Archiv rubriky ‚Moje názory’


Volíte menší zlo? Jste dementi!

Publikováno 24. 1. 2013

Vždycky jsem chtěl mít bulvární titulek. Tady je! A může za to volební šílenství, které trvá už skoro měsíc. Nebudu psát tisíckrát ohranou písničku o tom, kterej kandidát je lepší. Je to únavný. Facebook, Twitter, iDnes, Novinky, omg prostě všude! Co mě však dokáže naštvat a o čem vlastně chci psát, je volba menšího zla. Nuže…

"Miloš Zeman, prezident chudých."

„Musíš volit Karla, jinak tam bude ten buran!“ nebo „Chceš prezidenta, kterej podporuje asociální vládu?“
„A víš ty co? Co když tam nechci ani jednoho a nepůjdu volit?“
„No to ses posral tyvole, to je automatickej hlas pro Zemana!“
„Bullshit.“
„Jako já taky nechci ani jednoho, proto volim menší zlo. Musíš volit takticky, žejo.“
„Aha,“ oči v sloup.

A pak poslouchám kecy o tom, že si nemůžu stěžovat, když nejdu volit. Jenže ti, kteří volí menší zlo, si budou stěžovat taky. Vůbec by mě zajímalo, kde se u nás vzala ta touha volit člověka (stranu), kterej nám vadí nejmíň a považujeme ho za menší zlo, místo toho, abychom volili podle rozumu toho, koho skutečně chceme. Tedy volit lepšího kandidáta a ne míň horšího.

[soundcloud url=“http://api.soundcloud.com/tracks/26832821″ params=“color=ff6600&auto_play=false&show_artwork=true“ width=“ 100%“ height=“166″ iframe=“true“ /]

„…a nápadů má fůru, ale neni vo co stát, většinou z kategorie jak to skoncovat, co by se dalo dělat, co by se mohlo stát, v rozsahu od emigrace až po atentát.“

Co si budeme nalhávat, v prezidentských volbách pořádně o nic nejde, je to spíš taková rádoby inteligentní show. Každej se tváří, že ví všechno nejlíp. Tweetuje o nejnovějších zprávách, přidává se do skupin na Facebooku, nosí placky a donekonečna se dohaduje. Mnoho z nich si ani neuvědomuje, že jsou volby až od osmnácti. Ale mít (povrchní) názor na politiku je přece děsně cool.

Voliči na sociálních sítích

„…že z nás vychovali jedno velký stádo, kde si každej myslí, že má vlastní názor, protože utrácí prachy, který předtím vydělal a nejvíc se bojí tyhle věci nedělat.“

Je to sice klišé, ale v tomhle má Bonus zčásti pravdu – „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali.“ Jestli volba jednoho či druhého znamená to samý, nevidím důvod, proč si vybírat. Vidím možnost a tou je nevolit. Straight Edge lidi se taky nerozhodujou mezi Vodkou a Rumem. Nicméně k volbám půjdu a budu volit toho, koho chci. Nebudu jako všichni taktičtí pokrytci volit menší zlo. Zkuste udělat to samý.

Tip: Nejít k volbám je taky volba, jen je potřeba si to uvědomit.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory, Politika | 8 komentářů

Rozchod na YouTube národní senzací

Publikováno 15. 4. 2012

Meme prosímNetřeba pochybovat o tom, že je ještě někdo, kdo neviděl slavné video „Drsnej rozchod v Praze“. A netřeba pochybovat ani o tom, že jsou lidi hyeny a cizí neštěstí je pro ně dobrým zdrojem zábavy. I já se tomu zasmál. Na konci se však nejvíc bude smát zadavatel virální kampaně. Ano, opět jsem paranoidní, stejně jako u SuperVáclava. Každopádně tohle vypadá trochu víc real.

400 tisíc zhlédnutí na YouTube. Mnoho video-hudebních remixů. Různé fanpage na Facebooku. Vytváření oblíbených meme komixů na toto téma. Rozchodové video je prostě bomba. Virální bomba. Je plné emocí a to se lidem líbí. Staví lidi do dvou rovin. Budu se tomu smát a postavím se na stranu toho kluka, nebo ho budu nenávidět, protože udělal hnusnou věc – natočil to a pak to veřejně publikoval, čímž de facto zničil tu holku.

Nevidím důvod, proč se zastávat holky. Podvedla ho a pak se naprosto nemožně chovala. Pocit zoufalství, nebo perfektně zahraná role? Zasloužila si však veřejný lynč? Některé komentáře na YT nebo FB jsou vážně síla. Kromě toho se vždycky se objeví pár rádoby moralistů, kteří kážou o správnosti. „Co kdyby se to stalo tobě, co bys dělal, no?“ S klidem bych odvětil, že mně by se to nestalo (v rámci pochopení – myslím tim hysterické chování holky). Ještě horší jsou však tací, kteří doufají, že spáchá sebevraždu, aby se ukázalo, že my, všichni, kteří jsme se u videa zasmáli, jsme jí k tomu dopomohli. Ve výsledku se tedy ukazuje, že i tito moralisté nejsou o nic lepší, než hyeny. Jediným rozumným řešením je video po pár vteřinách vypnout s tím, že mě to nezajímá.

Nicméně všechny internetové senzace jednou odejdou a vystřídají je nové, častokrát lepší. Kdo si dnes vzpomene na zvídavý dotazník Natalii Sadness? Holku, která močila do vany? Nebo ještě známější vlogerka Boxxy? Za týden to pro nás bude prostě jen holka, která neznala sílu slova „prosím“. A já prosím, aby se ukázalo, že to je jen virální kampaň. Na Mercedes, na Crocsy, to je fuk. Protože já už mám odběr na YouTube přihlášený!

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 4 komentáře

Google a Facebook – kdo je větší bratr?

Publikováno 3. 11. 2011

Vždy mě pobaví debata na téma ztráta soukromí na sociálních sítích. Často se setkávám se zaujatými názory na Facebook. Prý každým novým „vylepšením“ podkopává zabezpečení a chce po uživateli vědět víc a víc informací. Ano, je to pravda. Dřív obsahoval status jen text, nyní k němu můžete přidat svou aktuální polohu, označit přátele, se kterými jste, případně nahrát fotku. Nicméně všechno je to dobrovolné a můžete se obejít i bez toho.

Ještě není přesně jasné, kdy se Facebook rozhodne spustit nové zobrazení uživatelských profilů – Timeline. Je to pěkné zobrazení celého vašeho života na sociální síti. Pokud jste společensky aktivní a rádi nostalgicky vzpomínáte na staré časy, budete z časové osy nadšeni. Všechno má samozřejmě dvě strany. Timeline zobrazí informace i pro ostatní uživatele. Ale je jen na vaší svobodné vůli, zda si to povolíte, či nikoli. Někteří mohou být znechuceni ze zjištění, co všechno o nich FB, potažmo internet ví. Jasně, nevědomost je krásná, a proto se vlna nevole zvedla až po spuštění verze uživatelských profilů pro vývojáře (kterou si mohou nepřímo aktivovat všichni).

Screenshot mé vlastní Timeline na Facebooku

Úsměvné jsou názory, že je Google+ v tomto směru lepší (mimochodem jsou tam už nějaké holky, nebo je to pořád plné geeků a nerdů?). Nejspíš proto, že dbá na soukromí uživatele. A třeba toho neví tolik, co Facebook. Naivní představa. Stačí si najít historii vyhledávání. Kromě toho, že zná všechny vámi vyhledávané výrazy, dokáže monitorovat navštívené weby, hledané adresy v Google Maps, hledaná videa na YouTube a mnoho dalších věcí. Personalizované vyhledávání je fajn (pro pseudoSEO  firmy ovšem noční můra). Jenže všechny informace, co o vás ví, nedává tak viditelně najevo. To je nejspíš OK. Těžko říct, co všechno o nás Google ještě ví, ale určitě toho nebude málo.

Google fanatismu“ a „Facebook hejtu“ pořádně nerozumím. Obě společnosti dělají to samé, jen jedna se nebojí zobrazit své informace veřejnosti. Je jen na vás, která z firem je vám sympatičtější.

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 3 komentáře

Umělá motivace je zlo

Publikováno 24. 10. 2011

Minule jsem psal o prokrastinaci jako novodobém trendu a nepřímo jsem pošpinil motivační literaturu. V tomto článku bych chtěl navázat právě na ni.

Před rokem jsem objevil Tajemství a pozitivní myšlení. Ještě předtím jsem četl pár motivačních knih a článků (kdo by neznal vysněný život na dreamlife.cz?). Touto fází jsem si tedy prošel. Znám několik lidí zapálených do motivace, kteří doufají, že jim různé poučky, citace, knížky a videa pomohou vyřešit jejich problémy. Například chtějí předejít lenosti, najít v sobě odhodlání, dodělat rozdělanou práci, či získat práci – a tak pro svůj cíl studují rady motivátorů. Už tato činnost sama o sobě zabere dost času a mnohdy je naprosto zbytečná. Člověk se nabije umělou motivací druhých a třeba i začne něco dělat. Moc dlouho mu ale tento stav nevydrží a za chvíli je zase na nule. Nezbývá mu nic jiného, než celý proces znovu opakovat. Dřív nebo později se na to stejně vykašle. Tudy cesta nevede.

Většina motivačních produktů je koncipována úplně špatně. Tím nemyslím špatně pro prodejce, ti vědí moc dobře, co dělají a také vědí, že je jejich zboží velmi žádané. Místo toho, aby se lidé snažili najít chuť a odhodlání v sobě, nechávají to na „odborníky“. Je to pohodlnější a dobře se to poslouchá. I já si rád vyslechnu dojemné příběhy úspěšných lidí. Jenže tenhle způsob nefunguje, nebo funguje jen dočasně. Lidé se po několika dnech vrátí do zaběhnutých kolejí. Také znám dost lidí, kteří o motivaci mluví a potřebují ji dostávat od okolí. A to je pořád umělé řešení, které nevydrží věčně. Je potřeba v sobě najít vnitřní motivaci.

Nechci hanit veškerou literaturu o motivaci. Určitě existuje kvalitní materiál, který se nesnaží člověka uměle zapálit do činnosti, kterou vlastně ani dělat nechce. Tím myslím třeba knihy pojednávající o kompletní změně myšlení a pohledu na věc. Najít ten správný smysl a motiv. Najít ho v sobě.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 6 komentářů

Prokrastinace jako novodobý trend

Publikováno 23. 10. 2011

Nová doba si žádá nové výmluvy. O prokrastinaci se v poslední době mluví stále častěji. Pro ty, kteří netuší, oč jde – je to chorobné odkládání povinností. Už není cool říkat: „Prostě se mi nechtělo a vysral jsem se na to.“ Teď je trendem nazývat lenost prokrastinací. A já se ani nedivím. Zní to přece tak vznešeně!

Lenošíte? Jestli si to uvědomujete, je to v pořádku. Prokrastinujete? Něco je špatně. Já sám mám občas problém dokopat se k nějakému úkolu a splnit ho. Ale čí to je problém? No přece můj! Nebudu svůj problém přenášet na smyšlenou chorobu. Já sám se musím vypořádat se svou špatnou disciplínou a najít odhodlání. Stačí překonat začátek a všechno ostatní půjde samo. Když se neodhodlám, tak to evidentně dělat nechci. Proč bych to tedy měl dělat? Abych byl nešťastný?

Víte, jaká skupinka lidí si na tuto nemoc nejvíc stěžuje? Především ta s fůrou volného času. Mají přeci dost času na to tvrdit, že nemají čas. To je samo o sobě časově náročná činnost. Na internetu jsem dokonce narazil na přeloženou knihu „Stop prokrastinaci!“ od Lea Babauty. Ta radí, jak překonat veškeré výmluvy a dát se do práce (soudím jen podle názvů kapitol, které jsou v ukázce). Nekoupil bych si ji, ale věřím, že si svou cílovku najde. Byznys je byznys. Nicméně to platí o převážné většině motivační literatury. O tom ale až příště.

A co je nejlepší? Když někdo píše o prokrastinaci a na konci článku nezapomene uvést „strašně“ vtipný vtip o své lenosti. To zaručeně vždy pobaví! 😀

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 5 komentářů