Příspěvky se štítkem ‚M83’


Kde je shrnutí loňskýho roku (2016)?!

Publikováno 30. 8. 2017

Tady! Respektive jsem neměl čas a nechtělo se mi do něho, ale všem věrným čtenářům (tak dva, tři, případně zdravím toho čtvrtýho!) jsem sliboval, že bude, tak jste se konečně dočkali! Navíc mi bába dluží prachy a vymyslel si pro mě takovou trapnou motivačku, že mi je dá, až napíšu shrnutí, haha. TAKŽE KDE SOU MÝ PRACHY?!

Možná si říkáte, že mám asi dost dobrou paměť, když píšu shrnutí loňskýho roku v srpnu roku následujícího. No, nemám. Kdybych měl, tak už asi dávno dostuduju vejšku, haha. Ale nebudu odbíhat – mám takovou magickou věc, který se říká kalendář a jsem celkem důslednej a možná ujetej na evidování dat, událostí, seznamů… prostě datasexuál (hmm, tohle jsem sem už vlastně kdysi psal). Když tak na to koukám, tak loňskej rok byl nudnej. Jakože stalo se toho klasicky dost, ale když si vezmu letošek, tak je to slabej odvar. Ale na druhou stranu to byl zčásti aspoň relativně klidnej rok. No nic, nebudu vás napínat, jdeme na to!

Prvního ledna jsem si v nějaký aplikaci naměřil, kolik cca promile jsem získal v Kouli na bowlingu. 2.40 ‰. Hmm, to budou ty absinthy, co pijem na prasáka čistý, žádný odkapávání do vody, nebo jak se to dělá. Po zčeknutí události, co byla následující den, se mi vrátily vzpomínky. To byla tak šílená, strašná, trapná (a další synonyma) akce. Mám z toho doteď panický záchvaty a úzkostlivý stavy. Ale nebudu konkretizovat, ještě by se na mě mohla sestra naštvat, když by zjistila, že kritizuju jednu akci pod její taktovkou.

Popojedem.

Musím vzpomenout na asi nejlepší narozeninovou oslavu, co jsem kdy měl, kterou mi přichystala Lucka a já z toho byl úplně hotovej, protože to byla přesně taková ta oslava, kterou nečekáte. Nic neočekáváte, říkáte si, že to bude prostě takovej klidnej večer, při kterym se budete cejtit o pár procent důležitějš než normálně, protože stárnete. Vejdete do dveří a začínáte něco tušit (zahlídl jsem celej balík Coca Coly a to se jen tak nestávalo, vlastně nikdy). Po chvíli rozčarování začaly vycházet z vcelku malý koupelny postavy v řadě za sebou – jedna, druhá, třetí, desátá… ne, fakt už si nepamatuju, kolik lidí se tam schovávalo, ale udělalo mi to fakt velkou radost. Přišla na řadu odrhovačka „Hodně štěstí zdraví…“ a já byl šťastnej. Víc napoví bizarní video níže.

Popojedem.

Byl jsem ve Vídni. Na Florence + The Machine. Nejlepší. Obojí. Nemám. Rád. Když. Někdo. Píše, krátký věty, aby jim dal důraz. Už to nebudu dělat. Opravdu. Vídeň byla super, krásná. Říkal jsem si, že kdybych se chtěl někam přestěhovat, Vídeň by byla na seznamu vysoko. Škoda, že neumim německy a asi se to nikdy nenaučim, protože jsem línej. Ale fakt se mi tam líbilo, možná i víc než v Berlíně. A ta Florence, ta byla fakt úžasná! Hned jsem si musel koupit tričko z koncertu a velmi rád ho nosím. Má na sobě takový divný zlatý symboliky, že si lidi myslej, že jsem iluminát, to mě baví. Co mě ale ve Vídni moc nepotěšilo, byla jedna restaurace, kde jsem si objednal guláš a dostal jsem směšně malou porci za asi deset éček. Skoro mi z očí vyhrkly slzy. No, co si budem povídat, nenajedl jsem se. Jo a ještě si z Vídně pamatuju boží název zastávky – Schedifkaplatz – to je prostě gold.

Guláš ve Vídni, lolec

Mňamka

Jedním z hajlajtů loňska bylo určitě to, že jsem udělal státnice. O čemž jsem výjimečně napsal, protože jsem natočil pěkný video na Snapchat (RIP) a říkal si, že si to zaslouží i nějakej ten text. Vlastně si vzpomínám, jak jsem na to ze začátku hrozně sral a třeba bakalářku začal řešit v době, kdy už měli všichni vedoucího. Já jen pobíhal po místnosti s rukama ve vzduchu, srdce mi bušilo jak o závod a já už přemítal nad nejhorším scénářem (ČZU?). Ale nakonec se to povedlo a už můžu říkat, že to byla máslovka.

Popojedem.

O prázdninách jsem byl poprvý na Rock for People, ale upřímně už ani nevím, co mě tam bavilo, neni to zrovna festival pro mě. Hlavně, že mám fotku u tý cedule. Jo, vlastně tam hráli Massive Attack, ale to mě nasralo, jak tam cpali strašně politickou propagandu. Jako ok, bylo cool, že tam promítali český zpravodajský titulky, ale nemám rád tuhle uvědomělou kritiku společnosti, ze který údajně posluchačům běhal mráz po zádech. Mně teda taky, ale spíš to bylo tím, že o půlnoci už bejvá chladno. Ale abych jen nekritizoval, tak jsem na Rokáči objevil celkem fajn kapelu – Suuns. Připomnělo mi to The Soft Moon a to já mám rád, tydlecty temný electro deprese.

Kdo nemá tuhle fotku, tak neví, co to je život

Kdo nemá tuhle fotku, tak neví, co je život a měl by se zabít

Pak jsem byl dva dny na KVIFF, viděl dva filmy, jeden sračka (Malí muži), druhej zahořkle vtipnej (Hasta la vista!). Viděl jsem Karlovy Vary, ale nepotkal jsem Ládíka, což mě trochu mrzelo, ale aspoň jsem nemusel sundavat boty.

Nakonec jsem byl tradičně na Colours of Ostrava, tam jsem byl výjimečně po dlouhý době pod stanem. No, stálo to za to! Celý čtyři dny pršelo a bylo hnusně. To sou pak chvíle, kdy maj drogy opodstatnění… Ale dost těhdle vtípků, nemuselo by se to líbit nějakejm HR stalkerům a pak by mě nemuseli zaměstnat (jak říká můj táta). Upřímně ani tam mě toho moc neuchvátilo, asi jsem už moc náročnej. Tame Impala dobrý, M83 fajn tancovačka (ale nezahráli „Wait“ 🙁 ), Slowdive jsem bohužel nevěnoval úplně pozornost a ANOHNI jsem viděl jsem cca půlku. Underworld na závěr byli vlastně dobří, to jsem si celkem zapařil.

Během roku chodím na hodně koncertů, nemá cenu je tady vypisovat (to možná, až konečně udělám něco jako seen live list, což je na mym seznamu nápadů na projekty úplně dole, ale třeba někdy) ale musím zminit konkrétně jeden – v srpnu jsem byl na Disclosure s Davidem a bylo to S U P E R. Ták, a seš konečně v článku na mym blogu, doufám, že máš radost.

Pak už nebylo moc o co stát, podzim byl trochu depresivnější, ale to je každoročně, takže žádná změna. Vlastně velký pozor – někdy v říjnu oslavil můj blog desetiletý výročí. Neslavil jsem, ale 10 let je už sakra dlouhá doba. Inu, možná jsem jeden z nejstarších blogerů ve hře!

Popojedem, ale už naposledy.

Koncem roku nás čekal tradiční bowling v Kouli, tentokrát posedmý a už to začíná bejt taková rutina, možná by to chtělo změnu? Uvidíme.

Jo a abych nezapomněl, mam balkónovku u Třeštíka, což znamená, že jsem celebrita, takže záviďte.

Balkónovka u Třeštíka

Fame, děvko!

Hmm, už je celkem pozdě, to zas zejtra přijdu pozdě do práce…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Žádný komentář

Hudební alba v roce 2011

Publikováno 15. 1. 2012

Jak se dařilo hudbě v roce 2011? Stejně jako před dvěma lety i letos nebudu dělat žebříček nejlepších alb (takových je na internetu již mnoho – Pitchfork, Rolling Stone, Last.fm a další), ale rozepíšu se o zásadních deskách, které vyšly.

V roce 2011 vyšlo mnoho kvalitních desek napříč všemi žánry. Je těžké vypíchnout nejzásadnější nahrávku, nejspíš proto, že žádná vyloženě zásadní nevyšla. Minulý rok to měli hudební kritici snadné. Na první příčky se tak dostala skvělá deska „Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy“, kterou i já mám velmi rád. Co se týče české scény, vyšlo mnoho desek od kvalitních skupin. Když mám před sebou J.A.R., Tata Bojs a Lenku Dusilovou, skutečně váhám s výběrem nejlepšího CZ alba roku.

České desky

J.A.R: Dlouhohrající děcka – V přehrávači mi deska hrála skutečně dlouho. Ačkoliv neobsahuje žádný hit, drží si své klidné tempo a příjemně se poslouchá. Jaři nikdy nedělali prvoplánové songy pro masy (jako třeba laciní Nightwork), proto není „Dlouhohrající děcka“ pro každého.

Tata Bojs: Ležatá osmička – Byl jsem pln očekávání a nakonec i mile překvapen. Motiv recyklované desky je dobrý nápad. O to lepší je skutečnost, že Tata Bojs přišli s novými nápady. „Papírovka“ je pro mě jednou z nejlepších českých skladeb roku.

Lenka Dusilová: Baromantika – Lenka kašle na mainstream a neustále experimentuje se svou hudbou. Je libo dubstep v české skladbě? Proč ne. Nebo si chcete vychutnat krásný zpěv a klidné hudební podklady? Alternativci si desku určitě zamilují stejně jako já.

Vypsaná fiXa: Detaily – Moje první srážka s fiXou dopadla na výbornou. „Detaily“ mě překvapily moderním zvukem a vtipnými, ale promyšlenými texty. Víc takových kapel v ČR!

Vltava: Komedianti se vracejí domů – Příjemný comeback legendární kapely Vltava přinesl skvělou desku plnou lásky. Na české poměry originální a vkusná nahrávka, kterou je potřeba poslechnout několikrát, abyste se do ní skutečně zamilovali.

Pop/dance

Lady Gaga: Born This Way – Gagu netřeba představovat, slyšel o ní určitě každý. S „Born This Way“ sice nepřekonala úspěch svého předešlého alba (skladbu „Bad Romance“ už asi nikdy nepřekoná), ale úspěšně navázala. Trochu postrádám hitovost, ale na druhou stranu to vynahrazuje temný koncept (jsem jediný, kdo to tak vnímá?).

Rihanna: Talk That Talk – Zpočátku jsem váhal a chtěl jsem sem dát spíš Britney Spears s deskou Femme Fatale. Nicméně Rihanna má na své desce víc hitových věcí a oproti Britney nezní jako robot 🙂

LMFAO: Sorry for Party Rocking – První polovina naprosto bezkonkurenční, na diskotéky a různé akce jako dělané. Druhé polovině dochází dech. Kdo neslyšel „Party Rock Anthem“, je hudební ignorant.

Electronic

Justice: Audio, Video, Disco – Návrat k devadesátkám? Zprvu jsem nechápal a přišlo mi to málo rázné. Čekal jsem hit podobný „Stress“ z minulé desky. Po několika posleších jsem však změnil názor. Justice si se zvukem skutečně pohrála a výsledek stojí za to.

Digitalism: I Love You, Dude – Jsem schopný poslechnout celou desku několikrát za sebou. Možná za to může krátká stopáž, možná příjemný a celkem pestrý zvuk.

M83: Hurry Up, We’re Dreaming – V žebříčcích většinou na předních místech. Škoda, že z toho chtěl Gonzales udělat dvojcédéčko. Stačilo by vyhodit přebytečné hudební tracky a hned by se to lépe poslouchalo. „Midnight City“ je song roku!

Zahraniční rap

Kanye West a Jay-Z: Watch the Throne – Nejlepší zahraniční rapové album, netřeba se dál rozepisovat. Nejlepší momenty desky jsou „Niggas in Paris“, „Otis“, „Murder to Excellence“ a „Why I Love You“.

The Roots: Undun – Rap s živými nástroji. Pohodová hudba, dobře se poslouchá. Z desky vyzařuje skvělý feeling.

The Weeknd: House of Balloons, Thursday, Echoes Of Silence – sice R’n’B, sice všechny tři mixtapy, ale The Weeknd je prostě super! Skvělý zpěv, skvělý zvuk, skvělé texty, skvělá atmosféra. Vysamplovaný „Happy House“, cover songu „Dirty Diana“ od Jacksona a mnoho dalšího!

Český/slovenský rap

Tuhle škatulku sfouknu celkem rychle, protože není o čem psát. Rok 2011 byl pro česko-slovenský rap naprosto katastrofální. Jediné, co stojí za zmínku, je Marat se svým mixtapem (Marat – You Talkin‘ To Me?) a jeho spolupráce s Igorem („Marat Igor – Bohužel We Do Punch Bitches Bitch“), což bohužel málo lidí zcení. Tato cesta, ač není dotažená k dokonalosti, je mi příjemnější víc, než nudní, stereotypní rappeři z Ty Nikdy. Asi jsem na to moc starý, ale songy o jejich pohodičce, nudných monotónních rapech a vyměklých podkladech mě prostě neberou. Chci rap, co má koule! Na Slovensku toho vyšlo sice více, ale snad jen „Rytmus – Fenomen“ mi stál za poslech, protože se nebojí jít s dobou a dělat moderní hudbu.

Vyšlo mnoho dalších věcí, nezmínil jsem třeba Björk, Bon Ivera, PJ Harvey, Radiohead. To bych tady byl ale hodně dlouho. Věřím, že tento seznam přinese alespoň někomu dobré tipy k poslechu.

Napsal izmy, v kategorii Hudba | 3 komentáře