Slibuju…

Publikováno 1. 2. 2012

Je prvního února, skončilo nám první pololetí (které bylo velmi úspěšné!) a mě čeká maturita. Měl bych to začít hrotit? Asi jo. Ode dneška začíná má intenzivní příprava. Slibuju. Fakt že jo. A když ne, tak mě alespoň bude strašit tenhle článek na blogu.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 6 komentářů

Hudební alba v roce 2011

Publikováno 15. 1. 2012

Jak se dařilo hudbě v roce 2011? Stejně jako před dvěma lety i letos nebudu dělat žebříček nejlepších alb (takových je na internetu již mnoho – Pitchfork, Rolling Stone, Last.fm a další), ale rozepíšu se o zásadních deskách, které vyšly.

V roce 2011 vyšlo mnoho kvalitních desek napříč všemi žánry. Je těžké vypíchnout nejzásadnější nahrávku, nejspíš proto, že žádná vyloženě zásadní nevyšla. Minulý rok to měli hudební kritici snadné. Na první příčky se tak dostala skvělá deska „Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy“, kterou i já mám velmi rád. Co se týče české scény, vyšlo mnoho desek od kvalitních skupin. Když mám před sebou J.A.R., Tata Bojs a Lenku Dusilovou, skutečně váhám s výběrem nejlepšího CZ alba roku.

České desky

J.A.R: Dlouhohrající děcka – V přehrávači mi deska hrála skutečně dlouho. Ačkoliv neobsahuje žádný hit, drží si své klidné tempo a příjemně se poslouchá. Jaři nikdy nedělali prvoplánové songy pro masy (jako třeba laciní Nightwork), proto není „Dlouhohrající děcka“ pro každého.

Tata Bojs: Ležatá osmička – Byl jsem pln očekávání a nakonec i mile překvapen. Motiv recyklované desky je dobrý nápad. O to lepší je skutečnost, že Tata Bojs přišli s novými nápady. „Papírovka“ je pro mě jednou z nejlepších českých skladeb roku.

Lenka Dusilová: Baromantika – Lenka kašle na mainstream a neustále experimentuje se svou hudbou. Je libo dubstep v české skladbě? Proč ne. Nebo si chcete vychutnat krásný zpěv a klidné hudební podklady? Alternativci si desku určitě zamilují stejně jako já.

Vypsaná fiXa: Detaily – Moje první srážka s fiXou dopadla na výbornou. „Detaily“ mě překvapily moderním zvukem a vtipnými, ale promyšlenými texty. Víc takových kapel v ČR!

Vltava: Komedianti se vracejí domů – Příjemný comeback legendární kapely Vltava přinesl skvělou desku plnou lásky. Na české poměry originální a vkusná nahrávka, kterou je potřeba poslechnout několikrát, abyste se do ní skutečně zamilovali.

Pop/dance

Lady Gaga: Born This Way – Gagu netřeba představovat, slyšel o ní určitě každý. S „Born This Way“ sice nepřekonala úspěch svého předešlého alba (skladbu „Bad Romance“ už asi nikdy nepřekoná), ale úspěšně navázala. Trochu postrádám hitovost, ale na druhou stranu to vynahrazuje temný koncept (jsem jediný, kdo to tak vnímá?).

Rihanna: Talk That Talk – Zpočátku jsem váhal a chtěl jsem sem dát spíš Britney Spears s deskou Femme Fatale. Nicméně Rihanna má na své desce víc hitových věcí a oproti Britney nezní jako robot 🙂

LMFAO: Sorry for Party Rocking – První polovina naprosto bezkonkurenční, na diskotéky a různé akce jako dělané. Druhé polovině dochází dech. Kdo neslyšel „Party Rock Anthem“, je hudební ignorant.

Electronic

Justice: Audio, Video, Disco – Návrat k devadesátkám? Zprvu jsem nechápal a přišlo mi to málo rázné. Čekal jsem hit podobný „Stress“ z minulé desky. Po několika posleších jsem však změnil názor. Justice si se zvukem skutečně pohrála a výsledek stojí za to.

Digitalism: I Love You, Dude – Jsem schopný poslechnout celou desku několikrát za sebou. Možná za to může krátká stopáž, možná příjemný a celkem pestrý zvuk.

M83: Hurry Up, We’re Dreaming – V žebříčcích většinou na předních místech. Škoda, že z toho chtěl Gonzales udělat dvojcédéčko. Stačilo by vyhodit přebytečné hudební tracky a hned by se to lépe poslouchalo. „Midnight City“ je song roku!

Zahraniční rap

Kanye West a Jay-Z: Watch the Throne – Nejlepší zahraniční rapové album, netřeba se dál rozepisovat. Nejlepší momenty desky jsou „Niggas in Paris“, „Otis“, „Murder to Excellence“ a „Why I Love You“.

The Roots: Undun – Rap s živými nástroji. Pohodová hudba, dobře se poslouchá. Z desky vyzařuje skvělý feeling.

The Weeknd: House of Balloons, Thursday, Echoes Of Silence – sice R’n’B, sice všechny tři mixtapy, ale The Weeknd je prostě super! Skvělý zpěv, skvělý zvuk, skvělé texty, skvělá atmosféra. Vysamplovaný „Happy House“, cover songu „Dirty Diana“ od Jacksona a mnoho dalšího!

Český/slovenský rap

Tuhle škatulku sfouknu celkem rychle, protože není o čem psát. Rok 2011 byl pro česko-slovenský rap naprosto katastrofální. Jediné, co stojí za zmínku, je Marat se svým mixtapem (Marat – You Talkin‘ To Me?) a jeho spolupráce s Igorem („Marat Igor – Bohužel We Do Punch Bitches Bitch“), což bohužel málo lidí zcení. Tato cesta, ač není dotažená k dokonalosti, je mi příjemnější víc, než nudní, stereotypní rappeři z Ty Nikdy. Asi jsem na to moc starý, ale songy o jejich pohodičce, nudných monotónních rapech a vyměklých podkladech mě prostě neberou. Chci rap, co má koule! Na Slovensku toho vyšlo sice více, ale snad jen „Rytmus – Fenomen“ mi stál za poslech, protože se nebojí jít s dobou a dělat moderní hudbu.

Vyšlo mnoho dalších věcí, nezmínil jsem třeba Björk, Bon Ivera, PJ Harvey, Radiohead. To bych tady byl ale hodně dlouho. Věřím, že tento seznam přinese alespoň někomu dobré tipy k poslechu.

Napsal izmy, v kategorii Hudba | 3 komentáře

Jak jsem prožil rok 2011?

Publikováno 2. 1. 2012

Když jsem psal shrnutí před rokem, začínal jsem větou „Rok 2010 skončil…“ Přemýšlel jsem, jak originálním způsobem začít letos, aby to nevypadalo jako klišé. Nic mě nenapadlo. Tak tedy – jedenáctku vystřídala dvanáctka a já se pouštím do hledání útržků vzpomínek z mého života. Naštěstí tady máme tajmlajnu!

Začátkem roku jsem pokračoval v melancholických náladách a svůj podíl na tom měla celkem silná chřipka, během které jsem objevil naprosto geniální seriál Breaking Bad. Kdo má rád drogy stejně jako já, určitě by se měl podívat.

Březen, měsíc, kdy jsem měl dosáhnout osmnácti let, nezačal zrovna radostně. Umřela mi babička. Nepříliš radostná zpráva. Holt takový je život. V den mých narozenin jsem si užil Hypno show a zpětně musím říct, že to byla asi jedna z nejlepších akcí roku.

V dubnu jsem se skoro zabil na kole, když jsem padal z prudkého srázu. Naštěstí mě zachránil strom a já se následně mohl sečíst v celostátním sčítání populace. Kolo mě ale neomrzelo a následně jsem zdolal vzdálenost 73 km.

V květnu přišla první zásadní událost v mém životě. Splnil jsem si cíl, který jsem si dal na začátku roku a zažádal si o živnostenské oprávnění. Získal jsem díky tomu víc možností, co se práce týče. Blíží se čas podání daňového přiznání, tak doufám, že mě nezavřou. 😀 Aby té práce nebylo málo, čtrnáct dní jsem si užil na praxi.

Silueta focená vedle kyvadla

O prázdninách se toho moc nestalo. Žádné velké akce, žádné festivaly (letos to budu muset napravit). Převážnou většinu času jsem brigádničil, trénoval na mediálně proslulý běh Nike Run Prague, chodil do autoškoly, občas se projel na kole, nebo navštívil letňanskou posilovnu a v neposlední řadě také „dejtoval s jednou girl“. Takže jsem zapracoval i na dalších úkolu z minulého roku – rozvíjet sociální interakci. Škoda, že to bylo po čase neuvěřitelně únavné až frustrující, ale o těchto věcech si píšu trochu jiný deník. 🙂

V září jsem s mottem na tričku „Sleduj mě, jsem v hajzlu“ uběhl 10 km v Nike Run Prague a konečně viděl naživo Tata Bojs. Obojí byl skvělý zážitek. S Tomášem jsem vyrazil do klubu 007 a zažil legendární párty (drugs included).

Říjen byl zlomovým měsícem. Dostal jsem se do redakce hudebního magazínu musicserver.cz. Bylo to někdy v květnu, kdy sháněli nové redaktory. Poslal jsem jim své texty a dlouho se neozývali. Když mi v říjnu přišel email, že mě berou, upřímně jsem z toho měl radost.

Přelom října a listopadu pro mě byl nejvíc nabitý. Udělal jsem si řidičský průkaz. Kromě práce jsem chodil na různé akce, do klubů, prostě jsem žil naplno. Bylo jasné, že tenhle stav nevydrží dlouho a já jen čekal, kdy se vrátím do zaběhnutého stereotypu. Byl to prosinec. Vlastně abych nebyl tak pesimistický, tak v něčem byl dobrý. Vyzkoušel jsem si, jaké to je být chodící reklamou v centru Prahy!

To by byl výčet těch nejdůležitějších věcí za rok 2011. Musím říct, že pro mě to byl celkem úspěšný rok, i když se mi určité věci nevydařily, získal jsem mnoho zkušeností. Cíle si pravděpodobně nějaké opět napíšu. Prvním jsem si jist – udělat maturitu.

Přeju vám šťastný a úspěšný rok 2012!

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 2 komentáře

Předštědrovečerní spontánní ublognutí

Publikováno 24. 12. 2011

Sedím před monitorem. Mám otevřený Word. Hraje mi Baromantika od Lenky Dusilové. Za deset minut má být večeře. Nestíhám. Tenhle post jsem chtěl napsat před čtyřmi hodinami, ale řekl jsem si: „Když jsou ty Vánoce, odreaguji se nějakou hrou.“ Kdysi jsem rozehrál Portal 2 a nedokončil ho. Skvělý nápad. Jedna z mála her, které si ještě na počítači zahraju.

A teď mě tady všichni stresují, abych se šel vyfotit. Cvak! Vyfoceno! Nakonec se večeře posouvá. Klasika. Nedochvilnost je přece životní styl. Tak až v šest.

Přemýšlel jsem o nějaké vánoční pohlednici, přáníčku. Teď už je pozdě, mohl bych si připravit maximálně nějakou na příští rok. Vlastně sestře jsem upravil jednu fotku. Hodila ji na Facebook a označila tam své přátele. Někteří to z duše nenávidí. Odebrat označení. Klik.

Napsal bych zde ještě krátký odstavec o určitých postojích k Vánocům. Lidi je mají rádi. Ovšem znám i dost kverulantů, kteří jdou prostě proti proudu. Špatné počasí. Přetvářka mezi lidmi. Chybějící vánoční atmosféra. Mohl bych pokračovat, ale už fakt musím. Snad mi nezaskočí kost.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 5 komentářů

Levný „Beats by Dr. Dre“ byznys na Facebooku

Publikováno 14. 12. 2011

Je to asi tři měsíce zpátky, co jsem si začal všímat lidí se sluchátky populární značky „Beats By Dre. Dre“. Není to zrovna nejlevnější záležitost, cena sluchátek se pohybuje od tří tisíc až k desítce. Na jednu stranu vypadají dobře, stylově a jsou in. Co jsem se ale doslechl – na svou cenu nehrají tak úžasně, jak by se dalo očekávat. Avšak to mě nijak neodrazovalo a přemýšlel jsem, že si je pořídím. Jenže…

Teď se vrátím k první větě minulého odstavce. Z elitní záležitosti se vytratila exkluzivita. Kdykoliv jedu metrem, potkám alespoň pět lidí, kteří poslouchají hudbu s těmito sluchátky. Něco tady nehraje (teď nemyslím sluchátka 🙂 ). Bavil jsem se o tom s Tomášem a ten mi dal za pravdu. Pár dní na to mi poslal odkaz na již neexistující Facebook stránku, kde se s tímto zbožím obchodovalo. Už od začátku se mi to zdálo divné. Ceny nízké, záruka žádná, příliš málo informací. Kdyby byla cena v zahraničí nižší než u nás, tak neřeknu. Jenže není. Takže fake nebo šméčko. Pustil jsem se do pátrací mise. Celkem často přidával admin/prodávající/dealer výhodnou nabídku nějakého modelu. „Mám jen jedny, jsou rozbalené, proto prodám za pouhých 1200,- Kč,“ nebo „Leží mi na stole Solo HD, tak za kolik je prodám? Třeba za 2200,- Kč.“

Po několika dnech mi to nedalo a napsal jsem jednomu maníkovi, který tam spamoval s tím, že si je koupí, že si je koupil, že jsou super apod. Dohledal jsem si ho na ICQ a napsal mu. Můj hlavní zájem bylo předání zboží a originalita. Po nepříliš kloudných větách na mě vybalil: „Jediný, co pro tebe můžu udělat, je teda slevit… Neřeknu ti, jakou mám nákupku, ale dam ti to klidně za 2200,- Kč.“ Fér byznys, fakt, že jo. Napsal jsem mu, protože si je údajně koupil a on mi je chce prodat? Následně se dozvídám, že je bere od známýho z Číny, z Malajsie. „Je to pravděpodobně originál a je levnej, protože se bere přímo od lidí, co to vyráběj, né od drahýho dodavatele, kerej si na to nalepí brutální marži.“ S přátelským „třeba se někdy ozvu“ končím.

Po měsíci jsem si na úžasně levná sluchátka od Dr. Dre vzpomněl. Snažím se vyhledat stránku na Facebooku a ejhle! Ona už neexistuje! Nemohu svou domněnku o fake sluchátkách potvrdit, nekoupil jsem si je. Nicméně z toho, co jsem napsal a ze screenshotů dole, si můžete obrázek udělat sami.

Screenshoty rozhovoru na FB a následně na ICQ

Napsal izmy, v kategorii Internet | 4 komentáře

9. stránka z celkem 35« První...7891011...2030...Poslední »