izmus.cz – weblog Jaroslava Hrácha

Hip Hop Jam 2009

Ve dnech 10. – 11. července proběhl v malé vesničce Svojšice hiphopový festival Hip Hop Jam 2009. Na tento festival jsem se vydal s Poděsem. Na místě jsem se setkal i s Kohoutem a pár kamarády z Letňan. Jelikož byl festival dvoudenní (+ warm up ve čtvrtek), tak jsme si tam museli vzít stan a přespat.

V pátek okolo 11:00 ke mně přijel Tomáš. Spolu s ním jsme se vydali autobusem na Hlavní nádraží a odtamtud vyrazili vlakem na Pardubice. To jsme ještě netušili, že do Svojšic jede speciální kyvadlová doprava (o té více později) a plánovali jsme přehnané cesty vlakem nebo stopem. Cesta vlakem trvala snad věčnost, vlak nějakých 15 minut stál na jednom místě a nic se nedělo. Dorazili jsme do Pardubic a snažili se najít nástupiště číslo 0. Mezitím okolo chodilo spoustu „hoperů“, kteří měli stejnou cestu. Před zastávkou na autobus nás zastavil jeden kluk a výměnou za 10 Kč nám řekl, kde se nachází nulté nástupiště a ještě nám dal dvě Sparty. Poděkovali jsme a šli na místo, které nám řekl.

Bylo okolo 17:30 a my s nadějí doufali, že ještě stihneme E2. Zastávka byla celkem přeplněná, jelikož se do busu nevejde tolik lidí, tak tam někdo čekal přes hodinu. My měli štěstí, že jsme se narvali (Tomáš byl celkem nervní a uvažoval o taxíku). Ve Svojšicích bylo celkem narváno a v kempu to samé. Naštěstí jsme našli takové odlehlé místečko (kam všichni chodili chcát) a postavili stan. A teď vzhůru do areálu!

Napsal izmy, v kategorii Dovolená, Můj životní styl | 6 komentářů

Poslední zvonění, rozlučka, dovolená

Včera večer jsem se celý utahaný vrátil domů. Začal bych ale od úplného začátku. Všechno začalo v pátek – Veliký pátek. Přesněji řečeno 27. června. „Konec školního roku, úplně normální den jako každý rok, kdy se dává vysvědčení“, řekne žák nebo student, který ještě nezavršuje školní docházku či studium. Pro mě to byl veliký den.

Do školy ZŠ Fryčovická sem chodil pouze dva roky. A za ty dva roky jsem poznal spoustu nových přátel. Všechno pro mě začínalo nanovo. Já jsem si ale velmi rychle zvykl. A teď je mi toho konce snad víc líto, než předtím. Ale jedno je hlavní – nebrečel sem.

Poslední zvonění – to se neslo v duchu velice pěkné události, již jsem popisoval v jednom článku a podle mě je celkem zbytečné znovu popisovat. Fotky naleznete v mojí Picasa galerii.

Celý pátek jsem vlastně pořád někam chodil. Ven, domů, ven, domů, ven na minisraz, domů, ven, ke kámošovi a pak na Kontrafakt. Musím říct, že mě KF celkem naštval. Čekali jsme tam na ně asi přes dvě hodiny, a když přijeli, zas tolik mě to nebralo, hráli moc rychle. Přijel sem ještě asi v šest hodin. Prospal jsem se tři hodinky a už se připravoval na rozlučku, která byla na chatě jednoho spolužáka.

Část nás jela vlakem a musím říct, že ze začátku sem se měl dobře, ale když nám ujel vlak (měli jsme přestupovat, jenže jsme si mezitím zařídili jiný věci, ani se neptejte jaký, protože se tomu dá jen smát ), tak mi bylo šíleně blbě. Fajn, asi v osm večer jsme dorazili za ostatními na chatu, kde už to celkem jelo. Jak všechno probíhalo, vypisovat nebudu, zasvěcení ví, že se moc kalilo.

Odpoledne jsem se vrátil (pozdě) domů a ihned zase odjížděl na menší dovolenou na Slapy. O těch vám toho moc nepovím, protože ani není co.

Napsal izmy, v kategorii Dovolená | Žádný komentář