Pravidelné shrnutí roku, tentokrát s číslem 2012

Publikováno 5. 1. 2013

To bych nebyl já, abych nenapsal pravidelné shrnutí za celý loňský rok. Ve zkratce to nebyl vůbec pěkný rok, i když jsem zažil dost „highlight momentů“ (je to slovní spojení ok? doufám, že je). Takže 2012…

Vzpomínám si na šílenou brigádu s Tomášem (jo a nesmím zapomenout na Broňu!), kdy jsme dělali takový ty klasický chodící reklamy. Na zádech batoh s osvětleným plakátem. Dělali jsme to v zimě a to byla docela tuhá zima. Né jako letos. Sekuriťáci před SaSaZu se nám přestali smát, když zjistili, že za to bereme stejný peníze jako oni. Jednou nás chytla policie a my dostali pokutu za to, že rozdáváme letáky v centru Prahy. To byl cool zážitek.

Byl jsem na ACTA demonstraci, která už stejně skončila v zapomnění. Bojovníci za svobodný internet (čti socky) se vytratili a život jde dál.

Park Přátelství a vodnice

Maturoval jsem. A samozřejmě jsem odmaturoval. Protože odmaturovat je normální, žejo. Neudělat lehkou variantu státní maturity už o něčem svědčí. O katastrofální opravě slohových prací se radši ani vyjadřovat nebudu. Obával jsem se především praktické části. U nás na SSŠVT totiž nebyla zrovna nejjednodušší (když jsem slyšel, že někde stačí udělat prezentaci nebo referát, honily se mi hlavou WTF?! myšlenky). Vylosoval jsem si počítačové sítě (shit) a webové stránky (html, css, sql, javascript – to já rád).

Přípravu na maturitu skvěle líčí Lukášův status na FB: „Chlastání na školňáku a čtení Orwella ;D – s uživateli Michal Babka a Jaroslav Hrách.“

Samotný odstavec si zaslouží maturitní ples, který byl vesměs v mé režii. Udělal jsem krásnou videovizitku a i když jsme nevyhráli v souboji tříd o nejlepší video (2. místo), měl jsem z toho dobrý pocit, protože jsem veškerou práci odvedl já. Také jsem podpořil nápad, se kterým přišel Honza – mít čtyři různé barvy šerp. Je to totiž hodně hipsterský a neobvyklý. No upřímně, kdo něco podobnýho už udělal? Sice si polovina třídy stěžovala, avšak kvůli práci na videovizitce jsem rozhodoval já. Navíc mít růžovou šerpu na IT škole není vůbec, ale opravdu vůbec originální.

Trochu smutno mi bylo z pubescentního nápisu na šerpě – „Udělám tě rukou i pusou, maturito“. Na druhou stranu můj návrh „Konečné řešení maturitní otázky“ by asi neprošel. Poslední invencí bylo samotné ošerpování. V SaSaZu (což je fajn klub) jsme se rozdělili do čtyř skupinek podle barev a chodili doprostřed pro šerpu. A přitom na nás svítil reflektor v barvě šerpy. No prostě krása! Dokonalá euforie. Epická show! Jen škoda, že neprošel můj alternativní proslov, který získal již 72 lajků na Facebooku a ocenil ho i můj češtinář, haha!

V polovině roku se stala tragédie, o které se nebudu rozepisovat. Snad jen to, že jsem se musel dvakrát stěhovat. Letňany už nejsou „můj hood“ (sad smile).

Našel jsem si trvalou práci, za kterou jsem rád, protože je jedním slovem awesome!

Obměnil jsem svůj social cycle. Asi mi to zničilo plíce, za což může vodnice. Ale nevadí mi to. Navíc umím perfektní kroužky!

Na letní oslavě života (klasická chlastačka, že) u kamarádky jsme zbořili pergolu.

S Endy jsem zažil asi nejlepší party roku. Koncert Far East Movement, na který jsem psal report, pro nás nekončil o půlnoci. Nechali jsme se unášet noční Prahou. Legendary! Navíc jsem druhý den zvládl zaběhnout štafetu.

Byl jsem konečně na hudebním festivalu. Sice jen Open Air Festival, ale stálo to za to.

Brilantně jsem zaběhl We Run Prague 2012, takže moje ego stouplo do výšin.

No a pak přišla doba vysoké školy, při které mám pocit, že neustále selhávám. Ale to se změní! Věřím v tom. A nevyvede mě z míry ani Mike Trafik.

Ještě seznam koncertů, na kterých jsem byl, protože si to chci prostě pamatovat (a zamachrovat, néasi): J.A.R., Far Easy Movement, Brit Floyd, Oto Klempíř a Oskar Rózsa, Rudimental, Kosheen, Ektor, DJ  Wich, Nadzemí, The Cranberries, Jana Lota a Monkey Business.

Při tradičním Silvestru ve stylu Big Lebowski jsem dal 155 bodů na bowlingu. Poděs naopak hrál #jakoJayDiesel.

Snad bude rok 2013 lepším. Opožděně tedy šťastný nový rok!

V blízké době čekejte ještě hudební a seriálové shrnutí.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 2 komentáře

Setrvačnost mě žene kupředu, nevím za čím

Publikováno 24. 12. 2012

Při frustrujícím pocitu z neúspěchu si vybavuji „Koně“ od WWW. „Mohl jsem místo té divné cesty tam a zpět zůstat klidně spát…“ A teď si uvědomuju, že to je skoro stejná šablona jako v případě minulého článku. What does it matter. Při čtvrteční opravné písemce z analýzy mi v hlavě celou dobu zněla melodie z „Amen“ od Leonarda Cohena. „Tell me again when…“ Byl jsem smířen s neúspěchem, ačkoliv jsem nad tím strávil spoustu času. Ve skrytu duše jsem měl malou jiskru naděje. Ta pohasla. Možná je dobře, že se to stalo. Jsem pesimista. Prý mám neustále negativní pohled. Zkoušel jsem být pozitivním. V době, kdy jsem viděl „The Secret“. Chvíli mi to vydrželo. Ale byl to jen klam.

Druhý den (shodou okolností den komedie jménem „konec světa“) jsem strávil pracovně a nic z předešlého failu mě nemrzelo. Vydělal jsem si slušné peníze a jel se ostříhat na Vltavskou. Nevím, proč vůbec někam jezdím, když bych v okolí bydliště nějaké holičství určitě našel. Asi zvyk. A v tu chvíli se stalo něco zvláštního.

Sluchátka jsem si sundal už při výlezu ze stanice a celkem radostně si to kráčel po chodníku. Vtom mě zastavila podivná osoba. Tmavé špinavé oblečení, vrásčitý obličej a pravděpodobně zničená duše. „Nemohl byste mi dát pár drobných na jídlo?“ Vůbec mě to nepřekvapilo, klasická žebrácká věta bez špetky invence. Změřil jsem si ji pohledem a zcela chladně a bez emocí odvětil: „Ne, nemohl.“ Opovrženíhodná reakce. Budiž. Ale já z toho měl natolik dobrý pocit, že jsem o tom sesmolil tento nejasný odstavec. Kdyby tam stála s Novým prostorem, tak si ho koupím.

Změnil bych spoustu věcí. Ale nezměním je. „Rok se s rokem sešel a ten kůň z bytu ještě neodešel.

A teď jsou zase Vánoce… tak třeba příští rok.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Jeden komentář

Občas mám chuť strčit hlavu do igelitky

Publikováno 29. 11. 2012

Tenhle nadpis jsem vymyslel v metru při cestě ze školy. Někde mezi Můstkem a Palmovkou. Poslouchal jsem „Piču z hoven“ (jo, konečně asi po půl roce jsem si objednal „Doom na kraji lesa“ a řeknu vám, že to je skvělej experimental electro pop). Ne, že by ten nadpis byl superultracool, ale líbí se mi a dá se jím vyjádřit muj současnej stav. Stejně jako „The Weeknd“, kterej mi zrovna teď hraje na pozadí a udržuje depresivní atmosféru noci.

Měl jsem tu napsanej odstavec o škole, ale nelíbil se mi, tak jsem ho smazal. Ve zkratce – učil jsem se celou noc na test, ten jsem posral a teď se lituju. Místo toho jsem si mohl poslechnout x vtipů o hipsterech v „2 Broke Girls“ (mimochodem celkem fajn seriál, super dvojsmysly, super herečky). Nebo spát. Protože spánek je fakt dobrá věc vzhledem k tomu, že ho mám nedostatek. Ale asi si zvykám. Možná by ta škola nebyla tak marná, kdybych se jí víc věnoval, že. To bych ale nedělal nic jinýho.

V poslední době jsem byl několikrát ve víru velkoměsta a shlédl pár koncertů. Nejlepší byla ta v SaSaZu na Rudimental. Ve VIP mě vybízela jedna Slovenka, ať si k ní sednu. Asi desetkrát mi něco šeptala do ucha. Až teprve po jedenáctý jsem vyrozuměl. Jestli prej mám piko. Bohužel A já už si představoval, jaký nemravnosti to mohly bejt. (Stejně je to divný, SaSaZu a piko? Něco je špatně.) Na záchodech jsem si vyslechl debatu trojice homosexuálů o orálním sexu. No a následně se kamarádce podařilo v tom největším kotli našlápnout na střep (tak moc, že jí to propíchlo botu!). Nicméně na „Feel The Love“ si zatancovat šla. Takže doslova party hard!

Minulej pátek jsem zavítal na hiphopovou akci. Jestli to bylo tím MeetFactory nebo těmi lidmi (čti dětmi), já nevím, ale prostě se mi tam moc nelíbilo. Každopádně show byla dobrá, ale o tom psát nechci. Už jsem o tom psal na musicserveru report. A to je věc, u který bych se chtěl pozastavit. Normální článek, žádná kritika, ale DJ Mike Trafik s tím měl problém. Když mi napsal na Facebooku zprávu „Tvoje recenze na Nadzemí v praze je střašná.“, tak jsem si řekl WTF?! Nebudu to tady rozpitvávat (anebo jo, tady je link na celou konverzaci :-)) jako Trafik u sebe na fanpage, kde o mně napsat lživej příspěvek. No není to pokrytecký? Plive na novináře a hudební publicisty a pak do světa vyšle snůšku polopravd? Na druhou stranu jsem si tím vysloužil 177 lajků u jeho příspěvku a to za to stojí, ne? Navíc jsem zjistil, že jsem fresh. Jo a s tim „některý mladý lidi jsou fakt v hajzlu“ to vystihl. Vzpomněl jsem si na moje běžecký tričko z minulýho ročníku Nike Run Prague, kde jsem měl motto „Sleduj mě, jsem v hajzlu“.

Co teď? Igelitku po ruce nemám, ráno vstávám v půl sedmý a už teď je mi to líto. Je mi totiž líto všeho a všech. Bude to špatné, bude to špatné, bude to špatné…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 4 komentáře

Expendables: Postradatelní 2 aka podzimní blockbuster

Publikováno 22. 9. 2012

Léto končí, začíná škola a deprese. Je to týden, co jsem začal navštěvovat vejšku! A tyvole! Krom toho, že mám naprosto dementní rozvrh, tak nic nestíhám. Ale to s tím souvisí, protože bych se svým rozvrhem vyhrál soutěž „jak nejvíc roztahat školu, aby byl celej den zabitej a nic se nestíhalo“. Dobře, přeháním. Ale hoří mi termíny. To je taková ta klasika. Co se týče výuky, tak asi trpím únavovým syndromem, protože nedokážu udržet pozornost déle jak deset minut. A i to je hodně. Konec intra, jdu na to hlavní.

Minulý čtvrtek jsem byl v kině. Nechodím tam často. Je to už asi půl roku, kdy jsem tam byl naposledy? Nevím. Před týdnem jsem se domluvil s bábou, Ondrou a stejky (já vím, že je neznáte a tudíž je to pro vás naprosto zbytečná informace), že zajdeme na Expendables: Postradatelní 2. Jednička byla totiž fakt jízda. Před rokem jsem byl na Kovbojové a vetřelci s Danielem Craigem a Harrisonem Fordem. To byla taky jízda. Krásný příklad typického blockbusteru. Film, u kterého si sednete a čekáte pořádnou akci, protože příběh jen zdržuje od všech těch přestřelek a výbuchů. Jdete si ten film užít, užít si kinematografické porno. Samozřejmě v přeneseném slova smyslu.

Koupil jsem si střední menu – Pepsi a šunkový popcorn (či co to bylo za příchuť, nicméně mi to chutnalo). Skoro stejně drahé jako lístek. Mimochodem dospělý lístek za 180 Kč?! To je celkem pálka. Ke kinu to však patří, je to taková ta póza. Jít na film a vychutnávat si zvuk praskajícího popcornu při vážných scénách. Do toho usrkávat pití jako Samuel L. Jackson v Pulp Fiction. Však to znáte.

Film začal akcí. Jak jinak. Střelba, výbuchy, letadla, lodě. Všechno. A do toho nabité herecké obsazení, což je další důvod, proč na film zajít. Kdo chce nostalgicky zavzpomínat na hrdiny minulých let, tak by si u tohoto díla nastavit prioritu na vysokou. Sylvester Stallone, Jet Li, Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis, Jason Statham, Chuck Norris… mám pokračovat v opisování seznamu herců na ČSFD? Zárukou tohoto hvězdného obsazení je, že se nebudete nudit. Ani chvíli. Občas padne (rádoby) vtipná a drsná hláška, která však vykouzlí úsměv na rtech. Vrcholné scény jsou dvě. S Chuckem Norrisem, který paroduje sám sebe skvělým vtipem (žádné spoilery psát nebudu, podívejte se na to sami) a se Schwarzeneggerem při finální akci (fakt si to aspoň stáhněte). Do toho všeho není zakomponována žádná romantika! To mě moc potěšilo. Nechybí však silná emoční část, která chytne za srdce (v případě, že nejste cynik jako já). Ještě mě potěšila skladba Crystal Blue Persuasion, kterou jsem zrovna nedávno slyšel v Breaking Bad a okamžitě se mi zalíbila.

Je potřeba ještě něco dodávat? Prostě si vyberte peníze z účtu, domluvte se s partou lidí a běžte je odevzdat do nejbližšího multikina za lístek na Expendables: Postradatelní 2. A nezapomeňte si koupit popcorn! Za mě čtyři hvězdičky z pěti (v polovině jsem musel odejít na toaletu, vypil jsem moc coly, jinak by to bylo za pět).

Napsal izmy, v kategorii Filmy / Seriály, Můj životní styl | Jeden komentář

We Run Prague 2012

Publikováno 5. 9. 2012

Opět neaktuálně, ale přeci! Deadline je můj nepřítel, ale zatím všechno stíhám. Například jsem včas odmaturoval. To se některým nepovedlo a dohánějí to teď v září. Inu, naštve to. Já se třeba včera zděsil při zjištění, že mi vejška začíná již 17. září. Bože! Já si bláhově myslel, že až někdy v říjnu. No nic, krásný časy končí. Ale to plácám mimo mísu, takže k We Run Prague.

We Run Prague 2012. Běh roku? Marketingově určitě jo. PR masáž, která ho doprovázela celý měsíc, mi lezla na nervy. Skutečně. Nebyl den, abych o tom neslyšel, nečetl článek nebo status na Facebooku. Překonejte své možnosti. Uběhněte deset kilometrů. Omg, vždyť jde o deset kilometrů! To je teda výzva. Ale samozřejmě, že jsem se musel účastnit. Bejt běžec je totiž v módě.

Moje boty

Jedinečností tohoto závodu je bezesporu tričko s vlastním mottem. Před rokem bylo na prsou, letos na zádech. Byl to dobrý tah, protože mě bavilo číst jednotlivá motta lidí a poznávat tak jejich osobnost. Někdo se snažil zapůsobit vtipem, jiný si hrál na drsňáka, ukázalo se také mnoho lidí s nízkým sebevědomím a nechyběly ani typické klišé hlášky, které sem psát nebudu, protože jsou moc klišé (probůh, LMFAO byli in minulý léto, koho zajímá, že jste sexy a víte o tom?).

Co některé lidi naštvalo, když se dozvěděli, že místo svého (rádoby) vtipného motta mají „Just do it“ nebo „We Run Prague“ nebo cojávim. Nemají porušovat podmínky. „Loni to ale bylo peklo, co?“ – asi nejprobíranější článek Reflexu na téma neschválené motto. Jsem rád, že „Sleduj mě, jsem v hajzlu“ jsem si nechal natisknout minulý rok a z pravděpodobně tiskařské chyby jsem své motto na tričku skutečně měl (zpočátku byl problém se slovem hajzl, no věřili byste tomu?). Letos jsem si zvolil hipsterský motto „I ran before it was cool“. No uznejte sami, jak je to děsně cool. A hlavně to je ironie v angličtině. Co bych dal za pohledy lidí, kteří si to četli v okamžik, kdy jsem je předbíhal.

Já jako pán

Kdo se mnou běžel? Samozřejmě Poděs, běžec fanatik, ten to hrotil nejvíc. Dále bába, protože se mu zalíbil štafetový běh. A Verča, která nahradila mou sestru a běžela tedy s mottem „Pozor, Michalka běží“. Ironické, ale mně se to fakt líbí. Ještě jsem utvořil tým – já, Verča a bába. Nike to zvoral, takže ve skutečnosti nejsem zakladatelem týmu a průměrují se jen dva časy. Zklamání.

No a jak to dopadlo? Skvěle. Nebe zatažené a lehce pršelo, ideální počasí na běh. Měl jsem famózní čas 0:48:41.8 a skončil jsem na 1559. místě. Poděs byl 350., zajisté to pro něj byl dostatečný ego boost. Časy ostatních nejsou natolik zajímavé, abych je zde uváděl (úplně vidím ten bábův výraz, když to teď čte, haha!). Jsem zvědav, jestli ten čas příští rok zlepším. Jen ještě podotknu, že jsem před tímto během trénoval minimálně a skoro celé prázdniny jsem své plíce plnil kouřem z vodní dýmky (umím udělat krásné kroužky, heč!). Jestli tedy příští rok pojedu detox lifestyle (aka seberevolta, néasi), tak by se měl Poděs začít bát o svůj čas. Protože „I ran before it was cool“. A to vlastně taky kecám.

Já a moje motto

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 5 komentářů

6. stránka z celkem 36« První...45678...2030...Poslední »