Archiv rubriky ‚Můj životní styl’
Publikováno 27. 10. 2010
Minulou sobotu se mi stala docela nepříjemná věc. Přišel jsem o iPhone. Neupustil jsem ho na zem, nespadl mi do vody, ani jsem ho nezkoušel rozmixovat v mixéru. Přišel jsem o něj tím nejhorším způsobem – byl mi odcizen.
Sobota ráno a já se vracím z centra Prahy, kde jsem byl na jedné oslavě (byla to docela přehnaná akce, o tom se však rozepisovat nechci). Nikdo bohužel nemá stejnou cestu směrem na Letňany jako já, a proto jedu sám. Na náměstí Republiky se mi nechce čekat na noční autobus, vydávám se tedy směrem na Hlavní nádraží. To byla chyba, měl jsem přeci jen počkat.
Na Hlavním nádraží chvilku po mém příchodu přijíždí první ranní souprava metra a já nastupuji. Teď přichází ten osudový okamžik – usínám. V metru usínám celkem často, když jezdím přes půlku Prahy, ovšem teprve teď se mi to vymstilo. Probouzím se na konečné stanici v Letňanech a vystupuji. Po chvíli zjišťuji, že můj iPhone, který jsem ještě při nastupování měl v pravé kapse, už nemám. Prohledávám všechny kapsy a bez úspěchu. Zklamaný tedy jedu domů.
Ráno jsem to šel okamžitě nahlásit na policii, které jsem poskytl IMEI číslo telefonu. Policie po telefonu bude dva měsíce pátrat a potom ho zablokuje. Jsem poněkud skeptický, že by se mohl nalézt, ale nesmím přestat doufat. Ostatně pár lidí mi říkalo, že se jim ukradené mobily vrátily zpět.
A jak se dá zjistit podle IMEI čísla pachatel? V telefonu musí být SIM karta. Když se telefon přihlásí k sítí, operátorovi se odešle kromě telefonního čísla i IMEI číslo. Jestli bude na SIM kartě paušál, není žádný problém dohledat jméno a bydliště daného člověka. Je zde ovšem riziko, že zloděj bude natolik šikovný a IMEI číslo změní. V tom případě se mobil dohledat nedá.
Uvidím, jestli se mi iPhone někdy vrátí. A když ne, mám z toho alespoň „storku“, zkušenost a ponaučení.
Napsal izmy, v kategorii Mobilní telefony, Můj životní styl | 8 komentářů
Publikováno 7. 10. 2010
Za poslední dva měsíce jsem napsal pouze tři články. Je to málo a mrzí mě, že se blogu už nevěnuji tak často, jako dřív. Ačkoliv se mi za poslední dobu stalo dost zajímavých věcí, neměl jsem potřebu o žádné z nich psát. Pár témat mám připravených, jenže jsem se neodhodlal žádné z nich zpracovat. Úterní den mě ale donutil k sepsání tohoto příspěvku.
Možná to bylo tím počasím. Zatažená obloha, občasné mrholení a chladno. Prostě typické podzimní počasí. Depresivní počasí. Frustrující období. Působí na každého. Cítil jsem se divně, ani nevím, jak pořádně to popsat.
Škola mě začala unavovat, o té se ale raději rozepisovat nebudu. V souvislosti s ní mě přepadávají paranoidní myšlenky. Jak se říká – to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou.
Celkem dlouho propadám prokrastinaci, tedy výrazné a chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. To by nebylo nic špatného, propadal jsem jí i předtím. Jenže teď je to ještě horší. Pomalu mě začíná nudit Facebook (a krom toho stále nemám #newtwitter).
Ještě mě napadají další řádky, které zapadají do tohoto článku plného nesrovnalostí. V neděli se od nás odstěhovala sestra. Ačkoliv to k ní mám deset minut cesty, její nepřítomnost na mě působí poněkud zvláštním dojmem. Těžce definovaný stav.
Tento týden jsem asi moc poslouchal Vanessu. A tak se hodí článek zakončit tímto textem – „Nažer se mejch frustrací!“ Anebo ne, skončím trochu optimističtěji (a možná i motivačně) – „Chci dobýt Babylon!“
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 10 komentářů
Publikováno 5. 8. 2010
Když jsem se nedávno podíval do kalendáře, zjistil jsem nemilou věc. Polovina prázdnin je za mnou. O prázdninách nemám tak dobrý přehled o aktuálních dnech jako když chodím do školy. A co všechno jsem dělal? Popravdě toho zas tolik nebylo.
Mám teď hodně času a přemýšlel jsem, jak ho zabít. Jediné dvě věci, které teď mohu bez problémů praktikovat, jsou práce a sport. Začátkem prázdnin nebyla ani ta práce a já „upadal do depresí“ z toho, že jsem si nic nesehnal. Listoval jsem seznamem brigád, ale většina byla buď od 18 let anebo to byla práce, kterou bych dělat nechtěl (ano, jsem poněkud náročnější). Původně jsem hledal fyzicky náročnou práci, při které bych nemusel moc přemýšlet, ale bohužel jsem nic takového nenašel. Takže jsem zůstal u práce na počítači. Teď se mi té práce nahromadilo trochu víc, což je sice dobře, ale neustále bojuji s problémem „začít“.
A jelikož mám práci fyzicky nenáročnou, přemýšlel jsem i o nějakém psychickém uvolnění. Po těžkém váhání jsem se rozhodl aktivněji sportovat (na seznamu byly i o drogy, ale sport je pořád ještě levnější). K větší motivaci sportovat mě přiměla i registrace do dailymile. Častěji jezdím na kole a po posilovně si většinou zajdu do bazénu. Nebudu se rozepisovat o tom, jak krásný sport je plavání (či jak neuvěřitelná podívaná je vidět člověka, který plave motýlka), od toho jsou tady jiné blogísky. Možná to zní moc stereotypně, ale každý den se nenudím. O prázdninách jsem navštívil hudební festival Hip Hop Jam, o kterém jsem chtěl napsat, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Celkově o prázdninách (i když je čas) nemám chuť blogovat. Nevím, čím to je.
Druhou polovinu prázdnin se chci víc věnovat sociální interakci a angličtině. Zjišťuji, že je potřeba víc a víc. K tomu potřebuji motivaci, a proto jsem si napsal tento článek. Mám pocit, že jsem nalezl skutečnou podstatu svého osobního blogu. Těší mě komentáře pod články, stejně jako vysoká návštěvnost, ale blog už vnímám trochu odlišně než někteří blogeři. Rozhodně ne jako skladiště laciných PR článků, či podobných hovadin, to budu radši dělat práci, která má smysl a vydělá mi víc. Prozřel jsem!
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 5 komentářů
Publikováno 1. 4. 2010
Už druhým rokem chodím na školu zaměřenou na výpočetní techniku. Prvním rokem mě škola docela bavila, neměli jsme sice tolik předmětů, při kterých se pracuje s počítači, ale o to větší důvod počkat do druháku. A nyní tam chodím a zjistil jsem, že mě to zas tak moc nebaví.
Práce na počítači mě začala neuvěřitelně ubíjet. Nebaví mě prostě sedět u toho stroje a jen tak něco mačkat do klávesnice. Namítnete, že to samé dělám na blogu, ale tím si alespoň zlepšuji psaný projev a to mě baví.
Proto jsem začal přemýšlet, co s tím udělat. V první řadě dokončím druhák, stejně bude za chvíli konec školy a začnou prázdniny. Na internetu jsem prošel plno stránek škol, které vyučují podnikání. Baví mě vydělávat peníze na internetu, ale chtěl bych se v tom víc orientovat a rychleji do toho proniknout. V Praze je docela dost podnikatelských škol, takže si je postupně projdu a rozhodnu se, kam dál.
Sice bych si zopakoval dva roky školy, ale o to víc volného času budu mít na sebe. Myslím si, že je to lepší udělat teď než příští rok. Snad mi to vyjde.
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 11 komentářů
Publikováno 27. 3. 2010
Ve čtvrtek 25. března jsem oslavil své 17. narozeniny. Od tohoto dne mi zbývá pouhý rok do plnoletosti, kdy budu konečně moct:
- pít legálně alkohol
- zřídit si živnostenský list a podnikat
- chodit do strip klubů
- mít u sebe gram koksu
- chodit do heren
- a plno dalších neřestí
Ale ještě před tím vším doufám, že si tento rok svého života užiju víc, než roky minulé. Zároveň děkuji všem, kteří mi popřáli jak na Facebooku, v esemesce nebo slovně.
Zajímavost na závěr: minulý rok jsem vydal článek O rok starší… a vydal jsem ho stejný den, jako tento článek (tedy 27.3.)
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 10 komentářů