Předštědrovečerní spontánní ublognutí

Publikováno 24. 12. 2011

Sedím před monitorem. Mám otevřený Word. Hraje mi Baromantika od Lenky Dusilové. Za deset minut má být večeře. Nestíhám. Tenhle post jsem chtěl napsat před čtyřmi hodinami, ale řekl jsem si: „Když jsou ty Vánoce, odreaguji se nějakou hrou.“ Kdysi jsem rozehrál Portal 2 a nedokončil ho. Skvělý nápad. Jedna z mála her, které si ještě na počítači zahraju.

A teď mě tady všichni stresují, abych se šel vyfotit. Cvak! Vyfoceno! Nakonec se večeře posouvá. Klasika. Nedochvilnost je přece životní styl. Tak až v šest.

Přemýšlel jsem o nějaké vánoční pohlednici, přáníčku. Teď už je pozdě, mohl bych si připravit maximálně nějakou na příští rok. Vlastně sestře jsem upravil jednu fotku. Hodila ji na Facebook a označila tam své přátele. Někteří to z duše nenávidí. Odebrat označení. Klik.

Napsal bych zde ještě krátký odstavec o určitých postojích k Vánocům. Lidi je mají rádi. Ovšem znám i dost kverulantů, kteří jdou prostě proti proudu. Špatné počasí. Přetvářka mezi lidmi. Chybějící vánoční atmosféra. Mohl bych pokračovat, ale už fakt musím. Snad mi nezaskočí kost.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 5 komentářů

Levný „Beats by Dr. Dre“ byznys na Facebooku

Publikováno 14. 12. 2011

Je to asi tři měsíce zpátky, co jsem si začal všímat lidí se sluchátky populární značky „Beats By Dre. Dre“. Není to zrovna nejlevnější záležitost, cena sluchátek se pohybuje od tří tisíc až k desítce. Na jednu stranu vypadají dobře, stylově a jsou in. Co jsem se ale doslechl – na svou cenu nehrají tak úžasně, jak by se dalo očekávat. Avšak to mě nijak neodrazovalo a přemýšlel jsem, že si je pořídím. Jenže…

Teď se vrátím k první větě minulého odstavce. Z elitní záležitosti se vytratila exkluzivita. Kdykoliv jedu metrem, potkám alespoň pět lidí, kteří poslouchají hudbu s těmito sluchátky. Něco tady nehraje (teď nemyslím sluchátka 🙂 ). Bavil jsem se o tom s Tomášem a ten mi dal za pravdu. Pár dní na to mi poslal odkaz na již neexistující Facebook stránku, kde se s tímto zbožím obchodovalo. Už od začátku se mi to zdálo divné. Ceny nízké, záruka žádná, příliš málo informací. Kdyby byla cena v zahraničí nižší než u nás, tak neřeknu. Jenže není. Takže fake nebo šméčko. Pustil jsem se do pátrací mise. Celkem často přidával admin/prodávající/dealer výhodnou nabídku nějakého modelu. „Mám jen jedny, jsou rozbalené, proto prodám za pouhých 1200,- Kč,“ nebo „Leží mi na stole Solo HD, tak za kolik je prodám? Třeba za 2200,- Kč.“

Po několika dnech mi to nedalo a napsal jsem jednomu maníkovi, který tam spamoval s tím, že si je koupí, že si je koupil, že jsou super apod. Dohledal jsem si ho na ICQ a napsal mu. Můj hlavní zájem bylo předání zboží a originalita. Po nepříliš kloudných větách na mě vybalil: „Jediný, co pro tebe můžu udělat, je teda slevit… Neřeknu ti, jakou mám nákupku, ale dam ti to klidně za 2200,- Kč.“ Fér byznys, fakt, že jo. Napsal jsem mu, protože si je údajně koupil a on mi je chce prodat? Následně se dozvídám, že je bere od známýho z Číny, z Malajsie. „Je to pravděpodobně originál a je levnej, protože se bere přímo od lidí, co to vyráběj, né od drahýho dodavatele, kerej si na to nalepí brutální marži.“ S přátelským „třeba se někdy ozvu“ končím.

Po měsíci jsem si na úžasně levná sluchátka od Dr. Dre vzpomněl. Snažím se vyhledat stránku na Facebooku a ejhle! Ona už neexistuje! Nemohu svou domněnku o fake sluchátkách potvrdit, nekoupil jsem si je. Nicméně z toho, co jsem napsal a ze screenshotů dole, si můžete obrázek udělat sami.

Screenshoty rozhovoru na FB a následně na ICQ

Napsal izmy, v kategorii Internet | 4 komentáře

Trnitá cesta k řidičskému průkazu

Publikováno 9. 12. 2011

Před týdnem mi v peněžence přibyla nová karta. Honosí se názvem „řidičský průkaz“. Dává mi mnoho možností, ale nebylo snadné ji získat. Za pravdu mi dá určitě každý, kdo si řidičák dělal (teda krom rádoby frajerů a podvodníků). Jak jsem to tedy všechno zvládl? Like a boss!

Symbol autoškolyKoncem března mi padl osmnáctý rok a mně se naskytla možnost udělat si řidičský průkaz. Zpočátku jsem to odkládal, ale táta mě k tomu dotlačil a někdy v červnu jsem si byl podat žádost. Ještě předtím mě čekala zdravotní prohlídka, kde jsem vyplázl tři kila za razítko. Fér byznys. Vybral jsem si autoškolu v Letňanech a to ze dvou důvodů. Zaprvé jsem z Letňan. Zadruhé mě často přemáhá lenost a nikam se mi dojíždět vážně nechtělo.

První hodinu jsem měl na trenažeru. Prý abych se seznámil řízením a naučil se řazení a rozjezdy. Následující hodinu už byla ve skutečném autě a já zjistil, že mi trenažér příliš zkušeností nedal. Když jsem potom jel do Čakovic, byl jsem z toho v hajzlu. Křižovatky, řazení, blinkry, k tomu všemu celkem hustý provoz. Nestíhal jsem. Po několika jízdách se to naštěstí zlepšilo, a ačkoliv jsem si pořád nebyl úplně jistý, žádné větší chyby jsem nedělal. O teorii asi nemá příliš smysl psát. Ta se musela přetrpět, instruktážní videa byla dlouhá a nudná (soutěž o nejnudnější video vyhrávají Emise a STK – myslel jsem, že umřu).

V říjnu jsem se vším finišoval. Jízdy byly odježděny, teorie poctivě zhlédnuta a já byl připraven na zkoušky. A právě tady začíná ta pravá legrace. Zkoušky byly rozděleny na dva dny. Nejprve testy z pravidel silničního provozu a z konstrukce vozidla, potom jízdy. Testy se dělaly na magistrátu. Ok, přece vím, kde je v Praze magistrát. V den konání zkoušky jsem dorazil na Jungmannovo náměstí. Ejhle, není magistrát jako magistrát! Já měl dorazit na Bohdalec, který je  na Praze 10. Ups, epic fail! No nic, tak si to dám příště…

Napodruhé se už zadařilo, na správné místo jsem dorazil včas. Testy na počítači jsem si dal mistrovsky – 100 % za 6 minut. Ještě aby ne, když jsem si to trénoval tolikrát. Technická byla taky v pohodě – pojistky a připojení tažného lana. O dva dny později mě čekaly jízdy s komisařem. Sraz byl v půl osmé v autoškole. Od té doby jsem musel čekat, až se na mě dostane řada. Čas mi pomohl zkrátit Fruit Ninja na iPhonu. Šel jsem předposlední někdy v 11:11 (11.11.2011). Jízdy byly celkem v klidu (až na prudké zabrzdění na oranžovou) a já to udělal!

Teď už jen přemýšlím, co si dám za cíl příště. Traktor? Plachetnici? Vrtulník? Raketoplán? Jedno je ale jisté, silnice už nikdy nebudou bezpečné…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 9 komentářů

Google a Facebook – kdo je větší bratr?

Publikováno 3. 11. 2011

Vždy mě pobaví debata na téma ztráta soukromí na sociálních sítích. Často se setkávám se zaujatými názory na Facebook. Prý každým novým „vylepšením“ podkopává zabezpečení a chce po uživateli vědět víc a víc informací. Ano, je to pravda. Dřív obsahoval status jen text, nyní k němu můžete přidat svou aktuální polohu, označit přátele, se kterými jste, případně nahrát fotku. Nicméně všechno je to dobrovolné a můžete se obejít i bez toho.

Ještě není přesně jasné, kdy se Facebook rozhodne spustit nové zobrazení uživatelských profilů – Timeline. Je to pěkné zobrazení celého vašeho života na sociální síti. Pokud jste společensky aktivní a rádi nostalgicky vzpomínáte na staré časy, budete z časové osy nadšeni. Všechno má samozřejmě dvě strany. Timeline zobrazí informace i pro ostatní uživatele. Ale je jen na vaší svobodné vůli, zda si to povolíte, či nikoli. Někteří mohou být znechuceni ze zjištění, co všechno o nich FB, potažmo internet ví. Jasně, nevědomost je krásná, a proto se vlna nevole zvedla až po spuštění verze uživatelských profilů pro vývojáře (kterou si mohou nepřímo aktivovat všichni).

Screenshot mé vlastní Timeline na Facebooku

Úsměvné jsou názory, že je Google+ v tomto směru lepší (mimochodem jsou tam už nějaké holky, nebo je to pořád plné geeků a nerdů?). Nejspíš proto, že dbá na soukromí uživatele. A třeba toho neví tolik, co Facebook. Naivní představa. Stačí si najít historii vyhledávání. Kromě toho, že zná všechny vámi vyhledávané výrazy, dokáže monitorovat navštívené weby, hledané adresy v Google Maps, hledaná videa na YouTube a mnoho dalších věcí. Personalizované vyhledávání je fajn (pro pseudoSEO  firmy ovšem noční můra). Jenže všechny informace, co o vás ví, nedává tak viditelně najevo. To je nejspíš OK. Těžko říct, co všechno o nás Google ještě ví, ale určitě toho nebude málo.

Google fanatismu“ a „Facebook hejtu“ pořádně nerozumím. Obě společnosti dělají to samé, jen jedna se nebojí zobrazit své informace veřejnosti. Je jen na vás, která z firem je vám sympatičtější.

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 3 komentáře

Umělá motivace je zlo

Publikováno 24. 10. 2011

Minule jsem psal o prokrastinaci jako novodobém trendu a nepřímo jsem pošpinil motivační literaturu. V tomto článku bych chtěl navázat právě na ni.

Před rokem jsem objevil Tajemství a pozitivní myšlení. Ještě předtím jsem četl pár motivačních knih a článků (kdo by neznal vysněný život na dreamlife.cz?). Touto fází jsem si tedy prošel. Znám několik lidí zapálených do motivace, kteří doufají, že jim různé poučky, citace, knížky a videa pomohou vyřešit jejich problémy. Například chtějí předejít lenosti, najít v sobě odhodlání, dodělat rozdělanou práci, či získat práci – a tak pro svůj cíl studují rady motivátorů. Už tato činnost sama o sobě zabere dost času a mnohdy je naprosto zbytečná. Člověk se nabije umělou motivací druhých a třeba i začne něco dělat. Moc dlouho mu ale tento stav nevydrží a za chvíli je zase na nule. Nezbývá mu nic jiného, než celý proces znovu opakovat. Dřív nebo později se na to stejně vykašle. Tudy cesta nevede.

Většina motivačních produktů je koncipována úplně špatně. Tím nemyslím špatně pro prodejce, ti vědí moc dobře, co dělají a také vědí, že je jejich zboží velmi žádané. Místo toho, aby se lidé snažili najít chuť a odhodlání v sobě, nechávají to na „odborníky“. Je to pohodlnější a dobře se to poslouchá. I já si rád vyslechnu dojemné příběhy úspěšných lidí. Jenže tenhle způsob nefunguje, nebo funguje jen dočasně. Lidé se po několika dnech vrátí do zaběhnutých kolejí. Také znám dost lidí, kteří o motivaci mluví a potřebují ji dostávat od okolí. A to je pořád umělé řešení, které nevydrží věčně. Je potřeba v sobě najít vnitřní motivaci.

Nechci hanit veškerou literaturu o motivaci. Určitě existuje kvalitní materiál, který se nesnaží člověka uměle zapálit do činnosti, kterou vlastně ani dělat nechce. Tím myslím třeba knihy pojednávající o kompletní změně myšlení a pohledu na věc. Najít ten správný smysl a motiv. Najít ho v sobě.

Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 6 komentářů

10. stránka z celkem 36« První...89101112...2030...Poslední »