Po dvou letech další Expendables, tentokrát trojka

Publikováno 17. 9. 2014

Během letošních prázdnin jsem navštívil kino opravdu častokrát. Až jsem si z toho musel založit věrnostní kartičku Cinema City. Začalo to hororem Deliver Us From Evil, na kterym jsem byl s jednou holkou z Tinderu (funny storka, ale o tom sem RADĚJI psát nebudu :))))). Byl jsem dojat u hudebního romantického kýče Love Song, zasmál jsem se při 22 Jump Street, ačkoliv jsem předtím neviděl 21 Jump Street. Byl jsem donucen jít na Želvy Ninja, naštěstí v angličtině. Taky jsem si vychutnal předpremiéru (velkýho) filmu Dárce (slovy mý sestry: „1984 pro děti“, ale má recht). Psát ale budu o Expendables: Postradatelní 3. Proč? Protože jsem o tom psal před dvěma lety a je to prostě krásná nostalgie! Bylo to taky v září. Nastupoval jsem do prváku. A teď vlastně nastupuju znovu :)))))) Ale tohle tomhle se taky rozepisovat nebudu, protože se dycky rozčílím, jak nikdo nechápe kreditovej systém na vejškách. Frustrující to pořád vysvětlovat dokola…

Po dvou letech se nám lehce obměnila sestava a tak jsem do kina vyrazil s bábou, Ondrou a Evou (která nahradila Stejky, která šla radši na Sex Tape, což musí bejt řádná filmová sračka pro nenáročného diváka, ale nic proti, u filmů, který maj v názvu slovo sex, se to přímo nabízí :). Místo Letňan jsme jeli na Floru. Další změnou bylo, že jsem si místo středního menu dal menu velký. Popcorn šunka sýr. LOL co to sem píšu, určitě vás to zajímá. Stejně to nikdo nečte, takže sem znovu přihodím můj oblíbený ironický smajlík :)))))) Nicméně co na multikinech opravdu miluju – velká sedačka, kde se totálně rozvalim, nohy si hodim na sedačku přede mnou, vezmu si ohromnou krabici popcornu a cpu se. Nejlépe při vážnejch scénách, kdy vynikne ten zvuk rozkousnutýho popcornu. Úpe boží a to nejsem věřící!

Expendables: Postradatelní 3

No nic, měl bych přejít k (rádoby) recenzi tohoto filmového skvostu. The Expendables 3, stejně jako jeho předchůdci, sází na epický akční scény obsahující co nejvíc výbuchů a co nejvíc nereálnejch situací, nejpředvídatelnější děj, jakej si umíte v historii filmu představit a samozřejmě samý herecký legendy na jednom místě. Prostě sranda a super odreagovačka. Se slzou v očích však musím konstatovat, že třetí pokračování zdaleka nesahá na kvality dvojky. Dokonce lehce postává za jedničkou. Trojka je dost táhlá, postrádá spád a tváří se zpočátku strašně depresivně. Až jsem měl skoro chuť se udusit popcornem.

Ve filmu se objevujou nový charaktery, který sou spíš nudný. Sorry, ale neodpustím si sexistickou poznámku – proč tam jako cpou nějakou holku?! Je mi fuk, že to je nějaká zápasnice judo, MMA, XXX nebo čeho, já chci vidět střelbu, exploze a velkolepý výbuchy. A taky se smát trapnejm hláškám, který mají znít strašně drsně. Mile překvapil Antonio Banderas, kterej vám sice začne lézt na nervy hned po první minutě (v tom dobrym smyslu), ale bez něj by to nebylo vono. A taky Mel Gibson jako cool záporák. Škoda, že se ve trojce neobjevil Chuck Norris. Jinak závěr filmu byl super (viz gifko nahoře)!

To by bylo asi tak všechno, film The Expendables 3 si ode mě vysloužil opět krásný čtyři hvězdičky na ČSFD a já doufám, že za rok, nebo za dva půjdu na The Expendables 4.

Napsal izmy, v kategorii Filmy / Seriály, Můj životní styl | 2 komentáře

O urychlování nekonečna a jiných životních zklamáních

Publikováno 5. 8. 2014

Uběhl měsíc od posledního (krátkého) postu a já o všem přemejšlel a kompletně přehodnotil všechna stanoviska. Dokonce jsem vymyslel alternativní a možná i trefnější nadpis „Řada nešťastných příhod“, ale ponechám původní, protože se mi zdá víc cool.

Straight edge doba mi skončila v okamžiku, kdy mi přišla esemeska s textem „vysledky Vasich odberu jsou v poradku“. No co vám budu povídat, jaterní dietu jsem přestal dodržovat po třech měsících, fyzicky náročný aktivity jsem sem tam provozoval, jen toho chlastu jsem se bál. No, takže jsem se pár dní nato (po sedmi měsících!) patřičně vylil. Ale bylo to fajn a navíc mě to dovedlo k rozhodnutí, že sepíšu strašně sentimentální text inspirovaný mým životem. Třeba tím trumfnu „Hvězdy nám nepřály“! Hm, tak kde začít, aby to nevyznělo jako úplný klišé…

Poznal jsem ji před více než dvěma lety. Spřátelili jsme se a postupem času si začali celkem dobře rozumět. Bylo to hrozně zajímavý pouto. Divný. Zvláštní. Ale čistě přátelský. Něco uvnitř mě skrytě doufalo, že to nezůstane jen u toho přátelství. Ale rozum se to snažil zavrhnout. A pak jednou, po jedný akci se vracim někdy v deset ráno s Tomášem domů.

„Tyvole, na co čekáš, tohle je úplně jasný!“
„No já ti nevim, přemejšlel jsem vo tom, ale nevim, jestli to za to stojí… víš, sou tady určitý rizika a já… fakt nevim…“
„Máš jí rád?“
„No jako jo…“
„Tak do toho jdi!“
„Tak jo!“

A pak přišla ta mononukleóza. Fakt perfektní timing. Ironie osudu. Všechno se děje z nějakýho důvodu nebo tak něco. Myslím, že už není potřeba pochybovat o mém cynismu. No ale pak jsem byl skutečně šťastnej, až jsem se toho sám bál. A to byla nejspíš ta chyba. Myslel jsem si, že vztah funguje, navíc jsem udělal zkoušku z matematický analýzy (kterou jsem opakoval) na krásný Céčko! Všechno bylo až moc hezký. Já snad i přestal být tím zahořklým cynikem!!! N E U V Ě Ř I T E L N É ! No dobře, nepřestal…

Kočka a domeček z karet

A teď pozor, už to přijde!

Začátkem zkouškovýho se ukázalo, že ve vztahu nejsem ten pravej a byl konec. Přiznávám, že mě to hodně vzalo a byl jsem z toho fakt špatnej. O to vtipnější bylo, že se to stalo na začátku zkouškovýho, kdy mě čekaly docela těžký zkoušky (na který mi dělalo opravdu problém se intenzivně učit), mezi nimiž nechyběla lineární algebra, kterou jsem opakoval (prostě rád opakuji jakoukoliv matematiku, diskértní matematiko – těš se!), takže šlo o přežití. Raději jsem si podal záchrannou přihlášku, abych v případě neúspěchu mohl opět pokračovat ve studiu. No nebudu vás dlouho napínat, ze tří pokusů jsem měl nakonec jen dva a ze dvou pokusů jsem získal dvakrát F. Naštěstí jsem udělal přijímačky (fuj, z tý středoškolský matematiky jsem toho už celkem dost zapomněl), takže to zas taková katastrofa nebyla.

Říkal jsem si, že se mi víc špatnejch věcí už stát nemůže, že to prostě jako nejde. Jak já se mýlil! Cestou na skvělý festival Bažant Pohoda, který se konal na Slovensku (kdyby vás to zajímalo, tak tady je můj report na musicserveru), jsem měl autonehodu. Na dálnici, v levym pruhu, necelejch deset kilometrů před Brnem. Jó, Brno je prokletý. Řeknu vám, ten pocit, kdy brzdíte, víte, že to neubrzdíte a ještě k tomu máte v autě tři další lidi, tak ten pocit je opravdu na hovno. Auto to nepřežilo (RIP Škoda Felicia), ale naštěstí se nikomu nic nestalo. I přesto jsem z toho byl dost špatnej, následující cesta autobusem na Slovensko byla tak strašná, že jsem musel sáhnout po kinedrylu.

Paradoxně nejzávažnější ze všeho byla ta poslední nešťastná událost, kde šlo fakt o hodně. Nad vším ostatním mohu mávnout rukou, ale tady šlo o život. A nejenom o ten můj. Takže teď bych sem měl psát něco jako, že jsem se nad tím zamyslel, pohlo to s mým svědomím a já prozřel pravdu světa (ale stejně jsem prý stále namyšlenej snob :)))))). Každopádně prázdniny se vyvíjí překvapivě slibně – Elekce, Is Tropical, Nine Inch Nails, Pohoda, Colours, prostě miliony koncertů, Dyzajn Market, návštěvy čajoven, kin, B3, adrenalinem stříkající přestřelky při laser game… A především pár lidí, kteří mi v tomto těžkém období pomohli a kterým za to musím poděkovat, žejo!

Jo a v neděli jsem ztratil ne zrovna levný sluchátka (RIP Etymotic), ale to se mi karma asi jen mstí za všechny ty dobrý věci, co se mi za poslední dva měsíce staly. Svět je zase v rovnováze.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 2 komentáře

Život

Publikováno 8. 7. 2014

Už asi tři dny píšu nejemotivnější post v mym životě. Je vlastně docela vtipný, jak každym dnem měním stanoviska a postoje. Teda ne, že bych je měnil nějak radikálně, to vůbec. Spíš jen získávám novou dávku nadhledu. Každej den. Prostě život.

Život

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 3 komentáře

IFHY

Publikováno 5. 6. 2014

Tak.

Netřeba nic dodávat, Tyler prostě umí a ten text je super!

Napsal izmy, v kategorii Hudba, Můj životní styl | Žádný komentář

Seriály v roce 2013

Publikováno 14. 2. 2014

Po hudebním výběru následuje (stejně jako minulý rok) výběr seriálový. Tentokrát jsem to pojal trochu jinak, jelikož jsem sledoval převážně seriály, které jsem sledoval i před rokem. Ovšem i nějaká novinka se našla.

TOP seriál

House of Cards
House of Cards – Začnu tím nejlepším, co nám rok 2013 přinesl. Ani minutu jsem nad tím neváhal, nejlepším seriálem bylo bezesporu politický drama House of Cards. Rozjíždí se to sice pomalu, ale jak se začnou objevovat špinavý praktiky Kevina Spaceyho v roli Franka Underwooda, začne to nabírat na obrátkách. Zhlídnul jsem to asi za tři dny, protože to gradující tempo bylo naprosto neskutečný. Supr zpráva je, že zrovna teď 14. února vyšla druhá série, takže se fakt těšim, až to celý zkouknu.

Pro mě nové seriály

The Killing

The Killing – Dlouho jsem hledal seriál, kterým bych zabil letní zkouškový v době, kdy jsem měl dělat na semestrálce z prográmka. Na doporučení z ČSFD jsem sáhl po The Killing, což je psychologický detektivní drama, ovšem trochu jiný než všechny ty detektivky z televize. Celou sérii (potažmo i druhou) se řeší pouze jeden případ – vražda mladé dívky. Kromě klasických pátracích scén seriál nabízí pohled i do rodiny, kam dívka patřila. Emoce stříkaj na všechny strany. Do toho všeho je ještě zapletená politika. Zamiloval jsem si deštivý Seattlo, tak hutnou atmosféru během celýho seriálu jsem ještě neviděl. Navíc tam sou úplně boží zvraty, podobně jako v Homelandu.

Luther – Další detektivka. Na rozdíl od The Killing sází na hlavního hrdinu, Johna Luthera, kterej používá zrovna nekorektní metody, ale většinou mu to prochází. Během každýho dílu se řeší jinej případ (až na poslední sérii) a vždycky se jedná o zvláštní psychopaty či sériový vrahy, prostě žádný klišé. Bonus na závěr – znělkou seriálu je „Paradise Circus“ od Massive Attack!

The Following / Stoupenci zla – Solidní blbost, která se na začátku tvářila fakt slibně. Škoda, že to pak sklouzlo k absurdním a naprosto nelogickejm scénám. Nakonec jsem to však dokoukal, protože se mi líbilo to rychlý tempo. Až moc stupidní chování postav jsem tvůrcům odpustil, tak hodnej jsem na ně byl! A o čem to je? Ve zkratce jde o sektu oslavující Edgara Allana Poa, kterou vytvořil profesor literatury Joe Carroll (James Purefoy). Podařilo se mu do ní dostat opravdu strašně moc lidí a poštvat je proti bejvalýmu agentovi FBI Ryanovi Hardymu (Kevin Bacon). Na ČSFD to má docela slušnou základnu haterů, ale jako oddechovka to není zas tak marný.

Banshee – Nad Banshee jsem fakt dost dlouho váhal, nakonec jsem se na to z nudy podíval a byl příjemně překvapenej. Další z řady seriálů s nezastavitelnym tempem, kromě toho je tady strašně moc šukacích scén, kde je vidět snad všechno! (Herečky tam teda hrajou celkem dobrý) V hlavní roli Antony Starr se shodou náhod stane šerifem v amišském městečku Banshee a začne to tam dávat do pořádku. A že se tam pořád něco děje! Sex, drogy a násilí, prostě pořádná jízda!

How Not To Live Your Life / Jak nežít svůj život – Teď z trochu humornějšího soudku. Britská třicetiminutová komedie Jak nežít svůj život, v hlavní roli nejvíc slizká postava Don (Dan Clark), která žije svůj život. A už podle názvu je jasný, že ho nežije zrovna dobře. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale během druhý série jsem si ten seriál docela oblíbil. Není to sice tak vtipný jako Black Books nebo Červený trpaslík, ale občas to má světlý momenty. U závěrečnýho vánočního dílu jsem brečel, přiznávám.

TOP oldskúl seriál

Městečko South Park

South Park – Rozhodl jsem se sjet všechny díly South Parku. Úkol to neni jednoduchej a na to, že jsem začal někdy v říjnu odzadu, jsem aktuálně u čtvrtý série, což je docela slušnej výkon. Snad ani nemá cenu popisovat, o čem tenhle seriál je, určitě ho zná každej. A jestli ho náhodou neznáte, tak se běžte stydět na chodbu!

Velké závěry velkých seriálů

Breaking Bad / Perníkový táta – Co bych vám povídal, Breaking Bad je můj nejoblíbenější seriál a celej půlrok jsem s napětím čekal, jak dopadne druhá polovina pátý série. No, bylo tam hodně dílů, během kterejch jsem nedejchal. Napětí na maximu. Obzvlášť během dílů „To’hajiilee“ (S05E13 – naprosto zběsilý tempo) a „Ozymandias“ (S05E14 – tenhle díl má na IMDB absolutní hodnocení 10/10 a to už něco znamená!). Úplně poslední díl sice nebyl tak epickej, ale zato to krásně a důstojně uzavřel. Takhle nějak si představuju perfektní seriál od začátku do konce.

Dexter – Naopak tohle byl průser. Celá osmá série byla blbá, dementní, stupidní a nezachránilo to ani těch pár dílů na začátku. Dr. Evelyn Vogel v sobě měla neuvěřitelnej potenciál, kterej však nebyl využitej. Místo toho aby se příběh uzavíral a nad Dexterem se sbíhala mračna, objevovalo se víc a víc dějovejch linek. Finále bylo tak ukvapený a blbý, že je z něj stále plno fanoušků rozladěnejch. Zas nechci, aby to vyznělo jako tvrdá kritika, při sledování jsem se dobře bavil, ale na druhou a čtvrtou sérii to zdaleka nemá.

Průběžně jsem sledoval

Brickleberry

Anger Management – Původně jsem tady měl Two and a Half Men, ale usoudil jsem, že si mě Anger Management získal mnohem víc. Chválil jsem ho už před rokem a stále si stojím za tím, že je to vydařenej seriál, u kterýho se vždycky dobře pobavím. Jen by tam mohl Charlie Sheen trochu míň pít, ty opilecký scény mě zas tak neberou.

Happy Endings – Tisíckrát zrecyklovanej motiv na téma přátelé v baru (gay postava included), kteří žijí svůj život. Jedný z postav hned v prvním díle utekla nevěsta ze svatby, což bylo téma, ze kterýho se dalo určitě vytřískat víc. Nakonec to sklouzlo k tomu ohranýmu klišé, který můžeme znát z jinejch seriálů. Ale občas tam sou docela fajn parodie na různý filmy.

New Girl – Další ze šuplíku neoriginálních seriálů, kterej staví na charakterech jednotlivejch postav. Začal jsem na to koukat hlavně proto, že hlavní hrdinka Jess Day (Zooey Deschanel) vypadá jako Katy Perry. Občas je to dost trapný, ale jako oddechovka to je ok.

Brickleberry – Kontroverzní seriál, jehož první série mě absolutně vůbec nezaujala. Nakonec jsem dal druhou šanci další sérii (respektive jsem neměl co sledovat) a zlepšilo se to. Vtípky za hranou přibyly a snad i tu hranu z první série překonaly. Nechybí rasistický a sexuální vtípky, tvůrci si neberou servítky opravdu s ničím.

Archer – Nezařadit sem Archera by byl hřích. Tenhle seriál prostě nikdy neomrzí, a ačkoliv sem píšu výběr z minulýho roku, nedá mi to nezmínit aktuální sérii Archer Vice, což je něco neskutečnýho. Místo řešení dalších agentskejch činností si teď hlavní postavy musí poradit s tunou koksu, což znamená plno novejch nápadů do seriálu. Rozjelo se to opravdu slibně, tak si to běžte stáhnout!

That's all Bitch!

Napsal izmy, v kategorii Filmy / Seriály | Jeden komentář

3. stránka z celkem 3512345...102030...Poslední »