Publikováno 17. 10. 2010
Vlastním prémiový účet na nejznámějším serveru určeném k ukládání a stahování souborů – Rapidshare. Se službou jsem byl relativně spokojen. Tedy do té doby, než se začaly měnit tarify z časových na kreditové. Už tato změna se mi nelíbila, protože se zdála chaotická a já nebyl jediný, kdo to tak viděl. Od té doby také začalo ubývat zdrojů na různé soubory. Dříve byl RS jistota, nyní je to jen jedna možnost (a někdy není vůbec).
Na poli datových uložišť vznikla konkurence a místo toho, aby proti nim RS bojoval, vydal se úplně opačnou cestou. Před několika měsíci zrušil odměňovací systém – body za upload. Tím pádem už není možné přijít k prémiovému účtu pouze nahráváním souborů pro ostatní uživatele. Pro někoho to byla dobrá motivace. Někteří se na tom také snažili zbohatnout, respektive tím, že získali prémiový účet a na warez fóru ho prodali za nízkou cenu. Teď ovšem nic takového na RS nejde, a tak ubylo lidí, kteří uploadovali kvůli těmto výhodám. Jako největší konkurencí se mi zatím jeví Hotfile, který má docela zajímavý partnerský program.
Nedávno také RS kompletně předělal vzhled svých stránek. Web využívá nových technologií – HTML5 a CSS3. Nová obrazovka po přihlášení vypadá celkem pěkně, dobře se v ní orientuje. Novinkou jsou různé flashové hry, které se spustí, když stahujete nebo nahráváte nějaký soubor. Koho by bavilo čekat, než se to udělá – zkraťte dobu čekání tím, že si zahrajete hru!
Ještě nevím, jestli si budu účet po vyčerpání bodů znovu „prodlužovat“. Jsem na RS zvyklý a nemám s ním žádný problém. Mám však obavy z toho, jak se k němu postaví uploadeři. Jestli bude i nadále ubývat zdrojů, nejspíš ho zruším a budu přemýšlet o Hotfile.
Napsal izmy, v kategorii Internet | 2 komentářů
Publikováno 13. 10. 2010
V sobotu 9. 10. jsem se vydal s Tomášem na demonstraci „Ne základnám“, která se konala na Václavském náměstí. Nešel jsem tam s úmyslem demonstraci podpořit, jen jsem se chtěl podívat, jak bude probíhat.
Na místo konání jsem dorazil někdy po třetí hodině odpolední, kde na mě čekal Tomáš. Pár minut na to byla demonstrace zahájena a postupně se na pódiu vystřídalo několik řečníků. Celé se to neslo v levicovém duchu. Průměrný věk demonstrantů bych tipoval na nějakých 60 let, většina z nich už určitě byla v důchodu.
Na pódiu vystoupili organizátoři akce a levicoví politici. Byl tady poslanec za ČSSD, poslankyně za KSČM a politik z DSZ. A právě poslední zmiňovaný měl snad nejhorší projev plný lží a nenávisti. Kritizoval současnou vládu, kapitalisty, média, Vondru a Schwarzenberga nazval jako nepřátele státu, no prostě samá špína. Levicoví posluchači jen stáli s otevřenou pusou, tleskali a občas zakřičeli: „Bravo!“ Bylo mi z toho všeho špatně.
Po projevech se dav vydal na průvod k ambasádě. Tomáš se hned ujal vlajky a tak jsem šel v průvodu s ním a občas něco vyfotil. Cestou dolů po Václavském náměstí jsem z toho všeho měl špatný pocit. Chvíli jsem také poslouchal některé demonstranty a říkal jsem si, jestli to skutečně myslí vážně, nebo si z toho všeho dělají legraci. Proto jsem Tomáše přesvědčil, že je na čase vypadnout pryč. Vlajku jsme si nechali (respektive Tomáš, já bych ji nechtěl a když už, tak maximálně na podpal).
Z celé demonstrace jsem byl znechucen, příště rozhodně na žádnou takovou nepůjdu ani jako pozorovatel. Ovšem na druhou stranu bylo docela zajímavé sledovat zfanatizovaný dav, který tleskal i úplným nesmyslům.
Napsal izmy, v kategorii Politika | 5 komentářů
Publikováno 7. 10. 2010
Za poslední dva měsíce jsem napsal pouze tři články. Je to málo a mrzí mě, že se blogu už nevěnuji tak často, jako dřív. Ačkoliv se mi za poslední dobu stalo dost zajímavých věcí, neměl jsem potřebu o žádné z nich psát. Pár témat mám připravených, jenže jsem se neodhodlal žádné z nich zpracovat. Úterní den mě ale donutil k sepsání tohoto příspěvku.
Možná to bylo tím počasím. Zatažená obloha, občasné mrholení a chladno. Prostě typické podzimní počasí. Depresivní počasí. Frustrující období. Působí na každého. Cítil jsem se divně, ani nevím, jak pořádně to popsat.
Škola mě začala unavovat, o té se ale raději rozepisovat nebudu. V souvislosti s ní mě přepadávají paranoidní myšlenky. Jak se říká – to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou.
Celkem dlouho propadám prokrastinaci, tedy výrazné a chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. To by nebylo nic špatného, propadal jsem jí i předtím. Jenže teď je to ještě horší. Pomalu mě začíná nudit Facebook (a krom toho stále nemám #newtwitter).
Ještě mě napadají další řádky, které zapadají do tohoto článku plného nesrovnalostí. V neděli se od nás odstěhovala sestra. Ačkoliv to k ní mám deset minut cesty, její nepřítomnost na mě působí poněkud zvláštním dojmem. Těžce definovaný stav.
Tento týden jsem asi moc poslouchal Vanessu. A tak se hodí článek zakončit tímto textem – „Nažer se mejch frustrací!“ Anebo ne, skončím trochu optimističtěji (a možná i motivačně) – „Chci dobýt Babylon!“
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 10 komentářů
Publikováno 6. 9. 2010
Dr. Mengele a Markýz de Sade nám přinášejí nové horrorcorové album Na konci tunelu je tma. Už obal napoví, že se nebude jednat o žádné zamilované písničky a „teplé“ rapy. Hudba je temná a texty plné nenávisti, přesně to, na co jsme od Sodomy Gomory zvyklí.
Většinu beatů měl na starost Czmelak, pár jich dělal Doyem a po jednom Chorch3 a Daflair. Nejvíc mi sedí nejspíš od Doyema. Album obsahuje spoustu hostů, mezi kterými nechybí čeští Hrobka & Pitva a Masový Wrazi, ale také nové jméno Dr. Kremátor (který mi až moc připomíná Ba2se z bývalého Chaozzu).
Album otevírá nechutné intro Nemůžu žrát Tvý sraní!, po kterém přichází track Hovnama zalitý hatující celou českou scénu. Na konci tunelu je tma je song pojednávající o smrti a ani se nedivím, že se deska jmenuje zrovna po něm. Takhle si představuji skutečně kvalitní horrorcorovou skladbu bez prvoplánových nadávek. Jeden z nejlepších momentů na albu.
I nyní jsme se dočkali songů o dětech, nejprve v Nechci dítě Mengele a Sade vysvětlí, proč nechtějí dítě a co by s ním případně udělali. Školní masakry jsou zase o školácích, kteří jsou neustále šikanováni, až se rozhodnou situaci vyřešit tím, že vystřílejí celou školu. Opět další silné téma. A ve Famfárii padne pár skvělých rýmů o zneužívání malých dětí („…mě berou jen malý holky, a proto se vydávam za Michala z Kouzelný školky, maňáska Františka si naroluju na pyje, pohlaď si ho ty svině, pojedem do Famfárie!“).
Na albu je skladba Pornokrál o nejznámějším českém pornoherci Robertu Rosenbergovi, který v ní sám hostuje. Bohužel v ní nemá žádnou svou sloku, jen si dává v refrénu část „Would you little bit suck my dick?“ a na konci krátkou řeč. Parlamentní jatka kritizují celou českou politickou scénu a zazní v nich snad nejlepší rým z desky („neskutečná dřina musí bejt práce ve vládě, jedna ruka na koulích a druhá na kládě.“). Skladba Antibible je snad vrcholem rouhání, která si bere na paškál Bibli, Panu Marii a další náboženské postavy. Možná se vám může zdát, že tímhle songem SG zašla už moc daleko, ale beat nehorázně šlape, je to prostě pecka.
Splatter Rape! je dokonalý horrorcore song s hostujícími Butchers Harem. Vznikl na něj i videoklip, ten však pro jeho obsah na youtube jen těžko nalezneme. V 19. skladbě pojmenované Tma nás přeci jen čeká zamilovaný text. Mengele se Sadem vyznávají lásku svým „dementním“ dívkám v předělané verzi Podvod od Jana Nedvěda.
Album „Na konci tunelu je tma“ se velice povedlo a ode mě si zaslouží hodnocení 9/10. Sice to není žánr pro každého, ale posluchač HC tuto desku musí ocenit. Mimochodem do konce roku by měla vyjít další sólovka od Řezníka!
Napsal izmy, v kategorii Hudba | Žádný komentář
Publikováno 5. 8. 2010
Když jsem se nedávno podíval do kalendáře, zjistil jsem nemilou věc. Polovina prázdnin je za mnou. O prázdninách nemám tak dobrý přehled o aktuálních dnech jako když chodím do školy. A co všechno jsem dělal? Popravdě toho zas tolik nebylo.
Mám teď hodně času a přemýšlel jsem, jak ho zabít. Jediné dvě věci, které teď mohu bez problémů praktikovat, jsou práce a sport. Začátkem prázdnin nebyla ani ta práce a já „upadal do depresí“ z toho, že jsem si nic nesehnal. Listoval jsem seznamem brigád, ale většina byla buď od 18 let anebo to byla práce, kterou bych dělat nechtěl (ano, jsem poněkud náročnější). Původně jsem hledal fyzicky náročnou práci, při které bych nemusel moc přemýšlet, ale bohužel jsem nic takového nenašel. Takže jsem zůstal u práce na počítači. Teď se mi té práce nahromadilo trochu víc, což je sice dobře, ale neustále bojuji s problémem „začít“.
A jelikož mám práci fyzicky nenáročnou, přemýšlel jsem i o nějakém psychickém uvolnění. Po těžkém váhání jsem se rozhodl aktivněji sportovat (na seznamu byly i o drogy, ale sport je pořád ještě levnější). K větší motivaci sportovat mě přiměla i registrace do dailymile. Častěji jezdím na kole a po posilovně si většinou zajdu do bazénu. Nebudu se rozepisovat o tom, jak krásný sport je plavání (či jak neuvěřitelná podívaná je vidět člověka, který plave motýlka), od toho jsou tady jiné blogísky. Možná to zní moc stereotypně, ale každý den se nenudím. O prázdninách jsem navštívil hudební festival Hip Hop Jam, o kterém jsem chtěl napsat, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Celkově o prázdninách (i když je čas) nemám chuť blogovat. Nevím, čím to je.
Druhou polovinu prázdnin se chci víc věnovat sociální interakci a angličtině. Zjišťuji, že je potřeba víc a víc. K tomu potřebuji motivaci, a proto jsem si napsal tento článek. Mám pocit, že jsem nalezl skutečnou podstatu svého osobního blogu. Těší mě komentáře pod články, stejně jako vysoká návštěvnost, ale blog už vnímám trochu odlišně než někteří blogeři. Rozhodně ne jako skladiště laciných PR článků, či podobných hovadin, to budu radši dělat práci, která má smysl a vydělá mi víc. Prozřel jsem!
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 5 komentářů