Ruším předplatné časopisu Level
Jako malý jsem rád hrál počítačové hry. Pamatuji si, jak jsem instaloval každou demoverzi, hrál do konce každou novou hru a hned instaloval další. Přes pět let odebírám časopisy zaměřené na počítačové hry. Nejprve to byl Gamestar, který ovšem skončil a nahradila ho speciální rubrika v PC Worldu. Level odebírám od čísla 100. Pěkné jubilejní číslo a kultovní adventury Broken Sword (promiňtě mi to, ale tento článek mi navozuje hroznou nostalgii).
Level jsem před několika lety četl od začátku až do konce. Každou novinku, sloupek redaktorů, všechny recenze. Uplně vidím, jak jsem seděl na zahradě, svítilo sluníčko a já si četl. Natěšet každý měsíc, než zkouknu novou Level TV. Starší díly byly prostě nejlepší, to mi nikdo nevymluví. Možná si vzpomínáte na Vrahouna, který občas vyšel na Levelu. Psát recenze na hry mě už jako malého bavilo, i když to nebyly nijak mistrovské texty. Dělal jsem to čistě ze zábavy. Právě Level mě dovedl k tomu zajímat se o tvorbu webových stránek.
Posledním rokem jsem pořádně nepřečetl žádné číslo. Maximálně sloupky Daniela Vávry a Michala Rybky (který je alespoň pro mě nejlepším redaktorem z Levelu). Ani už nehraji žádné hry. A když už, tak pouze nějaké starší hry. Zkoušel jsem Crysis – nebavilo mě to. Zkoušel jsem BioShock – také mě to omrzelo. Just Cause – to samé.
A právě tento měsíc mi přišlo poslední číslo, které jsem měl předplacené. Dopis o prodloužení předplatného jsem vyhodil. Je konec! Skoncuji s tím jednou pro vždy. Na Level budu vzpomínat jen v dobrém, možná si ho jednou za čas koupím, abych se podíval, jestli v něm není něco zajímavého. Když teď vzpomínám na tu dobu, kdy jsem ho četl, mám z toho taková zvláštní pocit. Takový nostalgický pocit…
Štítky: časopis, Gamestar, Level, Level TV, PC World, počítačové hry, Vrahoun
Print This Post
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 12 komentářů
Level to je prostě srdcovka. Začal jsem kupovat mini verzi, poté přišlo předplatné a už nechci jinak. Mám sice období, kdy se mi Levely hromadí a nečtu je, ale potom si na ně zase najdu čas a přečtu je skoro od začátku do konce, nebo spíš od konce k začátku, protože konec je nejzajímavější