Jak jsem prožil rok 2011?

Publikováno 2. 1. 2012

Když jsem psal shrnutí před rokem, začínal jsem větou „Rok 2010 skončil…“ Přemýšlel jsem, jak originálním způsobem začít letos, aby to nevypadalo jako klišé. Nic mě nenapadlo. Tak tedy – jedenáctku vystřídala dvanáctka a já se pouštím do hledání útržků vzpomínek z mého života. Naštěstí tady máme tajmlajnu!

Začátkem roku jsem pokračoval v melancholických náladách a svůj podíl na tom měla celkem silná chřipka, během které jsem objevil naprosto geniální seriál Breaking Bad. Kdo má rád drogy stejně jako já, určitě by se měl podívat.

Březen, měsíc, kdy jsem měl dosáhnout osmnácti let, nezačal zrovna radostně. Umřela mi babička. Nepříliš radostná zpráva. Holt takový je život. V den mých narozenin jsem si užil Hypno show a zpětně musím říct, že to byla asi jedna z nejlepších akcí roku.

V dubnu jsem se skoro zabil na kole, když jsem padal z prudkého srázu. Naštěstí mě zachránil strom a já se následně mohl sečíst v celostátním sčítání populace. Kolo mě ale neomrzelo a následně jsem zdolal vzdálenost 73 km.

V květnu přišla první zásadní událost v mém životě. Splnil jsem si cíl, který jsem si dal na začátku roku a zažádal si o živnostenské oprávnění. Získal jsem díky tomu víc možností, co se práce týče. Blíží se čas podání daňového přiznání, tak doufám, že mě nezavřou. 😀 Aby té práce nebylo málo, čtrnáct dní jsem si užil na praxi.

Silueta focená vedle kyvadla

O prázdninách se toho moc nestalo. Žádné velké akce, žádné festivaly (letos to budu muset napravit). Převážnou většinu času jsem brigádničil, trénoval na mediálně proslulý běh Nike Run Prague, chodil do autoškoly, občas se projel na kole, nebo navštívil letňanskou posilovnu a v neposlední řadě také „dejtoval s jednou girl“. Takže jsem zapracoval i na dalších úkolu z minulého roku – rozvíjet sociální interakci. Škoda, že to bylo po čase neuvěřitelně únavné až frustrující, ale o těchto věcech si píšu trochu jiný deník. 🙂

V září jsem s mottem na tričku „Sleduj mě, jsem v hajzlu“ uběhl 10 km v Nike Run Prague a konečně viděl naživo Tata Bojs. Obojí byl skvělý zážitek. S Tomášem jsem vyrazil do klubu 007 a zažil legendární párty (drugs included).

Říjen byl zlomovým měsícem. Dostal jsem se do redakce hudebního magazínu musicserver.cz. Bylo to někdy v květnu, kdy sháněli nové redaktory. Poslal jsem jim své texty a dlouho se neozývali. Když mi v říjnu přišel email, že mě berou, upřímně jsem z toho měl radost.

Přelom října a listopadu pro mě byl nejvíc nabitý. Udělal jsem si řidičský průkaz. Kromě práce jsem chodil na různé akce, do klubů, prostě jsem žil naplno. Bylo jasné, že tenhle stav nevydrží dlouho a já jen čekal, kdy se vrátím do zaběhnutého stereotypu. Byl to prosinec. Vlastně abych nebyl tak pesimistický, tak v něčem byl dobrý. Vyzkoušel jsem si, jaké to je být chodící reklamou v centru Prahy!

To by byl výčet těch nejdůležitějších věcí za rok 2011. Musím říct, že pro mě to byl celkem úspěšný rok, i když se mi určité věci nevydařily, získal jsem mnoho zkušeností. Cíle si pravděpodobně nějaké opět napíšu. Prvním jsem si jist – udělat maturitu.

Přeju vám šťastný a úspěšný rok 2012!

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 2 komentáře

Předštědrovečerní spontánní ublognutí

Publikováno 24. 12. 2011

Sedím před monitorem. Mám otevřený Word. Hraje mi Baromantika od Lenky Dusilové. Za deset minut má být večeře. Nestíhám. Tenhle post jsem chtěl napsat před čtyřmi hodinami, ale řekl jsem si: „Když jsou ty Vánoce, odreaguji se nějakou hrou.“ Kdysi jsem rozehrál Portal 2 a nedokončil ho. Skvělý nápad. Jedna z mála her, které si ještě na počítači zahraju.

A teď mě tady všichni stresují, abych se šel vyfotit. Cvak! Vyfoceno! Nakonec se večeře posouvá. Klasika. Nedochvilnost je přece životní styl. Tak až v šest.

Přemýšlel jsem o nějaké vánoční pohlednici, přáníčku. Teď už je pozdě, mohl bych si připravit maximálně nějakou na příští rok. Vlastně sestře jsem upravil jednu fotku. Hodila ji na Facebook a označila tam své přátele. Někteří to z duše nenávidí. Odebrat označení. Klik.

Napsal bych zde ještě krátký odstavec o určitých postojích k Vánocům. Lidi je mají rádi. Ovšem znám i dost kverulantů, kteří jdou prostě proti proudu. Špatné počasí. Přetvářka mezi lidmi. Chybějící vánoční atmosféra. Mohl bych pokračovat, ale už fakt musím. Snad mi nezaskočí kost.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 5 komentářů

Levný „Beats by Dr. Dre“ byznys na Facebooku

Publikováno 14. 12. 2011

Je to asi tři měsíce zpátky, co jsem si začal všímat lidí se sluchátky populární značky „Beats By Dre. Dre“. Není to zrovna nejlevnější záležitost, cena sluchátek se pohybuje od tří tisíc až k desítce. Na jednu stranu vypadají dobře, stylově a jsou in. Co jsem se ale doslechl – na svou cenu nehrají tak úžasně, jak by se dalo očekávat. Avšak to mě nijak neodrazovalo a přemýšlel jsem, že si je pořídím. Jenže…

Teď se vrátím k první větě minulého odstavce. Z elitní záležitosti se vytratila exkluzivita. Kdykoliv jedu metrem, potkám alespoň pět lidí, kteří poslouchají hudbu s těmito sluchátky. Něco tady nehraje (teď nemyslím sluchátka 🙂 ). Bavil jsem se o tom s Tomášem a ten mi dal za pravdu. Pár dní na to mi poslal odkaz na již neexistující Facebook stránku, kde se s tímto zbožím obchodovalo. Už od začátku se mi to zdálo divné. Ceny nízké, záruka žádná, příliš málo informací. Kdyby byla cena v zahraničí nižší než u nás, tak neřeknu. Jenže není. Takže fake nebo šméčko. Pustil jsem se do pátrací mise. Celkem často přidával admin/prodávající/dealer výhodnou nabídku nějakého modelu. „Mám jen jedny, jsou rozbalené, proto prodám za pouhých 1200,- Kč,“ nebo „Leží mi na stole Solo HD, tak za kolik je prodám? Třeba za 2200,- Kč.“

Po několika dnech mi to nedalo a napsal jsem jednomu maníkovi, který tam spamoval s tím, že si je koupí, že si je koupil, že jsou super apod. Dohledal jsem si ho na ICQ a napsal mu. Můj hlavní zájem bylo předání zboží a originalita. Po nepříliš kloudných větách na mě vybalil: „Jediný, co pro tebe můžu udělat, je teda slevit… Neřeknu ti, jakou mám nákupku, ale dam ti to klidně za 2200,- Kč.“ Fér byznys, fakt, že jo. Napsal jsem mu, protože si je údajně koupil a on mi je chce prodat? Následně se dozvídám, že je bere od známýho z Číny, z Malajsie. „Je to pravděpodobně originál a je levnej, protože se bere přímo od lidí, co to vyráběj, né od drahýho dodavatele, kerej si na to nalepí brutální marži.“ S přátelským „třeba se někdy ozvu“ končím.

Po měsíci jsem si na úžasně levná sluchátka od Dr. Dre vzpomněl. Snažím se vyhledat stránku na Facebooku a ejhle! Ona už neexistuje! Nemohu svou domněnku o fake sluchátkách potvrdit, nekoupil jsem si je. Nicméně z toho, co jsem napsal a ze screenshotů dole, si můžete obrázek udělat sami.

Screenshoty rozhovoru na FB a následně na ICQ

Napsal izmy, v kategorii Internet | 4 komentáře

Trnitá cesta k řidičskému průkazu

Publikováno 9. 12. 2011

Před týdnem mi v peněžence přibyla nová karta. Honosí se názvem „řidičský průkaz“. Dává mi mnoho možností, ale nebylo snadné ji získat. Za pravdu mi dá určitě každý, kdo si řidičák dělal (teda krom rádoby frajerů a podvodníků). Jak jsem to tedy všechno zvládl? Like a boss!

Symbol autoškolyKoncem března mi padl osmnáctý rok a mně se naskytla možnost udělat si řidičský průkaz. Zpočátku jsem to odkládal, ale táta mě k tomu dotlačil a někdy v červnu jsem si byl podat žádost. Ještě předtím mě čekala zdravotní prohlídka, kde jsem vyplázl tři kila za razítko. Fér byznys. Vybral jsem si autoškolu v Letňanech a to ze dvou důvodů. Zaprvé jsem z Letňan. Zadruhé mě často přemáhá lenost a nikam se mi dojíždět vážně nechtělo.

První hodinu jsem měl na trenažeru. Prý abych se seznámil řízením a naučil se řazení a rozjezdy. Následující hodinu už byla ve skutečném autě a já zjistil, že mi trenažér příliš zkušeností nedal. Když jsem potom jel do Čakovic, byl jsem z toho v hajzlu. Křižovatky, řazení, blinkry, k tomu všemu celkem hustý provoz. Nestíhal jsem. Po několika jízdách se to naštěstí zlepšilo, a ačkoliv jsem si pořád nebyl úplně jistý, žádné větší chyby jsem nedělal. O teorii asi nemá příliš smysl psát. Ta se musela přetrpět, instruktážní videa byla dlouhá a nudná (soutěž o nejnudnější video vyhrávají Emise a STK – myslel jsem, že umřu).

V říjnu jsem se vším finišoval. Jízdy byly odježděny, teorie poctivě zhlédnuta a já byl připraven na zkoušky. A právě tady začíná ta pravá legrace. Zkoušky byly rozděleny na dva dny. Nejprve testy z pravidel silničního provozu a z konstrukce vozidla, potom jízdy. Testy se dělaly na magistrátu. Ok, přece vím, kde je v Praze magistrát. V den konání zkoušky jsem dorazil na Jungmannovo náměstí. Ejhle, není magistrát jako magistrát! Já měl dorazit na Bohdalec, který je  na Praze 10. Ups, epic fail! No nic, tak si to dám příště…

Napodruhé se už zadařilo, na správné místo jsem dorazil včas. Testy na počítači jsem si dal mistrovsky – 100 % za 6 minut. Ještě aby ne, když jsem si to trénoval tolikrát. Technická byla taky v pohodě – pojistky a připojení tažného lana. O dva dny později mě čekaly jízdy s komisařem. Sraz byl v půl osmé v autoškole. Od té doby jsem musel čekat, až se na mě dostane řada. Čas mi pomohl zkrátit Fruit Ninja na iPhonu. Šel jsem předposlední někdy v 11:11 (11.11.2011). Jízdy byly celkem v klidu (až na prudké zabrzdění na oranžovou) a já to udělal!

Teď už jen přemýšlím, co si dám za cíl příště. Traktor? Plachetnici? Vrtulník? Raketoplán? Jedno je ale jisté, silnice už nikdy nebudou bezpečné…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 9 komentářů

Google a Facebook – kdo je větší bratr?

Publikováno 3. 11. 2011

Vždy mě pobaví debata na téma ztráta soukromí na sociálních sítích. Často se setkávám se zaujatými názory na Facebook. Prý každým novým „vylepšením“ podkopává zabezpečení a chce po uživateli vědět víc a víc informací. Ano, je to pravda. Dřív obsahoval status jen text, nyní k němu můžete přidat svou aktuální polohu, označit přátele, se kterými jste, případně nahrát fotku. Nicméně všechno je to dobrovolné a můžete se obejít i bez toho.

Ještě není přesně jasné, kdy se Facebook rozhodne spustit nové zobrazení uživatelských profilů – Timeline. Je to pěkné zobrazení celého vašeho života na sociální síti. Pokud jste společensky aktivní a rádi nostalgicky vzpomínáte na staré časy, budete z časové osy nadšeni. Všechno má samozřejmě dvě strany. Timeline zobrazí informace i pro ostatní uživatele. Ale je jen na vaší svobodné vůli, zda si to povolíte, či nikoli. Někteří mohou být znechuceni ze zjištění, co všechno o nich FB, potažmo internet ví. Jasně, nevědomost je krásná, a proto se vlna nevole zvedla až po spuštění verze uživatelských profilů pro vývojáře (kterou si mohou nepřímo aktivovat všichni).

Screenshot mé vlastní Timeline na Facebooku

Úsměvné jsou názory, že je Google+ v tomto směru lepší (mimochodem jsou tam už nějaké holky, nebo je to pořád plné geeků a nerdů?). Nejspíš proto, že dbá na soukromí uživatele. A třeba toho neví tolik, co Facebook. Naivní představa. Stačí si najít historii vyhledávání. Kromě toho, že zná všechny vámi vyhledávané výrazy, dokáže monitorovat navštívené weby, hledané adresy v Google Maps, hledaná videa na YouTube a mnoho dalších věcí. Personalizované vyhledávání je fajn (pro pseudoSEO  firmy ovšem noční můra). Jenže všechny informace, co o vás ví, nedává tak viditelně najevo. To je nejspíš OK. Těžko říct, co všechno o nás Google ještě ví, ale určitě toho nebude málo.

Google fanatismu“ a „Facebook hejtu“ pořádně nerozumím. Obě společnosti dělají to samé, jen jedna se nebojí zobrazit své informace veřejnosti. Je jen na vás, která z firem je vám sympatičtější.

Napsal izmy, v kategorii Internet, Moje názory | 3 komentáře