Publikováno 21. 2. 2009
Druhý týden v únoru jsem se vydal se školou na hory. Naše třída byla rozdělená na dvě půlky, já byl v té druhé a jel jsem na hory později s T1.A. Teď nastala chvíle, kdy jsem se rozhodl celou týdenní akci zhodnotit. Ještě je nutno poznamenat, že jsem se na hory vydal čerstvě po vyležené chřipce, ale všechno jsem to přežil.
V sobotu 7.2. byl v 9:00 sraz před školou a následovný odvoz do Skiareálu Herlíkovice. Cesta trvala dvě hodiny a dala se přežít. Potom následoval přesun do penzionu a vybalování. Když jsme dostali pokoj, trochu nás zarazila jeho velikost. Čtyři postele v malé místnosti, kvůli jedné posteli nebylo možné otevřít skříň. A tak jsme museli radikálně zakročit. Všechny postele jsme narvali vedle sebe, uprostřed jsme nechali malou mezírku, aby se neřeklo. Toť vše o naší úpravě pokoje. Následoval oběd. Celkově mě jídlo překvapilo, čekal jsem něco strašnýho, ale všechno se dalo jíst.
[Pokračování článku]
Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | 15 komentářů
Publikováno 8. 8. 2008
Psáno 19. července v 11:30 (odjezd)
Právě si sedím v autě, na klíně mi leží notebook a já píšu tenhle článek. Už zbývá jen pár kilometrů od francouzských hranic. Možná bychom byli na místě, nebýt naší včerejší výpravy. Včera okolo 17:00 byl plánovaný odjezd. Moc sem s tím nepočítal a udělal jsem dobře.
Ještě před odjezdem jsem si skočil koupit kraťasy od Nikeu. Zašel jsem do A3 Sportu a musím říct, že mě tam celkem naštvali. Kraťasy sem si ozkoušel a přitom jsem si všiml ceduky se slevou. Nejspíš jí tam dali před pár dny, protože před týdnem tam ještě nebyla. Z 690,– na 580,–. U kasy mi však prodavačka naúčtovala původní cenu. Říkám jí o slevě, zkouší tedy cedulku ještě jednou projet zařízením na čtení čárkových kodů, bohužel neúspěšně, zase cena 690,–. Nemám čas ani náladu se tam s ní hádat, možná tam zajdu po dovolené a zkusím to nějak vyřešit…
Se sestrou v Tescu nakoupím „pár“ sladkostí na těch deset dní. Asi v pět se vrátíme domů a zjišťujeme fakt, že se pojede nejspíš až v 19:00. Nevadí, na počítači jsem si pustil pár dílů seriálu Simpsonovi (mimochodem díl Homerova zelená medicínka je vážně top).
Čas rychle utíká a já zjišťuji, že se jde nakládat do auta až asi ve 20:30. Po půl hodině se zadaří a vyrážíme na cestu. Museli jsme se ještě zastavit u jedné babičky něco naložit. Že prý pojedeme přes noc. Když tam konečně dorazíme, sestra to zatahuje a jde spát do postele. Přes noc jsme nakonec nejeli, ale aspoň jsem se pořádně vyspal. Mno i když vstávat v pět ráno jsme nemuseli…
Čekejte další reporty z Francie , je tam wifi, proto buďte stále naladění.
Psáno 24. července v 11:30 (prvních pár dní)
První den jsem vstal z postele asi až někdy po desáté. Při odkrytí závěsů jsem čekal velký proud slunečních paprsků, ale opak byl pravdou. Bylo zataženo a vypadalo, že každou chvíli bude pršet.
Nasnídáme se a asi po deseti minutách se strhne úplá apokalypsa. Zataženo, pár paprsků proniká přes zataženou oblohu, hřmění a blesky. Strhne se velká lavina dešťových kapek, z minuty na minutu se ochladí. Asi po pěti minutách začne svítit sluníčko. Najednou jakoby ani nepršelo.
Jelikož nebylo přimo počasí na koupání, vyrazili jsme se podívat na „trhy“. Hlava na hlavě, spoustu stánků s kýči (kterých se dotknu a změním hodnoty zaměstnanců ) a slunce pálilo do očí takovou sílou, že sem skoro nic neviděl.
Pěkný přístavy, lodě taky luxusní restaruace. To všechno jsme viděli, když jsme procházeli po okolí. Časem přidám na svoje fotoalbum fotky, tak se můžete těšit na striktní fotky.
Odpoledne jsme vyrazili na malinkou pláž hned v kempu. Plno lidí a skoro žádný místo. Na tý pláži jsme byli asi jen dva dny a potom jsme jezdili na již námi známou nudapláž Pampelonne.
Následující dny až do teď byly skoro stejný. Dopoledne vyrazit na pláž a tam až někdy do tří pobýt. Opalování a koupání. Během dvou dnů jsem přečet knížku Jmenuji se Alice – Jsem narkomanka, kterou jsem si půjčil od sestry, celkem mě ta knížka chytla, těď čtu další o gamblerce, doporučuju tyhle knížky.
[Pokračování článku]
Napsal izmy, v kategorii Dovolená | 5 komentářů
Publikováno 6. 7. 2008
Včera večer jsem se celý utahaný vrátil domů. Začal bych ale od úplného začátku. Všechno začalo v pátek – Veliký pátek. Přesněji řečeno 27. června. „Konec školního roku, úplně normální den jako každý rok, kdy se dává vysvědčení“, řekne žák nebo student, který ještě nezavršuje školní docházku či studium. Pro mě to byl veliký den.
Do školy ZŠ Fryčovická sem chodil pouze dva roky. A za ty dva roky jsem poznal spoustu nových přátel. Všechno pro mě začínalo nanovo. Já jsem si ale velmi rychle zvykl. A teď je mi toho konce snad víc líto, než předtím. Ale jedno je hlavní – nebrečel sem.
Poslední zvonění – to se neslo v duchu velice pěkné události, již jsem popisoval v jednom článku a podle mě je celkem zbytečné znovu popisovat. Fotky naleznete v mojí Picasa galerii.
Celý pátek jsem vlastně pořád někam chodil. Ven, domů, ven, domů, ven na minisraz, domů, ven, ke kámošovi a pak na Kontrafakt. Musím říct, že mě KF celkem naštval. Čekali jsme tam na ně asi přes dvě hodiny, a když přijeli, zas tolik mě to nebralo, hráli moc rychle. Přijel sem ještě asi v šest hodin. Prospal jsem se tři hodinky a už se připravoval na rozlučku, která byla na chatě jednoho spolužáka.
Část nás jela vlakem a musím říct, že ze začátku sem se měl dobře, ale když nám ujel vlak (měli jsme přestupovat, jenže jsme si mezitím zařídili jiný věci, ani se neptejte jaký, protože se tomu dá jen smát ), tak mi bylo šíleně blbě. Fajn, asi v osm večer jsme dorazili za ostatními na chatu, kde už to celkem jelo. Jak všechno probíhalo, vypisovat nebudu, zasvěcení ví, že se moc kalilo.
Odpoledne jsem se vrátil (pozdě) domů a ihned zase odjížděl na menší dovolenou na Slapy. O těch vám toho moc nepovím, protože ani není co.
Napsal izmy, v kategorii Dovolená | Žádný komentář