Příspěvky se štítkem ‚Colours Of Ostrava’


Kde je shrnutí loňskýho roku (2016)?!

Publikováno 30. 8. 2017

Tady! Respektive jsem neměl čas a nechtělo se mi do něho, ale všem věrným čtenářům (tak dva, tři, případně zdravím toho čtvrtýho!) jsem sliboval, že bude, tak jste se konečně dočkali! Navíc mi bába dluží prachy a vymyslel si pro mě takovou trapnou motivačku, že mi je dá, až napíšu shrnutí, haha. TAKŽE KDE SOU MÝ PRACHY?!

Možná si říkáte, že mám asi dost dobrou paměť, když píšu shrnutí loňskýho roku v srpnu roku následujícího. No, nemám. Kdybych měl, tak už asi dávno dostuduju vejšku, haha. Ale nebudu odbíhat – mám takovou magickou věc, který se říká kalendář a jsem celkem důslednej a možná ujetej na evidování dat, událostí, seznamů… prostě datasexuál (hmm, tohle jsem sem už vlastně kdysi psal). Když tak na to koukám, tak loňskej rok byl nudnej. Jakože stalo se toho klasicky dost, ale když si vezmu letošek, tak je to slabej odvar. Ale na druhou stranu to byl zčásti aspoň relativně klidnej rok. No nic, nebudu vás napínat, jdeme na to!

Prvního ledna jsem si v nějaký aplikaci naměřil, kolik cca promile jsem získal v Kouli na bowlingu. 2.40 ‰. Hmm, to budou ty absinthy, co pijem na prasáka čistý, žádný odkapávání do vody, nebo jak se to dělá. Po zčeknutí události, co byla následující den, se mi vrátily vzpomínky. To byla tak šílená, strašná, trapná (a další synonyma) akce. Mám z toho doteď panický záchvaty a úzkostlivý stavy. Ale nebudu konkretizovat, ještě by se na mě mohla sestra naštvat, když by zjistila, že kritizuju jednu akci pod její taktovkou.

Popojedem.

Musím vzpomenout na asi nejlepší narozeninovou oslavu, co jsem kdy měl, kterou mi přichystala Lucka a já z toho byl úplně hotovej, protože to byla přesně taková ta oslava, kterou nečekáte. Nic neočekáváte, říkáte si, že to bude prostě takovej klidnej večer, při kterym se budete cejtit o pár procent důležitějš než normálně, protože stárnete. Vejdete do dveří a začínáte něco tušit (zahlídl jsem celej balík Coca Coly a to se jen tak nestávalo, vlastně nikdy). Po chvíli rozčarování začaly vycházet z vcelku malý koupelny postavy v řadě za sebou – jedna, druhá, třetí, desátá… ne, fakt už si nepamatuju, kolik lidí se tam schovávalo, ale udělalo mi to fakt velkou radost. Přišla na řadu odrhovačka „Hodně štěstí zdraví…“ a já byl šťastnej. Víc napoví bizarní video níže.

Popojedem.

Byl jsem ve Vídni. Na Florence + The Machine. Nejlepší. Obojí. Nemám. Rád. Když. Někdo. Píše, krátký věty, aby jim dal důraz. Už to nebudu dělat. Opravdu. Vídeň byla super, krásná. Říkal jsem si, že kdybych se chtěl někam přestěhovat, Vídeň by byla na seznamu vysoko. Škoda, že neumim německy a asi se to nikdy nenaučim, protože jsem línej. Ale fakt se mi tam líbilo, možná i víc než v Berlíně. A ta Florence, ta byla fakt úžasná! Hned jsem si musel koupit tričko z koncertu a velmi rád ho nosím. Má na sobě takový divný zlatý symboliky, že si lidi myslej, že jsem iluminát, to mě baví. Co mě ale ve Vídni moc nepotěšilo, byla jedna restaurace, kde jsem si objednal guláš a dostal jsem směšně malou porci za asi deset éček. Skoro mi z očí vyhrkly slzy. No, co si budem povídat, nenajedl jsem se. Jo a ještě si z Vídně pamatuju boží název zastávky – Schedifkaplatz – to je prostě gold.

Guláš ve Vídni, lolec

Mňamka

Jedním z hajlajtů loňska bylo určitě to, že jsem udělal státnice. O čemž jsem výjimečně napsal, protože jsem natočil pěkný video na Snapchat (RIP) a říkal si, že si to zaslouží i nějakej ten text. Vlastně si vzpomínám, jak jsem na to ze začátku hrozně sral a třeba bakalářku začal řešit v době, kdy už měli všichni vedoucího. Já jen pobíhal po místnosti s rukama ve vzduchu, srdce mi bušilo jak o závod a já už přemítal nad nejhorším scénářem (ČZU?). Ale nakonec se to povedlo a už můžu říkat, že to byla máslovka.

Popojedem.

O prázdninách jsem byl poprvý na Rock for People, ale upřímně už ani nevím, co mě tam bavilo, neni to zrovna festival pro mě. Hlavně, že mám fotku u tý cedule. Jo, vlastně tam hráli Massive Attack, ale to mě nasralo, jak tam cpali strašně politickou propagandu. Jako ok, bylo cool, že tam promítali český zpravodajský titulky, ale nemám rád tuhle uvědomělou kritiku společnosti, ze který údajně posluchačům běhal mráz po zádech. Mně teda taky, ale spíš to bylo tím, že o půlnoci už bejvá chladno. Ale abych jen nekritizoval, tak jsem na Rokáči objevil celkem fajn kapelu – Suuns. Připomnělo mi to The Soft Moon a to já mám rád, tydlecty temný electro deprese.

Kdo nemá tuhle fotku, tak neví, co to je život

Kdo nemá tuhle fotku, tak neví, co je život a měl by se zabít

Pak jsem byl dva dny na KVIFF, viděl dva filmy, jeden sračka (Malí muži), druhej zahořkle vtipnej (Hasta la vista!). Viděl jsem Karlovy Vary, ale nepotkal jsem Ládíka, což mě trochu mrzelo, ale aspoň jsem nemusel sundavat boty.

Nakonec jsem byl tradičně na Colours of Ostrava, tam jsem byl výjimečně po dlouhý době pod stanem. No, stálo to za to! Celý čtyři dny pršelo a bylo hnusně. To sou pak chvíle, kdy maj drogy opodstatnění… Ale dost těhdle vtípků, nemuselo by se to líbit nějakejm HR stalkerům a pak by mě nemuseli zaměstnat (jak říká můj táta). Upřímně ani tam mě toho moc neuchvátilo, asi jsem už moc náročnej. Tame Impala dobrý, M83 fajn tancovačka (ale nezahráli „Wait“ 🙁 ), Slowdive jsem bohužel nevěnoval úplně pozornost a ANOHNI jsem viděl jsem cca půlku. Underworld na závěr byli vlastně dobří, to jsem si celkem zapařil.

Během roku chodím na hodně koncertů, nemá cenu je tady vypisovat (to možná, až konečně udělám něco jako seen live list, což je na mym seznamu nápadů na projekty úplně dole, ale třeba někdy) ale musím zminit konkrétně jeden – v srpnu jsem byl na Disclosure s Davidem a bylo to S U P E R. Ták, a seš konečně v článku na mym blogu, doufám, že máš radost.

Pak už nebylo moc o co stát, podzim byl trochu depresivnější, ale to je každoročně, takže žádná změna. Vlastně velký pozor – někdy v říjnu oslavil můj blog desetiletý výročí. Neslavil jsem, ale 10 let je už sakra dlouhá doba. Inu, možná jsem jeden z nejstarších blogerů ve hře!

Popojedem, ale už naposledy.

Koncem roku nás čekal tradiční bowling v Kouli, tentokrát posedmý a už to začíná bejt taková rutina, možná by to chtělo změnu? Uvidíme.

Jo a abych nezapomněl, mam balkónovku u Třeštíka, což znamená, že jsem celebrita, takže záviďte.

Balkónovka u Třeštíka

Fame, děvko!

Hmm, už je celkem pozdě, to zas zejtra přijdu pozdě do práce…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Žádný komentář

Velkej comeback a dodatečný shrnutí roku 2015

Publikováno 6. 3. 2016

Je to tady! Už jsem ani nedoufal, že se to stane. Blog mi zeje prázdnotou přes rok. Mrzí mě to, ale buď nebyl čas, nebo nebyla chuť, nebo jsem byl prostě línej (to především). Někdy v srpnu jsem se rozhodl psát článek o Colours of Ostrava a začal v něm vtipným odstavcem o tom, jak ten článek odkládám a že se konečně zadařilo ho napsat. No, nezadařilo. Shrnutí jsem chtěl napsat v lednu, kdy jsem měl ještě dost optimistickej pohled na svět a zkouškový. Nakonec se mi to protáhlo a nedostal jsem se k tomu. Teď bych měl psát nějaký reporty z koncertů, ale při nočním rozjímání na balkóně jsem usoudil, že bych měl napsat spíš tohle. Takže jdeme na to!

Start roku veskrze nezáživný

Začátek roku byl tradičně zkouškový. Po všech mých studijních eskapádách jsem se konečně snažil studovat zodpovědně a ono se to vyplatilo! Ego mi rostlo každým úspěchem. Takže tady to bylo dobrý.

O volnejch chvílích jsem chodíval plavat do bazénu, protože jsem měl neomezenou permici do Hloubětína a plavání je jeden z mála sportů, který mě celkem i bavěj. Jednou jsem tam zapomněl plavky, a když jsem si je byl vyzvednout, tak jsem nebyl schopnej je popsat. Nakonec mi je ale dali. To bylo vtipný (ale vám to asi vtipný nepřijde, co?). No, a když jsem se nevěnoval škole a neplaval, tak jsem se bavil Tinderem. Kdo zná, ten ví.

Velkej comeback a dodatečný shrnutí roku 2015

Krize identity

Nějakou dobu jsem byl bez práce. Pořád ještě mi zůstalo psaní o hudbě, ale nějak jsem začal mít krizi. O hudbě píšu už přes čtyři roky, ale poslední rok to není ono. Chodím opravdu hodně na koncerty, často si vybírám nepříliš známý interprety (překvapivě dost queer umělců), ale jak to je pořád dokola, tak už jsem úplně vyprahlej a trvá mi to. Nicméně když jsem psal teď naposledy o Youth Lagoon, tak mě to bavilo, třeba svítá na lepší časy!

Psaní je ale spíš jen koníček, trápilo mě, že nedělám nic moc ve svym oboru. Někdy v dubnu jsem šel na pohovor, kterej skončil slovy „ozveme se vám“. No a co myslíte? Nikdy se neozvali. Ale zpětně si říkám, že to je dobře, zdálo se mi to tam celkem dost nerdský.

Co je? To jste se nikdy nefotili s rouškou a nůžkama?

Co je? To jste se nikdy nefotili s rouškou a nůžkama?

Pracovně se mi zadařilo koncem léta, shodou náhod ve firmě člověka, kterýho jsem dřív znal jako bloggera. Inu, svět je malej. No a musím říct, že mě to tam baví a jsem za tu práci rád.

Winning

Když jsem byl bez práce, tak jsem se naplno věnoval škole. No, a jelikož jsem opakoval už potřetí lineární algebru (to je ten předmět, ze kterýho mě vyhodili ze školy, ale já se stejně nevzdal), tak jsem se připravoval opravdu důsledně. Tu jsem nakonec dal celkem v klidu. Plus jsem si fakt oblíbil předmět o bezpečnosti a trochu zvažuju, zda se ubírat tímhle směrem.

Umíte spočítat příklady, neumíte teorii :(

Umíte spočítat příklady, neumíte teorii 🙁

Koncem semestru se mi stala ještě jedna krásná věc – seznámil jsem se s jednou slečnou, se kterou jsem dodnes a šťastnej! Bohužel nejsem tak sentimentální jako Póďa, takže tu nebudu vyznávat lásku a nechám si to radši do soukromí (sorry :D).

Colours of Ostrava

Na vyhlášenej ostravskej festival jsem jel společně s Luckou a bylo to fajn. Ubytování jsem řešil na poslední chvíli, tudíž jsem nesehnal lístky do stanovýho městečka. Super, co teď? Spát na ulici? Nakonec jsem zkusil štěstí přes couchsurfing a zadařilo se. Spali jsme u jednoho pohodovýho týpka, kterej u sebe ubytoval ještě další čtyři lidi. Festival byl super a tady je moje koncertní topka: Swans, The Soft Moon, Clark, Vök, Danger, Caribou, Kasabian, The Mispers, St. Vincent a Kieslowski.

Itálie aka #burantrip

O prázdninách jsme vyrazili do Itálie. Já, Lucka, poděs, bába, Káťa a Káťa. Byl to super tejden plnej opalovaček a chlastu (absinth included). Hned po příjezdu jsem si koupil selfie tyč, což byla jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy udělal. Opravdu. Za zmínku stojí hlavně první den dovolený, kdy na nás sousedi lidi vodu z balkónu, bušili na dveře a vypínali elektřinu. Následující video je snad dostatečně vypovídající:

Itálie aka #burantrip

#prayforselfietyč

Runkeeper goal

Přes léto jsem se nudil a zjistil zděšující věc – tloustnu. Rozhodl jsem se teda začít opět aktivně běhat. Runkeeper nabízel možnost zvolit si cíl, navolil jsem si teda, že za dva měsíce uběhnu 150 km. Máslovka.

Pěkná koláž, co?

Pěkná koláž, co?

Teď zjišťuju, že nic nedělám a opět tloustnu, což znamená, že během příštího týdne začínám běhat!

Tradiční silvestrovský bowling

Bowling v Kouli na Čerňáku nikdy nezklame. Obama sice nedorazil, ale i tak byla účast víc než slušná, sešlo se nás neuvěřitelných 15! Vůbec nevím, jak to dělám, ale opět jsem všechny rozdrtil.

Tradiční silvestrovský bowling 2015

Absinthová víla

Dlouho jsem se potýkal s nějakym zasranym malwarem na hostingu, ale snad už je to konečně v pohodě a blog pojede. Takže co dál? Mám v plánu sepsat tradiční hudební shrnutí, kde si pohonim ego tím, co všechno znám a výjimečně taky napíšu něco o seriálech, který jsem v loňskym roce viděl. Dál možná nějaký krátký pravidelný spoty, kterejma bych se chtěl motivovat k lepší disciplíně, protože musím psát bakalářku.

Závěrem snad jen – po roce jsem zpátky a jsem silnější než dřív! Bude to jízda!

Ještě vlastně jedna věc. Minulej rok jsem se inspiroval jedním statusem na Facebooku a celel rok jsem si vedl statistiku vypitejch piv. Pokud jsem počítal dobře, tak jsem za rok 2015 vypil 210 piv, což je cca 100 litrů (když uvážim, že někde točí jen 0,4). Asi bych se měl přihlásit k anonymním alkoholikům…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Žádný komentář

Rok 2014 byl ve znamení radosti, zklamání a cestování

Publikováno 6. 2. 2015

Minulý rok jsem místo ročního shrnutí barvitě popisoval mé starosti a strasti se zákeřnou nemocí jménem mononukleóza. Letos jsem si ale řekl, že by bylo fajn zase najet na dřívější tradici a podívat se, co se mi během roku 2014 stalo. Dokonce jsem si k tomu napsal pěknou osnovu, tak pojďme na to!

Dietní rozjezd

Začátek byla vesměs nuda. Kvůli mononukleóze jsem byl sláb, nesměl jsem sportovat a fetovat, zato jsem musel dodržovat přísnou dietu. Pudingy mi časem přestaly chutnat, mandarinky čekal stejný osud. Kamínková náhrada za tabák ve vodnici taky nepatřila k tomu nejlepšímu. Ale zvykl jsem si, to jo. Mohl jsem si aspoň hrát na straight edge pozéra, mé tělo bylo v té době svatyně!

Království šedi

Následujících pár měsíců patřilo stereotypu – škola, práce a občas nějaké to zpestření s koncertem. Vlastně tohle období patřilo k těm hezčím, chodil jsem s dřívější kamarádkou (pfff, že prej je friendzone překážka a problém) a nic mi nechybělo. Jak už jsem psal někdy před půl rokem, dokonce jsem přestal být zahořklým cynikem! Ale prý jsem stejně namyšlený snob :(((((

Nestrkej hlavu do igelitky!

Naprosto nesouvisející fotka na téma „Nestrkej hlavu do igelitky!“

Zlom

V půlce roku přišlo opravdu hodně bolestných ran. Dočkal jsem se rozchodu, vyhodili mě ze školy a završila to větší nehoda na dálnici před Brnem. Brno je divný. Lidi z Brna jsou divný. Brno by se mělo zakázat. Nicméně všechno (nebo aspoň něco) zlý je k něčemu dobrý. Po rozchodu jsem se sblížil s novými lidmi, utužil vztahy se starými a naplánoval si na prázdniny velké plány. YOLO prostě. Přijímačky jsem udělal, opět se dostal na mou oblíbenou školu a nechal si uznat předměty, takže „nic nekončí, jedeme dál“. A auto… no byla to Felicie, svý nejlepší časy měla za sebou. Hlavní je, že jsme všichni vyvázli živí.

Festivalové léto

Opět jsem navštívil Bažant Pohodu na Slovensku, kde mě fascinoval koncert skotské post-rockové kapely Mogwai. Na Colours Of Ostrava jsem si užil tak ňák všechno, nevím, jaký koncert vypíchnout.

Bažant Pohoda 2014

Tradiční festivalový pokrm

Praseče v Deutschlandu/Muzeum mentálních kuriozit

Po festivalech mě čekaly dva velké tripy. První byl výlet do volnomyšlenkářského Berlína, Mekky všech hipsterů. Vyrazil jsem tam společně s Bárou, která s tím super nápadem přišla. Já zrovna potřeboval novou profilovku na Facebook, tak jsem se s nadšením přidal. Né, kecám, do Berlína jsem se chtěl už fakt dlouho podívat. Všechny tři dny byly super – navštívili jsme nejznámější berlínské památky, nafotili hromadu selfíček, chlastali na židovskym památníku a chlastali s cizinci z hostelu.

Selfíčko z Židovského památníku v Berlíně

Veselá fotka na smutném místě

Roadtrip Praha -> Varšava -> Kaunas -> Vilnius

Highlight minulýho roku. Bez debat. Událost, na kterou vzpomínám strašně rád. Bára jela na Erasmus do Litvy a tak mi navrhla, jestli si s ní nechci udělat výlet, podívat se do Polska a Litvy a pak se vrátit autobusem do Prahy. Samozřejmě, že jsem neváhal a kývl na to. YOLO, néasi! Ještě jsem přesvědčil Honzu a Evu, aby se přidali.

První zastávka byla ve Varšavě, která se až moc nápadně podobá Praze, akorát je ošklivá. Další zastávka nás čekala v Kaunasu, kde jsme se večer vydali na párty do místního klubu (#partyhard). Poslední zastávkou byl Vilnius, hlavní město Litvy a náš cíl. Popsat celý roadtrip by zabralo celý článek, já se na to vykašlal a už je pozdě, takže (a teď mě omluvte, budu trochu patetický) si vzpomínky uchovám alespoň ve svém srdci <3

Prostě Litva

Ve Vilniusu mají krásné autobusové nádraží

Zimní semestr

Tady už mě moc velkých událostí nečekalo. Ikdyž… Krásně jsem si zaběhl We Run Prague 2014 a přitom žiji velmi nezdravým životním stylem. Viděl jsem naživo Swans a podepsalo se to na mé psychice (a sluchu, skoro jsem se bál, že budu mít tinitus). V MeetFactory vystoupil Son Lux a já byl naprosto fascinován. Opil jsem se na srazu musicserveru tak moc, že jsem zažil snad největší kocovinu ve svém životě. A zase jsem zažil pár životních zklamání…

Silvestrovský triumf

Konec dobrý, všechno dobré. Silvestr nebyl zas tak zásadní okamžik, ale bába škemral, ať o tom napíšu a vyzdvihnu jeho drobný úspěch (ehm) z bowlingu, tak tady to máš! Jednak se mi podařilo domluvit velkou partu lidí, se kterou jsme společně šli na bowling, a jednak jsem patřil mezi nejlepší hráče. Né, že bych se chtěl vytahovat :)))))))))

Silvestr 2014

Ty čepice jsme si poctivě vychlastali!

aTo by bylo asi tak vše! Snad bude rok 2015 lepší, než 2014.

Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | Žádný komentář