Archiv rubriky ‚Můj životní styl’


Život

Publikováno 8. 7. 2014

Už asi tři dny píšu nejemotivnější post v mym životě. Je vlastně docela vtipný, jak každym dnem měním stanoviska a postoje. Teda ne, že bych je měnil nějak radikálně, to vůbec. Spíš jen získávám novou dávku nadhledu. Každej den. Prostě život.

Život

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 3 komentáře

IFHY

Publikováno 5. 6. 2014

Tak.

Netřeba nic dodávat, Tyler prostě umí a ten text je super!

Napsal izmy, v kategorii Hudba, Můj životní styl | Žádný komentář

Jsem straight edge. Na půl roku

Publikováno 8. 1. 2014

Určitě znáte takovej ten stav, kdy se všechno delší dobu daří, vy jste „šťastní“ a říkáte si, že se to musí někdy zlomit. Že to prostě někdy přijde. Poněvač to je už moc dlouho dobrý. Né, že bych teda věřil na karmu, ale je mi to stokrát milejší, než číst bibli (kterou jsem mimochodem vyfasoval cestou do školy, kdyby někdo chtěl, tak vyvolávací cena je 0 Kč). No ale zpět k problému. Porazilo mě to začátkem prosince. Vlastně to bylo prvního. Horečka a takovej ten divnej pocit, že jsem asi nemocnej. Ewww.

Cpal jsem do sebe kopu prášků, poněvač jsem musel do školy, žejo. Konec semestru se blížil, psalo se hodně testů, do toho mi hořely termíny semestrálek, no prostě blbý. Druhej prosincovej víkend jsem strávil doděláváním 3D modelu letadla a umíral únavou. Byl na to snad ještě tejden navíc, ale já si řek, že to dodělám dřív, ať mi tohle břemeno spadne z mého ramene (Izaiáš 10 : 27, haha). V pondělí jsem psal zápočtovej test a to bylo docela drsný. Teda ne v obtížnosti, ale v tom, jak jsem umíral únavou a vyčerpáním. Po dopsání jsem prej byl bělejší než oxid titaničitý (sám nevim, co to je, ale podle Wikipedie to je dost bílý). Ještě aby ne, když jsem v sobě měl asi dva paraleny.

Pomóc! Letadlo!

No a někdy ve středu mě poslala úžasná Moje ambulance na Bulovku na infekční. Že prej mam špatný jaterní testy. Jako už předtím jsem si myslel, že to může bejt mononukleóza, poněvač jsem s touto zlomyslnou nákazou předtím koketoval. Na Bulovce mi řekli, že budu každej den dojíždět na penicilinový injekce, a že mi píchnou i nějaký kortikoidy. V průběhu dní se mi šíleně zvětšily mandle, byly tak velký, že by se s nima dal hrát golf. Už jsem ani nemohl polykat mandarinky a puding, což byly dvě „potraviny“ na mém seznamu jídel, který jakžtakž šly jíst.

Někdy v polovině prosince, byla to neděle, jsem si šel pro poslední injekci a výsledky z odběrů krve. Resumé? Hospitalizace kvůli špatnejm výsledkům. Shit! Nicméně jsem v posledních dnech měl tak šílený horečky, že jsem ani nemohl spát. Měl jsem dokonce i halucinace! Představoval jsem si, jak neustále rovnám hrnce, pokličky, či co to bylo, fakt nevim, a pořád to padalo. No prostě psycho. Ještě abych zhodnotil prášky, tak paraleny jakože působí dobře, ale ne moc dlouho a ne tak intenzivně, ibalgin má delší nájezd, ale pak je z toho celkem příjemnej stav a brufen, to je zabiják, účinek téměř okamžitej, ale stav jak po deseti panácích vodky.

V nemocnici se o mě hezky starali. Kapačka příjemně kapala a já zkoukl pár filmů od Formana („Černý Petr“ je top! Ahooooooj!) a konečně taky všemi vyhajpovaný „Vykoupení z věznice Shawshank“. Občas jsem posloužil jako učební pomůcka, když si mě prohlíželi studenti různejch lékařskejch fakult! Dvěma studentkám jsem vyprávěl svůj příběh. A i když vypadáte jako reklama na vojetou pneumatiku, tohle vám zvedne náladu. Stejně jako pravidelný návštěvy, při kterejch mi Verča přinesla opravdový suvenýry, ze kterejch bych si tam mohl normálně uspořádat vánoční párty. Jo a taky jsem se konečně dostal k četbě knihy „Červená a bílá“ od Doroty Masłowský (proto píšu ten slovní paskvil „poněvač“, poněvač je toho ta knížka plná).

V pátek před Vánoci mě pustili domů. Zpátky do tý špinavý reality. Bohužel s jaterní dietou a zákazem cvičit minimálně půl roku. Teda, co si budeme povídat, únava mě zmáhá doteď, ale už je to lepší než předtím. Jo a to hlavní, mám zákaz pití alkoholu, takže jsem straight edge a #drugfree! sXe, hmm, asi si to nechám vytetovat na ruku… Jinak abych nezapomněl, z nemocnice jsem si přinesl krásný fotky, tak jsem si musel udělat koláž PF2014, když teda přišel ten novej rok.

PF 2014

Teď v pondělí (6.1. pozn. autor) v Mojí ambulanci mě čekal nečekanej twist – doktorka (jedna z těch tří, co mě „pozorovali“ a každej mi řekl něco jinýho, haha, tahle byla navíc už docela stará a když psala zprávu, tak to bylo všema jedním prstem) mi oznámila, že nemám mononukleózu. Pyčavole co to jako má bejt? Měsíc mě analyzujou, jsem v nemocnici a voni mi pak řeknou tohle? V dokumentech byla vedle zánětu ledvin, který mě taky postihly (ale vo tom jsem věděl už předtim), ještě EB virus, což je ale vir, kerej mononukleózu spouští. Ale nevim, nejsem doktor, nicméně má důvěra v Mojí ambulanci, která se tváří přátelsky a kde vás nabíraj sexy studentky na zastávkách metra, poněvač za novýho člena mají asi pětikilo, klesla na nulu.

Jinak Vánoce byly docela dobrý, dostal jsem obrovskej dar ♥ (pro stalkery: hledejte na instagramu). I přes svůj handicap a v obavách, že si natrhnu/přetrhnu/roztrhnu/cojávim slezinu, jsem si během Silvestru zahrál bowling a vopravdu jsem válel! Pro poděse stále platí, že hraje #jakoJayDiesel a bába by se to mohl do příštího Silvestru naučit.

Inu, všechno se děje z nějakého důvodu :))))). Jak to teď zakončit? „Svět je nádherný, když řekneš děvko!“ (Dixxx – Svět je nádherný – 2:44)

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 3 komentáře

Všechno se děje z nějakého důvodu

Publikováno 13. 11. 2013

Tak jsem se sprchoval a přemejšlel nad životem, což dělá snad každej člověk, co se sprchuje (a pak o tom lajkuje stránky na Fíbíčku). No a během toho vášnivýho filosofování jsem si vzpomněl na obrázek, kterej jsem viděl odpoledne ve škole při pravidelnym zevlování nad Facebookem. Nechci tady z toho dělat Tumblr, ale bylo to jako blesk z čistýho nebe (nebo jak se to píše) a já to sem musím dát, nemohu jinak. Už jen proto, že to tady zeje takovou prázdnotou, že tady normálně poletuje stepní běžec (myslel jsem, že to je nějakej chomáč slámy, inu, jsem zase o něco chytřejší, haha!).

Tumbleweed

A tady je ten slibovanej obrázek. Snad není potřeba jakéhokoliv komentáře. Mějte se hezky a třeba někdy s novým designem, či s nějakým delším článkem o mých životních deprivacích (tohle je asi pravědpodobnější). #yolo #lol

Everything happens for a reason

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl, Novinky na blogu | 4 komentáře

(Ne)malé radosti

Publikováno 5. 7. 2013

Zjistil jsem, že jako blogger veterán nesleduju bloggerské trendy. Musel jsem to tedy zákonitě napravit. Prolustroval jsem všemožné blogy (čti jeden na blog.cz), abych zjistil, co všechno mi uniklo. Navíc má neaktivita způsobená těžkým zápalem do studia způsobila, že jsem pěknou řadu dní (čti měsíců) nenapsal ani žádný článek. Smutné, depresivní. Docela trendy je výčet radostí ze života. Jelikož žádné nemám, tak nic nebude. Né, to kecám. Občas mám radost ze sebe (čti egotrip). A víte co? Jsem trochu unavený, musím si zdřímnout.

Taaaak kde jsem to skončil… jsem si pustil Bloc Party, protože budou na Pohodě, ale to byla na spaní trochu moc rázná hudba, jsem to musel přepnout na Bat for Lashes… jdu večer na YZO show a neměl bych bejt moc unavenej… jo ale zpátky k radostem. Tohle měl bejt stejně jen sarkastickej článek, jsem se dneska seriózně vyšťavil při psaní recenze na živák od Justice, omluvte tedy můj napůl spisovný styl, haha! Ok, jdu na seznam radostí.

Píšu blog, naplňuje mě to, cítím se úžasně, inspirativně, bla bla bla lázeňské oplatky.

Udělal jsem semestrálku z programování do školy a dokonce si zlepšil výslednou známku, takže pecka! Dělal jsem kalkulačku s neomezenou přesností a zjistil, že to Google neumí, tak jim to asi prodám a pak si koupím ostrov, kam pozvu všechny své čtenáře (zdravím rodiče, Poděse a Bábu!).

Byl jsem na Elekci, čtěte report – „V zajetí českého elektra“.

Byl jsem na Tata Bojs, čtěte další report – „Neobyčejná oslava pětadvacítky v režii Tata Bojs“ + ještě tu mám recenzi na jejich bestofku „Hity a city“.

Přečtete si recenzi debutu „Secondhand Rapture“ mé milované indie kapely MS MR – „Tumblr generace se dočkala“.

Rád postuju odkazy na mé články na musicserveru a důvod, proč to tady hnije, je, že píšu hlavně tam.

Looooooool vy nuly, byl jsem na tenise vy kudrnatý píče :))))))))))))))))))))

Vzhledem k tomu, že jsem nasbíral dostatek kreditů a zvládl jeden opakující předmět, pokračuji ve studiu na ČVUT a to je pro moje ego velice dobrá věc. Mohu i nadále zůstat arogantní a sršet vtipnými narážkami na jiné vysoké školy (když vy si chodíte na pařby a já sedím u ProgTestu, duševně na dně a v nejistotě ze všech segfaultů, tak z toho taky musím něco mít, žejo!).

Nó a jinak mě nic nenapadá. V blízké době přijde (snad) nový úplně revoluční design, který změní vnímání celé české blogosféry a všichni pojedem bomby néasi lol. Jedno milé video na závěr, posílám srdíčko do vašich duší, brrrrrrrrrrap!

Napsal izmy, v kategorii Blogování, Můj životní styl | Žádný komentář