izmus.cz – weblog Jaroslava Hrácha

Miluju ten pocit, když strhnu fólii

Po Vánocích pořádně nevycházely žádné hudební nosiče a zrovna teď se s nimi roztrhl pytel. Alespoň co se týče hudby, kterou poslouchám já. A jelikož se považuji za člověka, který má velmi rád hudbu a převážně se v ní vyzná, podpořím mé oblíbené interprety koupí jejich nových alb. Spousta lidí se mě ptá: „Proč si to prostě nestáhneš?“ Tímto článkem bych (nejenom) jim chtěl na tuto otázku odpovědět.

Hudební alba si kupuji z prostého důvodu – hudbu mám rád. Rád poslouchám kvalitní hudbu a rád jí také podpořím. Tři stovky za album pro mě není převratná částka a tempo, kterým se u nás vydávají nová alba, mi nedělá velké výdaje. Kromě podpory mi jde v druhé řadě také o booklet a celkově o fyzickou podobu nosiče. Sice se na něj bude prášit, ale je to asi ten samý případ jako vlastnit papírovou knihu a elektronickou knihu v počítači. Je to naprosto stejné, ale pocit z toho úplně jiný.

V předchozím odstavci jsem zmínil booklet. Ten je podle mě také docela podstatná část hudebního alba. Proto mě občas zamrzí, že si s ním interpreti nedávají moc práce a já často vidím dvoustránkový papír s fotkou a děkováním. Rád bych uvítal třeba texty na písničky, ale chápu, že taková rapová alba by měla booklet poněkud tlustší. Právě s texty je asi největší problém, protože se mi občas stane, že nerozumím nějakému slovu a hledat amatérské přepisy textů není zrovna dobrý nápad (několikrát se mi podařilo najít opravdové perly).

Napsal izmy, v kategorii Hudba, Moje názory | 14 komentářů

Je změna názoru projevem slabošství?

Názor vyjadřuje určitý postoj člověka na danou problematiku. Každý má nějaký názor, jen někteří si ho utvářejí sami. Většina ho pouze tupě kopíruje. Tím mám na mysli situaci, kdy si něčí názor vyslechne, bez zamyšlení si ho uloží do paměti a považuje ho za svůj. Ale v dnešním článku se budu zabývat těmi uvědomělými, kteří se nenechají manipulovat ostatními.

Určitě znáte plno témat, o kterých se dá donekonečna diskutovat. Namátkou třeba o politice, sportu, hudebních žánrech nebo technologii. Jak se říká – sto lidí, sto chutí. Každý má na problém jiný názor. Někteří si za ním stojí skutečně pevně, jiný jen naslouchají a myslí si své. Plno lidí si je o svých názorech tak jistá, že netoleruje jiný. Tím vznikají často naprosto nesmyslné hádky o blbostech. I přes plno důkazů a argumentů vám „fanatik“ nedá za pravdu a do krve se s vámi bude hádat a prosazovat si svou.

Ti rozumnější budou svůj názor obhajovat také, bezesporu, ale nebude to tak velký „boj“ jako s fanatikem. Respektování cizího názoru, anebo dokonce jeho přijetí není pro většinu lidí snadná. Vzniká tady jakýsi předsudek – „Co když má skutečně pravdu? Ne, musím si stát za svým názorem, změna by pro mě byla potupou.“ – „No ale něco na tom skutečně bude… Kdepak vypadal bych jako slaboch, který se nechá manipulovat ostatními. Radši se s ním budu nadále (nesmyslně) hádat.“

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 5 komentářů

Copywriterem (ne)může být každý

V dnešní době jsem si všiml jednoho trendu. Že chce každý vydělat rychlým a nejméně namáhavým způsobem, to je věc známá a nikdy to nebylo jinak. Díky internetu je hledání brigád snazší než dříve. Dnes skoro každý teenager hledá práci, protože vlastnit hodně peněz zlepšuje sociální status a celkově sebevědomí. A co je nejjednoduššího pro mladého člověka, který pořádně nic neumí, ale potřebuje peníze? Samozřejmě copywriting! Někteří by mohli namítnout, že je tu i nelegální cesta, o tom ale někdy jindy.

„Psaní článků“, povzdechne si student, „na tom přece nic není.“ Vždyť jeho slohové práce se učitelkám na základní škole líbily. Během pěti minut sesmolí poutavý text s nabídkou „supercopywriterských služeb“, zaregistruje se na webtrhu, cenu dá tak nízkou, aby byl žádoucí, a publikuje ji v sekci s nabídkou. Ne nadarmo se říká cena na úkor kvality. Po pár dnech napíše první článek, zařadí si ho do svého portfolia jako referenci a na účet mu od (spokojeného) zákazníka přijdou peníze tak akorát na jedno „Big Mac menu“. Reference postupně přibývají, ovšem cena je stále stejná a lukrativnější nabídka se stále ne a ne dostavit. Student netuší, v čem je problém, ale zatím to sype. Sice ne moc, nemusí přece pršet, hlavně když kape.

Příběh našeho studenta by pokračoval následovně – dál by psal texty pro podprůměrné MFA stránky, které stejně nikdo nečte, občas by publikovat pár „píár“ článků na svém blogu. Takové blogy většinou obsahují 80% reklamních článků. Těch 20% jsou jen nějaké bláboly, to aby se neřeklo. Pořád z toho není tolik, kolik si pisatel představuje, ale lepší něco než nic.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 6 komentářů

Kdo jsou obyčejní lidé?

Čím dál častěji se setkávám s pojmenováním „obyčejný člověk“ a „obyčejní lidé“. A to nejenom v souvislosti s reklamní kampaní ČSSD, která bojuje za lepší budoucnost pro obyčejné lidi. Je to vlastně hodně podobný případ jako nepříliš starý článek od Pavla Králíčka, ve kterém se zabývá tím, co je vlastně normální a kde začíná „nenormálnost“.

Kdo je vlastně obyčejný člověk?

Pokud tento pojem použiji ve smyslu, ve kterém ho používají sociální demokraté, definoval bych ho asi následovně: obyčejný člověk je nepříliš úspěšný, do práce chodí na směny, pracuje za mizerné peníze a často bývá nemocný – prostě chudák. Nad ním stojí „neobyčejný“ zaměstnavatel, který ho šikanuje, chodí si v obleku, podepisuje papíry a za to bere desetitisíce, celý den prosedí v kanceláři a nic nedělá.

Obyčejný člověk se o sebe nejspíš nedokáže postarat, a proto požaduje od státu různá zvýhodnění, pokud náhodou nemá práci, místo shánění nového pobírá sociální dávky. Za peníze od státu nakonec prosedí v hospodě s ostatními obyčejnými lidmi a řeší, jak oni poctiví jsou na tom špatně, zatímco člověk, který jenom krade a podvádí, se vozí v Mercedesu nebo BMW. Alespoň takto jsem pochopil prezentování obyčejného člověka sociálními demokraty.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 4 komentářů

Vítejte v sektě Apple

Dovolte, abych vám představil velmi oblíbenou sektu, která vás okamžitě po vašem příchodu pohltí a už nepustí. Sekta se jmenuje Apple a jejím zakladatelem je Steve Jobs. Vstup do této sekty není zadarmo, stojí peníze, ale mnohem důležitější je šíření naší víry. Jediné správné víry a tím je Apple. Nic jiného kromě Applu není. Pokud jste se rozhodli vstoupit, čtěte prosím dál.

Pro přijetí je nutnost splňovat několik základních bodů.

• Nic jiného kromě Applu neexistuje.
• Apple dělá věci dobře, Microsoft špatně. Ačkoliv je víc možností u Microsoftu, Apple tyto funkce nepotřebuje, protože si zakládá na jednoduchosti.
• Pokud se u Applu najde nějaká chyba, je povinnost jí přehlížet, případně tvrdit, že to tak má být. Jakékoliv chyby jsou vlastně jen dokonale promyšlené funkce.
• Každá nová věc od Applu je revolucí.
• Ačkoliv jsou produkty, které existují už léta, teprve Apple je dokázal vnést do života lidí
• Jakákoliv prezentace nových produktů Applu je skutečným zážitkem, proto je nutné o ní pořád mluvit.
• Apple je prostě jednoduchý, krásný a cool.
• Jiný názor se nepřijímá.

Tak ale teď už vážně. Takové pocity z lidí jsem měl, když proběhl Keynote. Celou dobu mě to nechávalo chladným. Tedy do té doby, než o tom někdo začal mluvit na Twitteru. Tolik fanatismu jsem ještě nikdy neviděl (důkaz toho, že se sociální sítě stále víc a víc rozrůstají). Jakoby si Steve Jobs všechny ty lidi zaplatil, aby jeho produkty propagovali. Obdivuji marketing Applu, protože tohle dokáže skutečně málokdo.

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 9 komentářů