Potřebuju změnu?

Píča z hoven ohlásila konec. Pamatuju si na jeden podzimní večer, kdy jsem ještě seděl doma s rozsvícenou lampičkou a dumal nad progtestovou úlohou. Bylo to čerstvý, byl jsem v prváku na vejšce, plnej ideálů. Do večerního klidu mi hrála Píča z hoven. „Pojď / pojedeme spolu na planetu smutku / budem vzlykat do náruče noci / naučím tě zpívat novou písničku a pak podrazím stoličku.“ Rád bych to zažil znova, ale zrovna teď nechci bejt sentimentální.

V adminu mám rozepsaný hudební přehledy z roku 2016, dál hudební přehledy z roku 2017, rekapitulaci loňskýho roku. Jenže zrovna teď je listopad a blíží se rok 2019, omg proč. Dušuju se, že to všechno jednou napíšu. Napíšu to teď, holt pujdu spát pozdě a nevyspim se. Nebo ne, ráno vstanu o hodinu dřív a pustím se do toho. Že bych to nechal na víkend? Budu mít čas? A chuť (žít)? A co takhle nechat to na příští rok? A takhle je to se vším…

Přemejšlím, jak psát reporty z koncertů. Nepíšu je, trvá mi to dlouho, jsem na sebe naštvanej do tý doby, než mě začne sžírat lhostejnost. Ambivalence? Psát po sto dvacátý to samý dokola mě akorát frustruje. Potřebuju změnu.

Vychází tolik nový a skvělý hudby a já nic z toho neposlouchám. Furt dokola točim svuj Starred playlist.

Po letech jsem viděl Americký psycho a teprve teď ho pořádně docenil. Jaký to je zabít hromadu lidí a pak zjistit, že to vlastně nikoho nezajímá? Začal jsem číst knížku a je to ještě lepší. Ty vydřeněný popisky výdobytků konzumního světa miluju, i když mi čas od času způsobujou nevolnost.

To mi připomnělo, že si musím znova přečíst Úvod do současné trapnosti.

Postgraduální deprese žádný nebyly, chtěl jsem jen bejt zajímavej.

Včera jsem si uvědomil, že některý prostředí můžou bejt opravdu toxický a je potřeba je čas od času změnit.

A víte, co je na tom všem nejhorší? Už se nemůžu vymlouvat na školu.