Publikováno 5. 5. 2010
Po Vánocích pořádně nevycházely žádné hudební nosiče a zrovna teď se s nimi roztrhl pytel. Alespoň co se týče hudby, kterou poslouchám já. A jelikož se považuji za člověka, který má velmi rád hudbu a převážně se v ní vyzná, podpořím mé oblíbené interprety koupí jejich nových alb. Spousta lidí se mě ptá: „Proč si to prostě nestáhneš?“ Tímto článkem bych (nejenom) jim chtěl na tuto otázku odpovědět.
Hudební alba si kupuji z prostého důvodu – hudbu mám rád. Rád poslouchám kvalitní hudbu a rád jí také podpořím. Tři stovky za album pro mě není převratná částka a tempo, kterým se u nás vydávají nová alba, mi nedělá velké výdaje. Kromě podpory mi jde v druhé řadě také o booklet a celkově o fyzickou podobu nosiče. Sice se na něj bude prášit, ale je to asi ten samý případ jako vlastnit papírovou knihu a elektronickou knihu v počítači. Je to naprosto stejné, ale pocit z toho úplně jiný.
V předchozím odstavci jsem zmínil booklet. Ten je podle mě také docela podstatná část hudebního alba. Proto mě občas zamrzí, že si s ním interpreti nedávají moc práce a já často vidím dvoustránkový papír s fotkou a děkováním. Rád bych uvítal třeba texty na písničky, ale chápu, že taková rapová alba by měla booklet poněkud tlustší. Právě s texty je asi největší problém, protože se mi občas stane, že nerozumím nějakému slovu a hledat amatérské přepisy textů není zrovna dobrý nápad (několikrát se mi podařilo najít opravdové perly).
[Pokračování článku]
Napsal izmy, v kategorii Hudba, Moje názory | 14 komentářů
Publikováno 14. 7. 2009
Ve dnech 10. – 11. července proběhl v malé vesničce Svojšice hiphopový festival Hip Hop Jam 2009. Na tento festival jsem se vydal s Poděsem. Na místě jsem se setkal i s Kohoutem a pár kamarády z Letňan. Jelikož byl festival dvoudenní (+ warm up ve čtvrtek), tak jsme si tam museli vzít stan a přespat.
V pátek okolo 11:00 ke mně přijel Tomáš. Spolu s ním jsme se vydali autobusem na Hlavní nádraží a odtamtud vyrazili vlakem na Pardubice. To jsme ještě netušili, že do Svojšic jede speciální kyvadlová doprava (o té více později) a plánovali jsme přehnané cesty vlakem nebo stopem. Cesta vlakem trvala snad věčnost, vlak nějakých 15 minut stál na jednom místě a nic se nedělo. Dorazili jsme do Pardubic a snažili se najít nástupiště číslo 0. Mezitím okolo chodilo spoustu „hoperů“, kteří měli stejnou cestu. Před zastávkou na autobus nás zastavil jeden kluk a výměnou za 10 Kč nám řekl, kde se nachází nulté nástupiště a ještě nám dal dvě Sparty. Poděkovali jsme a šli na místo, které nám řekl.
Bylo okolo 17:30 a my s nadějí doufali, že ještě stihneme E2. Zastávka byla celkem přeplněná, jelikož se do busu nevejde tolik lidí, tak tam někdo čekal přes hodinu. My měli štěstí, že jsme se narvali (Tomáš byl celkem nervní a uvažoval o taxíku). Ve Svojšicích bylo celkem narváno a v kempu to samé. Naštěstí jsme našli takové odlehlé místečko (kam všichni chodili chcát) a postavili stan. A teď vzhůru do areálu!
[Pokračování článku]
Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | 6 komentářů