Sobotní zamyšlení nad komentáři
Jako vášnivý čtenář všeho nepovinného si rád čtu názory bloggerů a následovně diskuse pod jejich články. Nejsem určitě jediný, pro kterého to je slušná dávka zábavy, někdy dokonce větší než večerní zprávy na Nově.
Jakub Šimeček vyjádří svůj názor na komunitu serveru líbimseti.cz. S jeho názorem se stotožňuji a v 99% procentech bych to napsal úplně stejně jako on. Proč to napsat? Chtěl se s námi podělit o svůj názor a případně zjistit, jestli je ten jeho názor dobrý. A tady příjdou na řadu komentáře. U podobných článků se objevuje několik druhů komentářů.
Do první se dají zařadit ti, kteří souhlasí a povzbudí autora tím, že to vidí stejně jako on. Druhou jsou ti, kteří nesouhlasí, ale svůj nesouhlas vyjádří argumenty. Dále ti, kteří se přišli jen tak hádat a svůj komentář nepodloží ničím, o co by se dalo opřít. Tato skupina se poslední dobou zmutovala – jedinec používá chytré slovní obraty, ale nenapíše, co přesně mu na autorově textu vadí. A nakonec ti, kteří jsou mimo téma a píší hlavně za účelem zpětného linku.
Miluji slovní obraty typu: Nelíbí se ti to? Tak to nečti / neposlouchej / nesleduj! Vždyť je to tak jednoduché! Máš s něčím problém, vadí Ti něco, nebo se Ti jen při pohleduje udělá špatně? Nevšímej si toho, nevyjadřuj názor, je to tak jednoduché. Navíc, když se Ti něco nelíbí, tak tomu nejspíš natolik nerozumíš, abys pochopil. Žijeme přece ve světě, kde je správný pouze jeden názor – ten, který nekritizuje danou věc.
Bohužel to tak není. Proč bohužel? Nemuseli bychom se obávat válek, žili bychom v míru. S ničím by nebyl problém, nikdo by si nestěžoval. Každý by pod články pouze souhlasil a šířil ten „správný názor“. A ten, kdo by byl proti, držel by hubu a krok. A já bych přišel o tu zábavu a musel si pustit večerní zpravodajství televize Nova, které na mě má vždycky připravený nějaký ten vtípek.
Štítky: blog, článek, komentáře
Print This Post
Napsal izmy, v kategorii Moje názory | 10 komentářů
někdy je čtení komentářů zábava na dlouhé večery
třeba na idnesu, tam se rád zasměju nad lidskou blbostí