Archiv rubriky ‚Můj životní styl’


O urychlování nekonečna a jiných životních zklamáních

Publikováno 5. 8. 2014

Uběhl měsíc od posledního (krátkého) postu a já o všem přemejšlel a kompletně přehodnotil všechna stanoviska. Dokonce jsem vymyslel alternativní a možná i trefnější nadpis „Řada nešťastných příhod“, ale ponechám původní, protože se mi zdá víc cool.

Straight edge doba mi skončila v okamžiku, kdy mi přišla esemeska s textem „vysledky Vasich odberu jsou v poradku“. No co vám budu povídat, jaterní dietu jsem přestal dodržovat po třech měsících, fyzicky náročný aktivity jsem sem tam provozoval, jen toho chlastu jsem se bál. No, takže jsem se pár dní nato (po sedmi měsících!) patřičně vylil. Ale bylo to fajn a navíc mě to dovedlo k rozhodnutí, že sepíšu strašně sentimentální text inspirovaný mým životem. Třeba tím trumfnu „Hvězdy nám nepřály“! Hm, tak kde začít, aby to nevyznělo jako úplný klišé…

Poznal jsem ji před více než dvěma lety. Spřátelili jsme se a postupem času si začali celkem dobře rozumět. Bylo to hrozně zajímavý pouto. Divný. Zvláštní. Ale čistě přátelský. Něco uvnitř mě skrytě doufalo, že to nezůstane jen u toho přátelství. Ale rozum se to snažil zavrhnout. A pak jednou, po jedný akci se vracim někdy v deset ráno s Tomášem domů.

„Tyvole, na co čekáš, tohle je úplně jasný!“
„No já ti nevim, přemejšlel jsem vo tom, ale nevim, jestli to za to stojí… víš, sou tady určitý rizika a já… fakt nevim…“
„Máš jí rád?“
„No jako jo…“
„Tak do toho jdi!“
„Tak jo!“

A pak přišla ta mononukleóza. Fakt perfektní timing. Ironie osudu. Všechno se děje z nějakýho důvodu nebo tak něco. Myslím, že už není potřeba pochybovat o mém cynismu. No ale pak jsem byl skutečně šťastnej, až jsem se toho sám bál. A to byla nejspíš ta chyba. Myslel jsem si, že vztah funguje, navíc jsem udělal zkoušku z matematický analýzy (kterou jsem opakoval) na krásný Céčko! Všechno bylo až moc hezký. Já snad i přestal být tím zahořklým cynikem!!! N E U V Ě Ř I T E L N É ! No dobře, nepřestal…

Kočka a domeček z karet

A teď pozor, už to přijde!

Začátkem zkouškovýho se ukázalo, že ve vztahu nejsem ten pravej a byl konec. Přiznávám, že mě to hodně vzalo a byl jsem z toho fakt špatnej. O to vtipnější bylo, že se to stalo na začátku zkouškovýho, kdy mě čekaly docela těžký zkoušky (na který mi dělalo opravdu problém se intenzivně učit), mezi nimiž nechyběla lineární algebra, kterou jsem opakoval (prostě rád opakuji jakoukoliv matematiku, diskértní matematiko – těš se!), takže šlo o přežití. Raději jsem si podal záchrannou přihlášku, abych v případě neúspěchu mohl opět pokračovat ve studiu. No nebudu vás dlouho napínat, ze tří pokusů jsem měl nakonec jen dva a ze dvou pokusů jsem získal dvakrát F. Naštěstí jsem udělal přijímačky (fuj, z tý středoškolský matematiky jsem toho už celkem dost zapomněl), takže to zas taková katastrofa nebyla.

Říkal jsem si, že se mi víc špatnejch věcí už stát nemůže, že to prostě jako nejde. Jak já se mýlil! Cestou na skvělý festival Bažant Pohoda, který se konal na Slovensku (kdyby vás to zajímalo, tak tady je můj report na musicserveru), jsem měl autonehodu. Na dálnici, v levym pruhu, necelejch deset kilometrů před Brnem. Jó, Brno je prokletý. Řeknu vám, ten pocit, kdy brzdíte, víte, že to neubrzdíte a ještě k tomu máte v autě tři další lidi, tak ten pocit je opravdu na hovno. Auto to nepřežilo (RIP Škoda Felicia), ale naštěstí se nikomu nic nestalo. I přesto jsem z toho byl dost špatnej, následující cesta autobusem na Slovensko byla tak strašná, že jsem musel sáhnout po kinedrylu.

Paradoxně nejzávažnější ze všeho byla ta poslední nešťastná událost, kde šlo fakt o hodně. Nad vším ostatním mohu mávnout rukou, ale tady šlo o život. A nejenom o ten můj. Takže teď bych sem měl psát něco jako, že jsem se nad tím zamyslel, pohlo to s mým svědomím a já prozřel pravdu světa (ale stejně jsem prý stále namyšlenej snob :)))))). Každopádně prázdniny se vyvíjí překvapivě slibně – Elekce, Is Tropical, Nine Inch Nails, Pohoda, Colours, prostě miliony koncertů, Dyzajn Market, návštěvy čajoven, kin, B3, adrenalinem stříkající přestřelky při laser game… A především pár lidí, kteří mi v tomto těžkém období pomohli a kterým za to musím poděkovat, žejo!

Jo a v neděli jsem ztratil ne zrovna levný sluchátka (RIP Etymotic), ale to se mi karma asi jen mstí za všechny ty dobrý věci, co se mi za poslední dva měsíce staly. Svět je zase v rovnováze.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 2 komentáře

Život

Publikováno 8. 7. 2014

Už asi tři dny píšu nejemotivnější post v mym životě. Je vlastně docela vtipný, jak každym dnem měním stanoviska a postoje. Teda ne, že bych je měnil nějak radikálně, to vůbec. Spíš jen získávám novou dávku nadhledu. Každej den. Prostě život.

Život

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 3 komentáře

IFHY

Publikováno 5. 6. 2014

Tak.

Netřeba nic dodávat, Tyler prostě umí a ten text je super!

Napsal izmy, v kategorii Hudba, Můj životní styl | Žádný komentář

Jsem straight edge. Na půl roku

Publikováno 8. 1. 2014

Určitě znáte takovej ten stav, kdy se všechno delší dobu daří, vy jste „šťastní“ a říkáte si, že se to musí někdy zlomit. Že to prostě někdy přijde. Poněvač to je už moc dlouho dobrý. Né, že bych teda věřil na karmu, ale je mi to stokrát milejší, než číst bibli (kterou jsem mimochodem vyfasoval cestou do školy, kdyby někdo chtěl, tak vyvolávací cena je 0 Kč). No ale zpět k problému. Porazilo mě to začátkem prosince. Vlastně to bylo prvního. Horečka a takovej ten divnej pocit, že jsem asi nemocnej. Ewww.

Cpal jsem do sebe kopu prášků, poněvač jsem musel do školy, žejo. Konec semestru se blížil, psalo se hodně testů, do toho mi hořely termíny semestrálek, no prostě blbý. Druhej prosincovej víkend jsem strávil doděláváním 3D modelu letadla a umíral únavou. Byl na to snad ještě tejden navíc, ale já si řek, že to dodělám dřív, ať mi tohle břemeno spadne z mého ramene (Izaiáš 10 : 27, haha). V pondělí jsem psal zápočtovej test a to bylo docela drsný. Teda ne v obtížnosti, ale v tom, jak jsem umíral únavou a vyčerpáním. Po dopsání jsem prej byl bělejší než oxid titaničitý (sám nevim, co to je, ale podle Wikipedie to je dost bílý). Ještě aby ne, když jsem v sobě měl asi dva paraleny.

Pomóc! Letadlo!

No a někdy ve středu mě poslala úžasná Moje ambulance na Bulovku na infekční. Že prej mam špatný jaterní testy. Jako už předtím jsem si myslel, že to může bejt mononukleóza, poněvač jsem s touto zlomyslnou nákazou předtím koketoval. Na Bulovce mi řekli, že budu každej den dojíždět na penicilinový injekce, a že mi píchnou i nějaký kortikoidy. V průběhu dní se mi šíleně zvětšily mandle, byly tak velký, že by se s nima dal hrát golf. Už jsem ani nemohl polykat mandarinky a puding, což byly dvě „potraviny“ na mém seznamu jídel, který jakžtakž šly jíst.

Někdy v polovině prosince, byla to neděle, jsem si šel pro poslední injekci a výsledky z odběrů krve. Resumé? Hospitalizace kvůli špatnejm výsledkům. Shit! Nicméně jsem v posledních dnech měl tak šílený horečky, že jsem ani nemohl spát. Měl jsem dokonce i halucinace! Představoval jsem si, jak neustále rovnám hrnce, pokličky, či co to bylo, fakt nevim, a pořád to padalo. No prostě psycho. Ještě abych zhodnotil prášky, tak paraleny jakože působí dobře, ale ne moc dlouho a ne tak intenzivně, ibalgin má delší nájezd, ale pak je z toho celkem příjemnej stav a brufen, to je zabiják, účinek téměř okamžitej, ale stav jak po deseti panácích vodky.

V nemocnici se o mě hezky starali. Kapačka příjemně kapala a já zkoukl pár filmů od Formana („Černý Petr“ je top! Ahooooooj!) a konečně taky všemi vyhajpovaný „Vykoupení z věznice Shawshank“. Občas jsem posloužil jako učební pomůcka, když si mě prohlíželi studenti různejch lékařskejch fakult! Dvěma studentkám jsem vyprávěl svůj příběh. A i když vypadáte jako reklama na vojetou pneumatiku, tohle vám zvedne náladu. Stejně jako pravidelný návštěvy, při kterejch mi Verča přinesla opravdový suvenýry, ze kterejch bych si tam mohl normálně uspořádat vánoční párty. Jo a taky jsem se konečně dostal k četbě knihy „Červená a bílá“ od Doroty Masłowský (proto píšu ten slovní paskvil „poněvač“, poněvač je toho ta knížka plná).

V pátek před Vánoci mě pustili domů. Zpátky do tý špinavý reality. Bohužel s jaterní dietou a zákazem cvičit minimálně půl roku. Teda, co si budeme povídat, únava mě zmáhá doteď, ale už je to lepší než předtím. Jo a to hlavní, mám zákaz pití alkoholu, takže jsem straight edge a #drugfree! sXe, hmm, asi si to nechám vytetovat na ruku… Jinak abych nezapomněl, z nemocnice jsem si přinesl krásný fotky, tak jsem si musel udělat koláž PF2014, když teda přišel ten novej rok.

PF 2014

Teď v pondělí (6.1. pozn. autor) v Mojí ambulanci mě čekal nečekanej twist – doktorka (jedna z těch tří, co mě „pozorovali“ a každej mi řekl něco jinýho, haha, tahle byla navíc už docela stará a když psala zprávu, tak to bylo všema jedním prstem) mi oznámila, že nemám mononukleózu. Pyčavole co to jako má bejt? Měsíc mě analyzujou, jsem v nemocnici a voni mi pak řeknou tohle? V dokumentech byla vedle zánětu ledvin, který mě taky postihly (ale vo tom jsem věděl už předtim), ještě EB virus, což je ale vir, kerej mononukleózu spouští. Ale nevim, nejsem doktor, nicméně má důvěra v Mojí ambulanci, která se tváří přátelsky a kde vás nabíraj sexy studentky na zastávkách metra, poněvač za novýho člena mají asi pětikilo, klesla na nulu.

Jinak Vánoce byly docela dobrý, dostal jsem obrovskej dar ♥ (pro stalkery: hledejte na instagramu). I přes svůj handicap a v obavách, že si natrhnu/přetrhnu/roztrhnu/cojávim slezinu, jsem si během Silvestru zahrál bowling a vopravdu jsem válel! Pro poděse stále platí, že hraje #jakoJayDiesel a bába by se to mohl do příštího Silvestru naučit.

Inu, všechno se děje z nějakého důvodu :))))). Jak to teď zakončit? „Svět je nádherný, když řekneš děvko!“ (Dixxx – Svět je nádherný – 2:44)

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 3 komentáře

Všechno se děje z nějakého důvodu

Publikováno 13. 11. 2013

Tak jsem se sprchoval a přemejšlel nad životem, což dělá snad každej člověk, co se sprchuje (a pak o tom lajkuje stránky na Fíbíčku). No a během toho vášnivýho filosofování jsem si vzpomněl na obrázek, kterej jsem viděl odpoledne ve škole při pravidelnym zevlování nad Facebookem. Nechci tady z toho dělat Tumblr, ale bylo to jako blesk z čistýho nebe (nebo jak se to píše) a já to sem musím dát, nemohu jinak. Už jen proto, že to tady zeje takovou prázdnotou, že tady normálně poletuje stepní běžec (myslel jsem, že to je nějakej chomáč slámy, inu, jsem zase o něco chytřejší, haha!).

Tumbleweed

A tady je ten slibovanej obrázek. Snad není potřeba jakéhokoliv komentáře. Mějte se hezky a třeba někdy s novým designem, či s nějakým delším článkem o mých životních deprivacích (tohle je asi pravědpodobnější). #yolo #lol

Everything happens for a reason

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl, Novinky na blogu | 4 komentáře