izmus.cz – weblog Jaroslava Hrácha

Copywriterem (ne)může být každý

V dnešní době jsem si všiml jednoho trendu. Že chce každý vydělat rychlým a nejméně namáhavým způsobem, to je věc známá a nikdy to nebylo jinak. Díky internetu je hledání brigád snazší než dříve. Dnes skoro každý teenager hledá práci, protože vlastnit hodně peněz zlepšuje sociální status a celkově sebevědomí. A co je nejjednoduššího pro mladého člověka, který pořádně nic neumí, ale potřebuje peníze? Samozřejmě copywriting! Někteří by mohli namítnout, že je tu i nelegální cesta, o tom ale někdy jindy.

„Psaní článků“, povzdechne si student, „na tom přece nic není.“ Vždyť jeho slohové práce se učitelkám na základní škole líbily. Během pěti minut sesmolí poutavý text s nabídkou „supercopywriterských služeb“, zaregistruje se na webtrhu, cenu dá tak nízkou, aby byl žádoucí, a publikuje ji v sekci s nabídkou. Ne nadarmo se říká cena na úkor kvality. Po pár dnech napíše první článek, zařadí si ho do svého portfolia jako referenci a na účet mu od (spokojeného) zákazníka přijdou peníze tak akorát na jedno „Big Mac menu“. Reference postupně přibývají, ovšem cena je stále stejná a lukrativnější nabídka se stále ne a ne dostavit. Student netuší, v čem je problém, ale zatím to sype. Sice ne moc, nemusí přece pršet, hlavně když kape.

Příběh našeho studenta by pokračoval následovně – dál by psal texty pro podprůměrné MFA stránky, které stejně nikdo nečte, občas by publikovat pár „píár“ článků na svém blogu. Takové blogy většinou obsahují 80% reklamních článků. Těch 20% jsou jen nějaké bláboly, to aby se neřeklo. Pořád z toho není tolik, kolik si pisatel představuje, ale lepší něco než nic.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 6 komentářů

Kdo jsou obyčejní lidé?

Čím dál častěji se setkávám s pojmenováním „obyčejný člověk“ a „obyčejní lidé“. A to nejenom v souvislosti s reklamní kampaní ČSSD, která bojuje za lepší budoucnost pro obyčejné lidi. Je to vlastně hodně podobný případ jako nepříliš starý článek od Pavla Králíčka, ve kterém se zabývá tím, co je vlastně normální a kde začíná „nenormálnost“.

Kdo je vlastně obyčejný člověk?

Pokud tento pojem použiji ve smyslu, ve kterém ho používají sociální demokraté, definoval bych ho asi následovně: obyčejný člověk je nepříliš úspěšný, do práce chodí na směny, pracuje za mizerné peníze a často bývá nemocný – prostě chudák. Nad ním stojí „neobyčejný“ zaměstnavatel, který ho šikanuje, chodí si v obleku, podepisuje papíry a za to bere desetitisíce, celý den prosedí v kanceláři a nic nedělá.

Obyčejný člověk se o sebe nejspíš nedokáže postarat, a proto požaduje od státu různá zvýhodnění, pokud náhodou nemá práci, místo shánění nového pobírá sociální dávky. Za peníze od státu nakonec prosedí v hospodě s ostatními obyčejnými lidmi a řeší, jak oni poctiví jsou na tom špatně, zatímco člověk, který jenom krade a podvádí, se vozí v Mercedesu nebo BMW. Alespoň takto jsem pochopil prezentování obyčejného člověka sociálními demokraty.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 4 komentářů

Vítejte v sektě Apple

Dovolte, abych vám představil velmi oblíbenou sektu, která vás okamžitě po vašem příchodu pohltí a už nepustí. Sekta se jmenuje Apple a jejím zakladatelem je Steve Jobs. Vstup do této sekty není zadarmo, stojí peníze, ale mnohem důležitější je šíření naší víry. Jediné správné víry a tím je Apple. Nic jiného kromě Applu není. Pokud jste se rozhodli vstoupit, čtěte prosím dál.

Pro přijetí je nutnost splňovat několik základních bodů.

• Nic jiného kromě Applu neexistuje.
• Apple dělá věci dobře, Microsoft špatně. Ačkoliv je víc možností u Microsoftu, Apple tyto funkce nepotřebuje, protože si zakládá na jednoduchosti.
• Pokud se u Applu najde nějaká chyba, je povinnost jí přehlížet, případně tvrdit, že to tak má být. Jakékoliv chyby jsou vlastně jen dokonale promyšlené funkce.
• Každá nová věc od Applu je revolucí.
• Ačkoliv jsou produkty, které existují už léta, teprve Apple je dokázal vnést do života lidí
• Jakákoliv prezentace nových produktů Applu je skutečným zážitkem, proto je nutné o ní pořád mluvit.
• Apple je prostě jednoduchý, krásný a cool.
• Jiný názor se nepřijímá.

Tak ale teď už vážně. Takové pocity z lidí jsem měl, když proběhl Keynote. Celou dobu mě to nechávalo chladným. Tedy do té doby, než o tom někdo začal mluvit na Twitteru. Tolik fanatismu jsem ještě nikdy neviděl (důkaz toho, že se sociální sítě stále víc a víc rozrůstají). Jakoby si Steve Jobs všechny ty lidi zaplatil, aby jeho produkty propagovali. Obdivuji marketing Applu, protože tohle dokáže skutečně málokdo.

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 9 komentářů

O zločinu

Ve škole jsme měli velmi zajímavou přednášku, která byla původně zaměřena na rasismus a xenofobii, ovšem nakonec se z toho vyklubala diskuse na téma „zločin“. Přednášku měl na starost příslušník městské policie a bylo vidět, že rozumí tomu, co říká. Škoda byla, že na celou prezentaci jsme měli vyhrazenou pouze jednu hodinu, respektive 45 minut.

Náplní přednášky byly různé druhy zločinu. Po úvodu nám přednášející dal za úkol seřadit následujících šest pojmů za sebou podle míry nebezpečí. Jednalo se o tyto pojmy – extremismus, rasismus, šikana, drogy, vandalismus, sprejerství. Ještě musím podotknout, že to byla práce ve skupinkách, tudíž moje názory se k finální podobě nedostaly (možná proto píšu tento článek). A jak bych tyto pojmy seřadil podle míry nebezpečí? Následovně: extremismus, šikana, rasismus, drogy, vandalismus, sprejerství.

Ani mě nepřekvapilo, že plno mých spolužáků dávalo rasismus na zadní příčky, jsou plní předsudků a na základě jedné špatné zkušenosti odsoudí celou rasu (u některých dokonce pochybuji, že nějakou špatnou zkušenost vůbec mají, podle mě jsou pouze ovlivněni médiemi).

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 8 komentářů

Negramotná internetová mládež

V dnešním článku se budu věnovat problematice velmi známé – problematice s českým jazykem a jeho pravidly. Dřív jsem to tolik nevnímal, ale teď mám chvilky, kdy mě to neuvěřitelně irituje.

Vidím to dennodenně, když se podívám na Facebook. Plno mých přátel píše své „velezajímavé“ statusy a minimálně v jednom najdu nějakou gramatickou chybu. Teď nemám na mysli chyby, které nejsou zase tolik nápadné a na jejich odhalení se přijde až po chvilce. Na mysli mám úplné základy, které se učí již ve třetí třídě. Chyby po vyjmenovaných slovech, rodech, nevhodná s/z/vz ve slovech a mnoho dalších základních věcí. Častou chybou je i shoda podmětu s přísudkem, ve které občas zachybuji i já. Snažím se tomu ovšem předejít a proto, než něco odešlu na sociální síť nebo přes instant messenger, si to po sobě přečtu, abych nebyl za hlupáka.

Na co mám štěstí a určitě v tom nejsem sám – vždycky nějaký pitomec napíše velmi oblíbené slovo „vydím„. O to smutnější je, že si chybu neuvědomí a píše ji pořád. A když se najde nějaký dobrák a upozorní ho na to, tak je za toho špatného on. Další častou chybou je „bysme“ nebo ještě horší „by jsme„. Druhá varianta je tak strašná, že by mě samotného zajímalo, jak na to někdo mohl přijít. Poslední, snad největší prohřešek, se kterým se často setkávám, je naprosto tragická skladba věty. Člověk si ji musí přečíst třikrát, aby pochopil správný význam.

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 11 komentářů