izmus.cz – weblog Jaroslava Hrácha

Kdo jsou obyčejní lidé?

Čím dál častěji se setkávám s pojmenováním „obyčejný člověk“ a „obyčejní lidé“. A to nejenom v souvislosti s reklamní kampaní ČSSD, která bojuje za lepší budoucnost pro obyčejné lidi. Je to vlastně hodně podobný případ jako nepříliš starý článek od Pavla Králíčka, ve kterém se zabývá tím, co je vlastně normální a kde začíná „nenormálnost“.

Kdo je vlastně obyčejný člověk?

Pokud tento pojem použiji ve smyslu, ve kterém ho používají sociální demokraté, definoval bych ho asi následovně: obyčejný člověk je nepříliš úspěšný, do práce chodí na směny, pracuje za mizerné peníze a často bývá nemocný – prostě chudák. Nad ním stojí „neobyčejný“ zaměstnavatel, který ho šikanuje, chodí si v obleku, podepisuje papíry a za to bere desetitisíce, celý den prosedí v kanceláři a nic nedělá.

Obyčejný člověk se o sebe nejspíš nedokáže postarat, a proto požaduje od státu různá zvýhodnění, pokud náhodou nemá práci, místo shánění nového pobírá sociální dávky. Za peníze od státu nakonec prosedí v hospodě s ostatními obyčejnými lidmi a řeší, jak oni poctiví jsou na tom špatně, zatímco člověk, který jenom krade a podvádí, se vozí v Mercedesu nebo BMW. Alespoň takto jsem pochopil prezentování obyčejného člověka sociálními demokraty.

Závist jako běžná vlastnost

Nedávno mě naprosto šokovala zpráva o pochodu komunistického svazu mládeže. Podle fotek sice převažovali důchodci, ale vyskytovalo se tam pár mladých lidí. Vím, že by se člověk neměl soudit podle toho, co má na sobě, ale tito lidé vypadali jako naprostí zoufalci. A hlavní roli v tom hraje závist.

Tito lidé mají nejspíš nějaké komplexy z dětství, a jelikož si nenašli jiný způsob, jak se zařadit do společnosti, tak začali propagovat utopistické ideologie. Jejich vysněným světem by bylo, aby všichni chodili ve stejném (samozřejmě naprosto hrozném) oblečení a tudíž neměli problém přidat se do určité komunity a být stejně respektováni jako ostatní. Aby se nikdo neměl líp než oni, protože jen tak tady bude fungovat rovnost a přátelství mezi všemi. Určitě každý z vás zná závistivou frázi: „Soused má kozu. Já kozu nechci, ale chci, aby mu chcípla.“ Přesně takové lidi, kteří toto podporují, nechápu a asi nikdy nepochopím.

A co se týče označení „obyčejný člověk“ – vůbec si nedokážu vysvětlit, jak za tímto označením může někdo stát. Copak se vám líbí nálepka obyčejný? Být jako „obyčejný kus masa“?

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 4 komentářů