Epilog od PSH je dobré album

Nové album od skupiny PSH - Epilog

Zatímco Orikoule bylo album veselé a diskotékové, H.P.T.N. svěží a hitové, nové album od PSH se nese v naprosto jiném duchu. Podle názvu Epilog jistě mnoho z vás usoudilo, že se má jednat o poslední nosič, který skupina vydá. A nejenom podle názvu alba, ale také podle mnohých článků a rozhovorů psaných měsíc zpátky. Ti bystřejší okamžitě poznali, že se jedná o „promyšlenou“ reklamu (už jen fakt, že Orion o sobě tvrdil, jak bude dělat řidiče taxíku bez řidičáku, zní celkem komicky). Kromě bezplatné propagace získali kluci z PSH ještě jednu věc – koncept alba. A řádně toho využili.

Epilog je špinavý, temný a někdy příliš pomalý. To nejsou zápory, spíš naopak. Není to žádné tuctové album, dobře funguje jako celek., má prostě svoji atmosféru. Slyšel jsem hodně názorů, že kvůli těmto věcem je album špatné. Převážná většina ho odsoudila kvůli tomu, že nezní jako staří PSH. Ostatně to samé se říkalo o minulém Rap’n’Rollu. Nežijeme přece v minulosti, proč pořád používat samply v instrech a bránit se synťákům? Doba jde dopředu, nemá cenu zamrznout na jednom bodu jako jiné kapely.

Udělejte bordel“ vás skvěle navnadí do poslechu alba, které obsahuje 12 songů a 3 naprosto zbytečné skity. Možná pobaví česká hymna zpívána Davidem Vávrou a Milan Šteindlerem, ale jen při prvním poslechu, při dalším přeskakuji. Mezi nejlepší song alba patří bezesporu „Můj rap, můj svět“, který produkoval sám Dj Wich. Text je také perfektní. A z mého subjektivního pohledu považuji za druhý nejlepší song „Showbizu smrad“ s hostujícími legendami Otou Klempířem a Michaelem Viktoříkem (J.A.R.). Track zaujme zvukem tvrdých kytar a skvělým refrénem.

Pokračovat ve čtení →

Miluju ten pocit, když strhnu fólii

Po Vánocích pořádně nevycházely žádné hudební nosiče a zrovna teď se s nimi roztrhl pytel. Alespoň co se týče hudby, kterou poslouchám já. A jelikož se považuji za člověka, který má velmi rád hudbu a převážně se v ní vyzná, podpořím mé oblíbené interprety koupí jejich nových alb. Spousta lidí se mě ptá: „Proč si to prostě nestáhneš?“ Tímto článkem bych (nejenom) jim chtěl na tuto otázku odpovědět.

Hudební alba si kupuji z prostého důvodu – hudbu mám rád. Rád poslouchám kvalitní hudbu a rád jí také podpořím. Tři stovky za album pro mě není převratná částka a tempo, kterým se u nás vydávají nová alba, mi nedělá velké výdaje. Kromě podpory mi jde v druhé řadě také o booklet a celkově o fyzickou podobu nosiče. Sice se na něj bude prášit, ale je to asi ten samý případ jako vlastnit papírovou knihu a elektronickou knihu v počítači. Je to naprosto stejné, ale pocit z toho úplně jiný.

V předchozím odstavci jsem zmínil booklet. Ten je podle mě také docela podstatná část hudebního alba. Proto mě občas zamrzí, že si s ním interpreti nedávají moc práce a já často vidím dvoustránkový papír s fotkou a děkováním. Rád bych uvítal třeba texty na písničky, ale chápu, že taková rapová alba by měla booklet poněkud tlustší. Právě s texty je asi největší problém, protože se mi občas stane, že nerozumím nějakému slovu a hledat amatérské přepisy textů není zrovna dobrý nápad (několikrát se mi podařilo najít opravdové perly).

Pokračovat ve čtení →

Issová a Mádl si vytřeli zadnici levicí

S blížícími se volbami přichází plno reklamních kampaní. Zrovna teď internetem koluje video „Přemluv bábu“, které údajně režíroval Petr Zelenka a ve kterém vystupují herci Martha Issová a Jirka Mádl. Během necelých čtyř minut se snaží vysvětlit, proč byste měli volit pravici místo levice (video ke zhlédnutí). Místo pádných argumentů je ale vyplněno neuvěřitelně hloupými frázemi.

Politická kampaň Issové a Mádla na téma "pravice"

Jsem pravicově smýšlející člověk, video, které špiní levici, by se mi tedy mělo líbit. Ovšem mně se nelíbí. Něco takového skutečně nemohu podporovat. Po prvním zhlédnutí jsem měl z videa dojem, že je cílené především na mladé lidi, kteří se v politice vůbec neorientují a rozhodují se především podle svých rodičů, případně z billboardů. Jak toto video pochopí neznalý student? Nejspíš následovně – levice je zlo a pravice dobro. Ovšem řadit politické strany podle tohoto měřítka je blbost. Pravice a levice jsou jen usnadněním pro lidi – aby si uměli zařadit politickou stranu, nevypovídá to ovšem o ideologii a ani o programu (kolik z vás vlastně tuší, podle čeho se politika dělí na pravici a levici?). Je pravicová strana a „pravicová strana“. Každá může mít jiný program, který se sice bude v určitých bodech shodovat, ale samozřejmě také odlišovat. To samé platí o levici.

Pokračovat ve čtení →

Facebook zdokonaluje tlačítko „To se mi líbí“

Na Facebooku je dnes skoro každý. Proto se vývojáři rozhodli využít oblíbenosti a zprostředkovat pomocí Facebooku zajímavé doplňky pro ostatní weby. Na téma – co by mohlo být možné v následujících letech – se dá napsat krásný článek, ale to si nechám spíš na někdy jindy. Dnes jen v krátkosti napíšu o funkci, která mě zaujala. A tou funkcí je tlačítko „To se mi líbí“.

Možná jste se tlačítka „To se mi líbí“ všimli na konci mých článku. A k čemu toto tlačítko slouží? Zaprvé ohodnotíte článek kladnou karmou a zadruhé se vám na zeď vašeho Facebooku pošle zpráva o tom, že vás konkrétní článek zaujal. Vidím v této funkci velký potenciál a to především z marketingového hlediska. Zaujme vás článek, pomocí tlačítka pošlete na svou zeď zprávu, že se vám líbí, zprávu uvidí vaši přátelé, kteří si článek otevřou a přečtou, případně ho také doporučí přátelům pomocí tlačítka. Tuto funkci v následujících dnes prozkouším, podívám se i na další funkce, které nabízí Facebook Developers a potom sepíši článek a výsledné resumé.

Pokračovat ve čtení →

Je změna názoru projevem slabošství?

Je správné mít svůj vlastní názorNázor vyjadřuje určitý postoj člověka na danou problematiku. Každý má nějaký názor, jen někteří si ho utvářejí sami. Většina ho pouze tupě kopíruje. Tím mám na mysli situaci, kdy si něčí názor vyslechne, bez zamyšlení si ho uloží do paměti a považuje ho za svůj. Ale v dnešním článku se budu zabývat těmi uvědomělými, kteří se nenechají manipulovat ostatními.

Určitě znáte plno témat, o kterých se dá donekonečna diskutovat. Namátkou třeba o politice, sportu, hudebních žánrech nebo technologii. Jak se říká – sto lidí, sto chutí. Každý má na problém jiný názor. Někteří si za ním stojí skutečně pevně, jiný jen naslouchají a myslí si své. Plno lidí si je o svých názorech tak jistá, že netoleruje jiný. Tím vznikají často naprosto nesmyslné hádky o blbostech. I přes plno důkazů a argumentů vám „fanatik“ nedá za pravdu a do krve se s vámi bude hádat a prosazovat si svou.

Ti rozumnější budou svůj názor obhajovat také, bezesporu, ale nebude to tak velký „boj“ jako s fanatikem. Respektování cizího názoru, anebo dokonce jeho přijetí není pro většinu lidí snadná. Vzniká tady jakýsi předsudek – „Co když má skutečně pravdu? Ne, musím si stát za svým názorem, změna by pro mě byla potupou.“ – „No ale něco na tom skutečně bude… Kdepak vypadal bych jako slaboch, který se nechá manipulovat ostatními. Radši se s ním budu nadále (nesmyslně) hádat.

Pokračovat ve čtení →