Hory 2009 – Herlíkovice
Druhý týden v únoru jsem se vydal se školou na hory. Naše třída byla rozdělená na dvě půlky, já byl v té druhé a jel jsem na hory později s T1.A. Teď nastala chvíle, kdy jsem se rozhodl celou týdenní akci zhodnotit. Ještě je nutno poznamenat, že jsem se na hory vydal čerstvě po vyležené chřipce, ale všechno jsem to přežil.
V sobotu 7.2. byl v 9:00 sraz před školou a následovný odvoz do Skiareálu Herlíkovice. Cesta trvala dvě hodiny a dala se přežít. Potom následoval přesun do penzionu a vybalování. Když jsme dostali pokoj, trochu nás zarazila jeho velikost. Čtyři postele v malé místnosti, kvůli jedné posteli nebylo možné otevřít skříň. A tak jsme museli radikálně zakročit. Všechny postele jsme narvali vedle sebe, uprostřed jsme nechali malou mezírku, aby se neřeklo. Toť vše o naší úpravě pokoje. Následoval oběd. Celkově mě jídlo překvapilo, čekal jsem něco strašnýho, ale všechno se dalo jíst.
Odpoledne byl v našem denním plánu začátek výcviku. Toužil jsem již dlouho vyzkoušet snowboard a jelikož nám škola umožňuje půjčit si prkno, neváhaj jsem a půjčil si ho. Na svah se ještě nešlo (tedy začátečníci na snowboardu). Trénovali jsme na malém kopečku kousek od penzionu. Tady se stal první úraz. Jeden kluk se trefil snowboardem do obočí. Nakonec musel jet do nemocnice na šití. Pěkná příhoda hned první den. Co je ještě nutno poznamenat, že kvůli našemu pokoji byla první den večerka ve 20:20. Celý den nám učitelé říkají, abychom byli dochvilní – samozřejmě, že jsme zapomněli v 19:00 na plán zítřejšího dne! Odnesli to všichni, ale nikdo nás naštěstí nekamenoval.
Další den jsme už vyrazili na svah. Pro snowboardisty to byl Bubákov, kde se na snowboardu skvěle učilo, jelikož tam nebyl žádný prudký svah dolů. Dopoledne jsme se učili pohybovat na snowboardu, odpoledne přišla na řadu poma. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem z toho nepadal (možná tak 2x jsem spadl, ale to se nepočíta). Pak se z toho stala jakási rutina. Přijeli jsme, trénovali oblouky, vyjeli nahoru pomou a zase od začátku.
V úterý byl den ve znamení odpočinku. Zahodili jsme sjezdovky a snowboardy a vrhli se na běžky. To byla docela sranda. Do kopce se to ještě dá přežít, ale z kopce dolů je to „boj o život“. Prostě jezdit na běžkách z kopce je šílenost! Odpoledne naše cesta vedla do města Jilemnice, přesněji do bazénu. Zahráli jsme si vodní pólo a i když náš tým nevyhrál, užili jsme si to.
Dalších pár dní se nic zajímavého nedělo. Naše zkušenosti se navýšily a my se vrhli na větší svah. S tím přibyla i nová doprava nahoru – kotva. Mohu říct, že nebyla problematická, ale hrozně z ní bolí noha! Každou cestu nahoru jsem „chcípal“. Dá se na to ale zvyknout. Ještě jedno odpoledne jsem si vybral běžky, jejichž cílem byla restaurace, kde dělali fakt dobrá jídla a která nám všichni, kteří nejeli na běžky, mohli závidět.
Poslední, co stojí za zmíňku, je soutěž. Každý pokoj si vylosoval 2 písmenka měl z nich složit příběh o minimálně 70 slovech. Nebudu zde publikovat naše veledílo, jediné, co zmíním, je jeho název: Jamajskej Ježíš. Skutečně nesmyslný hardcore příběh o Ježíšovi, který to krapet přeháněl s drogama.
To by tak asi bylo všechno, poslední den se mi zdálo, jak strašně rychle to uteklo. Zůstal bych tam třeba ještě týden. Snowboard mě začat bavit.
Štítky: Dovolená, Herlíkovice, hory, snowboard, SSŠVT
Print This Post
Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | 15 komentářů
Já si pamatuju na svůj lyžák, tehdá, sedmá třída 
Ale všechna ta pos… pravidla celou tu akci akorát kazí. Zrušil bych to a dal bych větší volnost a myslím si, že by to pak fungovalo lépe… Ten váš příběh mi jednou řekneš 
A která noha Tě z toho bolela?:D