Příspěvky se štítkem ‚Anna von Hausswolff’


Swans report aneb jak mi (opět) krvácelo z uší

Publikováno 23. 10. 2016

Už jsou to dva roky, co jsem viděl Swans poprvé. Byl to pro mě velkej zážitek. Možná tomu přikládám větší váhu, když to bylo „poprvé“, ale prostě mě ten večer uzemnil. Pokud si vezmu všechny ty koncerty, na kterejch jsem kdy byl, tak tenhle patří určitě mezi ty nejvýznamnější. Tady je kdyžtak link na muj report.

Bylo to v Lucerna Music Baru, kterej nemám rád, ale sou to přece Swans. Michael Gira si tehdy jako předskokana vybral ráznou ženu Pharmakon, o který mý přátele řikaj, že je to kašel a podobný (rádoby) vtipný poznámky. Už to její vystoupení byl dost jedinečnej zážitek. Řvala do mikrofonu, mlátila do divnýho plechu, pak naběhla mezi publikum a řvala lidem do tváře. Bylo to jiný a bylo to vlastně dost super.

Potom nastoupili Swans s tím, že budou hrát přes dvě a půl hodiny. Už doma jsem si říkal, že nevím, zda to vydržím, poněvadž mám radši kratší koncerty, ale sou to přece Swans. Dvacetiminutový burácení do bubnů a gongu byla jen příprava na intenzivní meditaci, která následovala. Následovala novinka „Frankie M“, kterou jsem si zamiloval na první poslech a na aktuální desce „The Glowing Man“ ji zbožňuju asi nejvíc.

Čekal jsem, že se bude jednat o hlasitej koncert, ale teprve naživo jsem poznal, že je to opravdu kurevsky hlasitý. Pokud si to pamatuju dobře, povedlo se jim odpálit jejich vlastní zesilovač. Naštěstí po chvíli opět pokračovali v mohutných plochách hluku.

Cestou domů jsem se cejtil docela odevzdaně a pískalo mi v uších. Následující den jsem šel do školy a v půlce druhýho cvika se mi nějak zintenzivnělo pískání a přidal se šum. To jsem pak radši jel domů. Ještě další dva dny jsem slyšel mírnej pískot a opravdu cejtil bolest v uších. Docela mě to vylekalo, ale měl jsem s tím počítat, sou to přece Swans.

Následně jsem Swans viděl i na loňskym ročníku Colours of Ostrava. Vzhledem k tomu, že se jednalo o festivalovej koncert, byla jeho stopáž omezená asi jen na hodinu a půl nebo dvě a i ozvučení bylo slabší, nicméně na festivalový poměry stále nadstandard a já si to moc užil (což se nedá říct o ostatních, kteří se na koncert dostali úplnou náhodou a zděšením jim praskaly bubínky).

Z předchozích zkušeností jsem se na letošní koncert radši připravil. Lístky jsem koupil v první vlně a rovnou si pořídil lepší ucpávky do uší. V uších mi pískalo před čtrnácti dny z rýmy a tinnitus mě opravdu děsí, takže jsem k tomu přistoupil zodpovědně.

Tentokrát Swans vystupovali v Divadle Archa, takže si oproti LMB výrazně polepšili. Očekávání jsem neměl tak velký jako napoprvý a asi jsem byl až moc nostalgickej, protože se mi zdálo, že úroveň hluku je mírnější. Plus jsem si vychytrale po intervalech bral špunty do uší, abych se cítil jako elita, která ví. Nakonec jsem ale stejně zaujal sebedestruktivní způsob poslechu a nechal do sebe tu lavinu neřízeného hluku proudit. Bylo to takový osvobozující a povznášející. Ještě k předskakující Anna von Hausswolff – stihl jsem bohužel jen necelou půlku vystoupení (takže jednu písničku) a nebylo to špatný, ale něco tomu chybělo. Pharmakon byla v tomhle směru jedinečná s dostatečně kontroverzní show.

Zpět ke Swans. Upřímně mám raději agresivitu z desky „To Be Kind“, poslední nahrávka „The Glowing Man“ je sice super, ale je vidět, že na ní Swans konečně nalezli klid a mír. Každopádně závěrečná titulní skladba byla kulervoucí (doslova), to jsem si ty čtvrthodinové návaly agresivního zvuku opravdu užíval. K samému vyvrcholení jsem ale nakonec sáhl opět ke špuntům. Bylo vtipný sledovat kolem mě lidi, kteří si s vyčerpanými výrazy v obličejích zakrývají uši a odevzdávají svou duši šamanským popěvkům Michaela Giry. Během vystoupení se naskytlo plno zajímavejch momentů a rozhodně se musí ocenit i spolupráce muzikantů na pódiu.

Sluch jsem si nakonec opravdu uchránil, ale následující dva dny jsem opět cejtil, jak sou uši vyčerpaný a radši jsem je nechal odpočinout a nemučil je další hlasitou hudbu. Plus ještě vtipná storka závěrem – jelikož jsem po těch letech přibral, do trička se zubama se už nevejdu. Tak trochu jsem doufal, že si koupím novou velikost, protože ten motiv zbožňuju. Merchendise tam prodávala silnější ženská, která úspěšně hypnotizovala každýho svým monstrózním výstřihem. Každopádně triko se zubama měla, takže za mě dobrý!

Mimochodem dnes bylo oznámeno, že se k nám Swans v rámci turné vrátí ještě v březnu, tentokrát však do Brna. No, už o tom začínam přemejšlet, sou to přece Swans!

Napsal izmy, v kategorii Hudba, Můj životní styl | Jeden komentář