cyklistice. A mohu říct, že to byla příjemně strávená dovolená.

V pátek odpoledne jsme se vydali do vesničky Obernach. Cesta trvala přibližně okolo šesti hodin, tu jsem ale skoro celou prospal. Na místo našeho ubytování jsme dorazili k večeru, kde na nás čekali známí. Přivítali jsme se, ubytovali a ulehli do postele.

Ráno jsme se nasnídali a vyrazili k jezeru na ponor. Jak jsem zmínil v úvodu, já se nepotápím a tak jsem jezdil na kole. Dopoledne to byl jen malý výlet do obchodu pro pečivo. Zde se musím pochválit. Němčinu mám prvním rokem, ten jazyk nemám moc rád, ale byl jsem schopen nakoupit! Celkově se mi líbilo, že jsem slyšel německý jazyk a občas zaslechl slovíčko, kterému jsem rozuměl. Odpoledne nás čekala cesta okolo celého jezera (necelých 30 km). Celý den jsme zakončili v místní restauraci vydatnou večeří, ke které nechybělo pro Německo typické pivo.

Dovolená v Německu - vodopády

[Pokračování článku]

Napsal izmy, v kategorii Dovolená | 4 komentáře

Sportovní kurz 2009 – Běstvina

Publikováno 13. 9. 2009

Druhý týden v září – od 7.9. do 12.9. – jsem se zúčastnil školní akce. Jednalo se o sportovní kurz pro druhé ročníky, plus se k nim přidali dobrovolníci ze třetích a čtvrtých ročníků. Kurz proběhl ve sportovním areálu nedaleko obce Běstvina. Slyšel jsem spoustu kladných ohlasů a skutečně byly pravdivé, celý týden jsem si užil.

Běstvina 2009

Odjížděli jsme v pondělí, ještě před odjezdem bylo ale nutné přinést do autobusu jídlo, sportovní věci a naložit kola, která byla pro každého dobrovolná. Já jsem si kolo vzal a nelitoval jsem toho (i když by bylo lepší na kolo vyrazit víckrát a ne jen dvakrát). Cesta do Běstviny trvala necelé dvě hodiny. Na místě se musely všechny věci vyložit a my čekali na ty slavné chatky, které tam údajně postavil Hitler. Žádný přepych to vážně nebyl, chatky prolezlé pavouky, všechny stěny popsány infantilními texty a parodie na stolek. Zámek byl z obou stran, nebyl proto problém někoho v chatce zavřít zvenku. Právě proto se rozbila okna ve dvou chatkách. Sprchy jsou také kapitola sama pro sebe, nevypadalo to tam zrovna nejlépe a voda tekla studená. Alespoň hlášky tam padaly slušné. Každopádně na chatky se dalo zvyknout a studená voda se dá přežit.

[Pokračování článku]

Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | Jeden komentář

Hip Hop Jam 2009

Publikováno 14. 7. 2009

Ve dnech 10. – 11. července proběhl v malé vesničce Svojšice hiphopový festival Hip Hop Jam 2009. Na tento festival jsem se vydal s Poděsem. Na místě jsem se setkal i s Kohoutem a pár kamarády z Letňan. Jelikož byl festival dvoudenní (+ warm up ve čtvrtek), tak jsme si tam museli vzít stan a přespat.

V pátek okolo 11:00 ke mně přijel Tomáš. Spolu s ním jsme se vydali autobusem na Hlavní nádraží a odtamtud vyrazili vlakem na Pardubice. To jsme ještě netušili, že do Svojšic jede speciální kyvadlová doprava (o té více později) a plánovali jsme přehnané cesty vlakem nebo stopem. Cesta vlakem trvala snad věčnost, vlak nějakých 15 minut stál na jednom místě a nic se nedělo. Dorazili jsme do Pardubic a snažili se najít nástupiště číslo 0. Mezitím okolo chodilo spoustu „hoperů“, kteří měli stejnou cestu. Před zastávkou na autobus nás zastavil jeden kluk a výměnou za 10 Kč nám řekl, kde se nachází nulté nástupiště a ještě nám dal dvě Sparty. Poděkovali jsme a šli na místo, které nám řekl.

Hip Hop Jam (Stage)

Bylo okolo 17:30 a my s nadějí doufali, že ještě stihneme E2. Zastávka byla celkem přeplněná, jelikož se do busu nevejde tolik lidí, tak tam někdo čekal přes hodinu. My měli štěstí, že jsme se narvali (Tomáš byl celkem nervní a uvažoval o taxíku). Ve Svojšicích bylo celkem narváno a v kempu to samé. Naštěstí jsme našli takové odlehlé místečko (kam všichni chodili chcát) a postavili stan. A teď vzhůru do areálu!

[Pokračování článku]

Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | 6 komentářů