Příspěvky se štítkem ‚Fakulta informačních technologií’


Jsem Ing.! Co teď se životem???

Publikováno 20. 6. 2018

Mohl bych začít obligátním motivačním shitem ve stylu „říkali mi, že to nezvládnu“ nebo „snažili se mě srazit na kolena,“ ale popravdě mě všichni v mém okolí podporovali… takže je mi vlastně celkem líto všech interpretů, kteří skládají podobný texty a ještě víc je mi líto těch, kteří to dobrovolně poslouchají a nedejbože to ke všemu i citují.

Před týdnem jsem měl magisterské státnice na ČVUT FIT. Ačkoliv to bude zajímat maximálně studenty FITu, neodpustím si lehce detailnější popis. Ze společný části jsem dostal otázku na cyklický grupy a generátory. Vskutku máslovka (realita na papíře vypadala trochu jinak, ale to neni podstatný 😄). Zkoušel mě Štampi, na matfyzáka velkej stylař s nadčasovym haircutem a taky matematickej bůh, kterej při vedení bakalářský lineární algebry sice zvýšil úroveň předmětu, nicméně také snížil jeho průchodnost (ale napotřetí už se to udělat dalo!). Takže to pro mě byla čest, že mě zkoušel zrovna on. Druhá (již oborová) otázka byla z nejtěžšího oborovýho předmětu vyhledávání v multimediích (fakt nepřehánim). Naštěstí jsem se to dobře nadrtil a pak už prostě věděl (paradoxně až při učení na státnice jsem docenil krásu tohoto předmětu). Co se týče diplomky, podílel jsem se na vývoji moderního informačního systému pro optiky, což pro mě bylo velmi přínosný – za necelý čtyři měsíce jsem se naučil pracovat v Angularu a alespoň povrchně jsem pochopil Material Design.

Když jsem po úspěšnejch státnicích odcházel ze školy, měl jsem ze sebe dobrej pocit, ale jako by tomu něco chybělo (rozhodně to nebylo jako po bakalářskejch státnicích). Však já měl snad větší radost z úspěšně složený zkoušky z PDP (light PARy)! Pořádně mi to začalo docházet až tenhle týden a mám ze sebe opravdu radost. Bylo to náročný, ale stálo to zato. Mít diplom z prestižní vejšky, kterou neudělá každej, je vlastně super.

O víkendu mě skolila nemoc, takže ležím od pondělí v posteli a přemítám o životě. Teda né, že bych o něm nepřemítal už předtím, ale teď na to mám víc času. Dodělat vejšku pro mě byl rozhodně jeden z životních cílů. Kladu si však otázku: „Co teď se životem?“

now-what

Co teď???

Nebudu lhát, mrzí mě, že už nebudu chodit do školy. I přes krušný začátky (lol, teď jsem si přečetl svý starý články, kde chvílema působim opravdu depresivně) jsem si školu hodně oblíbil a je vlastně smutný, že už to končí. Jasně, PhD. by mohlo bejt zajímavý, ale to pro mě fakt není.

Takže jaký cíle bych si měl dál? Pro začátek možná dělat nějakej sport – vrátit se k dřív milovanýmu běhu a zároveň shodit přebytečný kila, který mi způsobilo neustálý pití nezdravý coly (protože kafe nepiju).

Čim dál víc mě zajímá machine learning, protože si řikam, že by bylo dobrý v životě využít tu vysokoškolskou matematiku, kterou do nás semestr co semestr cpali. Je to ale těžký, tak snad se mi podaří udělat alespoň nějakej ten kurz na Coursera nebo Udacity. Uvidím.

Mám tady hromadu seriálů, který jsem kvůli škole přestal sledovat (těším se hlavně na Halt and Catch Fire a The Affair).

Mám tady hodně knížek, jejichž čtení jsem neustále odkládal.

Taky by bylo fajn se opět začít socializovat 🤔

Jo a blog! Novej design slibuju už tak pět let, tak se už třeba konečně zadaří. Taky bych mohl začít psát častějš (třeba dopsat hudební shrnutí z roku 2016, který mam asi rok rozepsaný).

No, jsem na sebe zvědavej.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Žádný komentář

Jsem Bc. a hraju pokémony

Publikováno 2. 8. 2016

„Už by to zas něco chtělo, skomírá to tu jako můj život,“ znělo mi v hlavě někdy minulý týden (život mi zas tak neskomírá, napsal jsem to spíš jen pro efekt). Ono se pořád něco děje, jen jsem se z mrtvý platformy blogu přesunul na Snapchat (izmy666, už to najížděj!), což je sociální síť pro lidi, kterým bych už generačně neměl rozumět (například můj devítiletej bratránek točí videa na YouTube a chce bejt slavnej jako Mishovy šílenosti).

V poslední době se staly dvě důležitý věci. Po čtyřech letech jsem konečně ukončil bakalářské vzdělání a dosáhl na titul Bc. Tou druhou věcí je, že vyšla hra Pokémon Go a já jí podřídil část svého života. Momentálně jsem level 22 a zabírám gymy ve Vysočanech. Ten Snorlax s CP 1916 je můj! Berte to samozřejmě s nadsázkou, nějací pokémoni jsou proti titulu z celkem prestižní školy opravdu nic. Mý studium bylo náročný, ale zpětně si uvědomuju, že jsem se mu jen dostatečně nevěnoval, a proto bylo tak náročný. Ono většina lidí říká, že je jejich studium nejtěžší na světě, ale já naštěstí patřím do množiny těch, kterým se to dá alespoň trochu věřit (zdravím ČZU a zároveň se omlovám za lehce arogantní tón 🙁 ).

Ačkoliv jsem si ze všech absolvovaných matematik oblíbil statistiku nejméně, dělání životních statistik mě velmi baví, jsem tak trochu datasexuál. Ze školy jsou asi nejzajímavější tyhle – lineární algebru jsem měl zapsanou třikrát, ale až napotřetí jsem si jí opravdu dal pěkně a celkem i oblíbil. Nejvíc pokusů jsem vystřílel na automaty a gramatiky, ale to hlavně proto, že je to předmět s naprosto nesmyslnou zkouškou.

Do bakalářské práce jsem se příliš nehrnul a až po odevzdání jsem si říkal, že to byla vlastně dobrá zkušenost a že jsem si s tím měl dát víc záležet. Tak třeba u diplomky… Nicméně jsem alespoň přičuchl k UXD a zjistil, že to je další z profesních oblastí, které mě zajímají. Začínám být rozpolcen!

Státnice. No, když jsem poprvý koukal na okruhy, říkal jsem si, že to bude máslovka. To bylo někdy v březnu. V květnu jsem to trochu přehodnotil. Čtrnáct dní před termínem jsem to začal hrotit trochu víc. Byl jsem dost ve stresu. Chodil jsem spát v pět ráno. Zjistil jsem, že neumím věci, který bych vlastně i chtěl umět a proklínal se, že jsem to dřív flákal.

Toho osudného dne jsem byl vystreslej, to jako jo, ale tak nějak jsem věděl, že ke každý otázce alespoň něco napíšu. Samozřejmě, že jsem dostal otázku, kterou jsem chtěl nejmíň. No, ale dal jsem to. Ten pocit, když jsem odcházel ze školy, byl fakt skvělej.

Pamatuju si, jak jsem si kdysi říkal, že hodím na Facebook status ve stylu „Jsem Bc., looooooool vy nuly“. Zpětně jsem si ale řekl, jak to je strašně trapný (navíc to už ani není aktuální hláška) a nějaký ty kecy o pokoře. Plus když jsem na sítích četl oslavný statusy lidí, kteří udělali státnice na školách typu VŠO, řekl jsem si, že to opravdu nemám zapotřebí. Takže si honím ego alespoň zpětně na blogu, kterej čte pár mých kamarádů a rodiče (ahoj mami a tati!).

Autor je bakalář.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 3 komentáře