Příspěvky se štítkem ‚Piča z hoven’


Potřebuju změnu?

Publikováno 23. 11. 2018

Píča z hoven ohlásila konec. Pamatuju si na jeden podzimní večer, kdy jsem ještě seděl doma s rozsvícenou lampičkou a dumal nad progtestovou úlohou. Bylo to čerstvý, byl jsem v prváku na vejšce, plnej ideálů. Do večerního klidu mi hrála Píča z hoven. „Pojď / pojedeme spolu na planetu smutku / budem vzlykat do náruče noci / naučím tě zpívat novou písničku a pak podrazím stoličku.“ Rád bych to zažil znova, ale zrovna teď nechci bejt sentimentální.

V adminu mám rozepsaný hudební přehledy z roku 2016, dál hudební přehledy z roku 2017, rekapitulaci loňskýho roku. Jenže zrovna teď je listopad a blíží se rok 2019, omg proč. Dušuju se, že to všechno jednou napíšu. Napíšu to teď, holt pujdu spát pozdě a nevyspim se. Nebo ne, ráno vstanu o hodinu dřív a pustím se do toho. Že bych to nechal na víkend? Budu mít čas? A chuť (žít)? A co takhle nechat to na příští rok? A takhle je to se vším…

Přemejšlím, jak psát reporty z koncertů. Nepíšu je, trvá mi to dlouho, jsem na sebe naštvanej do tý doby, než mě začne sžírat lhostejnost. Ambivalence? Psát po sto dvacátý to samý dokola mě akorát frustruje. Potřebuju změnu.

Vychází tolik nový a skvělý hudby a já nic z toho neposlouchám. Furt dokola točim svuj Starred playlist.

Po letech jsem viděl Americký psycho a teprve teď ho pořádně docenil. Jaký to je zabít hromadu lidí a pak zjistit, že to vlastně nikoho nezajímá? Začal jsem číst knížku a je to ještě lepší. Ty vydřeněný popisky výdobytků konzumního světa miluju, i když mi čas od času způsobujou nevolnost.

To mi připomnělo, že si musím znova přečíst Úvod do současné trapnosti.

Postgraduální deprese žádný nebyly, chtěl jsem jen bejt zajímavej.

Včera jsem si uvědomil, že některý prostředí můžou bejt opravdu toxický a je potřeba je čas od času změnit.

A víte, co je na tom všem nejhorší? Už se nemůžu vymlouvat na školu.

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Jeden komentář

Hudební alba v roce 2012

Publikováno 26. 1. 2013

Stejně jako před rokem, tak i letos pojmu tenhle článek jako výběr hudby, která mě v roce 2012 zaujala a kterou bych vám doporučil. I když jsem se snažil vybrat TOP3 z žánrů, které jsou stejně až moc obecné, nevešel jsem se.

Pokud prahnete po žebříčcích – opět Pitchfork, Rolling Stone, musicserver.cz snad již brzy!

České desky

Bruno Ferrari: Vaudeville – Vanessa to sice není, ale Brunova deska splňuje všechno, co by alternativní pop měl mít. Ostatně o tom si můžete přečíst v mé recenzi. Navíc obsahuje „20th Century Man“, ta skladba se jen tak nepřekoná.

Piča z hoven: Doom na kraji města – Instatní deprese, přesně to jsem potřeboval. Melancholický experimentální pop, minimalistické texty a temné electro zvuky. Miluju tu atmosféru plnou beznaděje. A navíc vím, že „ta igelitka není na hraní“!

Jana Lota: Děvčátko – Další z melancholických alb. Křehké, promyšlené a hlavně žádný stereotyp. Mou recenzi si můžete přečíst na musicserveru.

Zrní: Soundtracku ke konci světa – Beznaděj v trochu jiné formě. Hudebně mírně pozitivní, avšak sdělením už ne. Skvěle gradující skladby, pestrost v hudebních nástrojích a zajímavé texty. „Hýkal“ hýkal, a mně bylo všeho „Líto“.

Umakart: Vlci u dvěří – Už to je celkem ohrané slovíčko, ale opět melancholická deska a opět skvěla. Dlouho jsem se tomu bránil, první poslech mě však dostal a každý další mě dostával ještě víc. Neckářovi udělali pěknou hudbu, tu nejlepší si naštěstí nechali na vlastní desku.

Český rap

Řezník: Hudba u který se chcípá – Většina českých rapperů brečí do vysamplovaného klavíru. Řezník ovšem pokračuje v ověřené kvalitě svého horrorcore žánrů a vtipně se strefuje do všeho a všech. Při poslechu hrozí, že se zabijete. Pozor na to. Rozsáhlou recenzi čtěte na musicserveru.

Smack: 2051 – Měl jsem rád Iscream Boyz, když se rozpadli, Smack se vydal na sólo dráhu. Jeho první „Bullet Time Mixtape“ mě však nebavil, něco tomu chybělo. Avšak „2051“ je úplně jinde. Skvělá produkce, tvrdý rapy, rave! Striktnost z „Undertaker“ na český scéně prostě chybí.

Ektor & DJ Wich: Tetris – Ektora nemám rád. Wiche mám rád. Společně dokázali nahrát suprovou desku. Ektorova arogance mi asi bude vždycky vadit, ale když sundám tu zaujatou masku, musím uznat, že rapuje dobře a oproti „Topství“ má konečně co říct. Wichova produkce je klasicky kvalitní, o tom se nepochybuje!

Zahraniční rap

Frank Ocean: channel ORANGE – Nezařadit sem jednu z nejlepších desek roku by byla chyba. R&B od člena Odd Future, copak to může bejt špatný? Vynikající zpěv a texty, které mají kvalitní obsah, to se u rapu jen tak neslyší. Desetiminutové „Pyramids“ jsou hudební zážitek!

Death Grips: The Money Store – Alternative, industrial, noise rap, cokoliv chcete. Syrový nekompromisní punk-rap, skutečně nejzajímavější počin minulého roku. Pro Pitchfork fans modla. A Karel Veselý tuto desku cení, takže jakékoliv další info je zde zbytečné.

GOOD Music: Cruel Summer – Spíš než kruté léto, byl krutý podzim. Kompilace členů z GOOD Music labelu rappera Kanyeho Westa. A vydal Kanye někdy špatné album? Ne. Ať „Clique“, „Mercy“ či „Don’t like“, všechno je to super.

Odd Future: The OF Tape Vol. 2 – Další Pitchfork modla. Alternativnější rap forma už jsou snad jen již zmiňovaní Death Grips. Tvrdá nahrávka s nepříliš pozitivní hudební produkcí. „Oldie“ je textový skvost. Někde jsem četl, že fanoušci Odd Future jsou děsní pozéři. Tak teda jo.

Pop/dance

DJ Fresh: Nextlevelism – Rozmejšlel jsem se, že sem zařadím i Calvina Harrise. Obě desky se totiž dobře porovnávají, oba producenti se snaží o dost stejné věci. Avšak DJ Fresh má svou produkci rozmanitější a není až moc radio-singl-friendly. „Gold Dust“ je nejlepší taneční pecka!

Rita Ora: Ora – I když jsem dal na musicserveru jen 6/10, pořád je to pro mě skvělá popově-taneční nahrávka. Sice je to kopírka všech ostatních popových zpěvaček, ale kdo to na diskotéce řeší? A navíc je sexy!

Icona Pop: Icona Pop – Můj velký objev. Švédská electro-popová holčičí dvojice kombinující navzájem víc hudebních stylů. Občas sice až moc pop, ale „I don’t care, I love it!“. Mladistvou laxnost k životu v podobě „I Love It“ by měl milovat každý hipster.

Serebro: Mama Lover – Teď mě můžete odsoudit za to, že poslouchám ruský dance-pop. Haha! Ta jejich hravost, skvělý tempo a silný refrény mě baví. Sice je to hudební kýč, ale chytlavej.

Rock/folk/indie

Cat Power: Sun – Po prvním poslechu „Cherokee“ jsem se zamiloval. Unylá rychlost a kouzelný hlas Cat Power mě prostě zasáhly. Tiše teskním po tom, aby to hrála česká rádia. Ale asi marně, tohle masa nezcení.

Norah  Jones: Little Broken Hearts – Zlomené srdce Nory Jones je dalším melancholickým skvostem. Texty o lásce, rozchodech a zklamání nejsou takové klišé, jak se může na první pohled zdát. Příjemné melodie a křehký hlas Norah Jones, co chtít víc.

Leonard Cohen: Old Ideas – Ke Cohenovi jsem se dostal díky Full Moonu. A jsem za to rád. Jeho smutné balady se poslouchají velmi dobře. Cohenův pronikavý hlas naprosto sedí do pomalého tempa. „Amen“.

Two Door Cinema Club: Beacon – Nikdy jsem nebyl na britské indie kytarovky. TDCC mě však svým způsobem baví. Jestli to je cílovkou, pro kterou hrají? Nevím. Moderní, neotřelé, je to hipster band? Asi jo.

Electro

Crystal Castles: (III) – Experimentální noise zvuk, utrápený vokál Alice Glass, co vám budu povídat, není to zrovna veselá deska. Hudební produkce je naprosto dokonalá, takový „Insulin“ vám nedá spát. Neuvěřitelně drásavá atmosféra se vám zažere pod kůži.

Grimes: Visions – Celkem velké zklamání přišlo, když Grimes zrušila plánovaný koncert v Praze. Naštěstí vydala perfektní album. Zařadit žánrově tuhle experimentální nahrávku je náročné. Ani nevím, jak bych jí recenzoval, ten feeling nedokážu pořádně popsat.

Vitalic: Rave Age – Když porovnám předchozí desku, slyším velký rozdíl. „Rave Age“ mi zní žánrově pestřeji a některé písničky mi silně připomínají osmdesátá a devadesátá léta. A to mě baví.

Nejlepší EP

MS MR: Candy Bar Creep Show – Od MS MR si slibuju hodně. EP obsahující čtyři tracky mě neuvěřitelně dostalo. Samotné škatulkové zařazení „Tumblr Glitch Pop“ je dost cool na to, aby i hudba byla cool. „Hurricane“ jedu neustále. Ani nevím, k čemu to přirovnat. Popjustice se celkem strefil s Lilly Allen a Florence. A ten Tumblr gif klip je tady dost cool!

Nejlepší klip

Jestli čekáte technicky a hudebně naprosto propracovaný klip, tak vás zklamu. Jednoznačně nejlepší je minimalistický partyshit od Serebro! Je to ujetý a je to děsně super!

Ohlédnutí do roku 2011

The Shoes: Crack My Bones – Speciální kategorie pro francouzské electro, o kterém se příliš nemluví. Chytlavé melodie, propracovaný zvuk a hodně pestré songy, to je The Shoes. Kubrickovský videoklip „Time to dance“ je perfektní. Zpracováním a příběhem.

Prostě to nejlepší za rok 2012

Lana Del Rey: Born to Die (The Paradise Edition) – Bezkonkurenčně nejlepší nahrávka. Lanu si prostě musí zamilovat každý. Ten její „neumímzpívataleocojde“ a utrápený hlas, její styl, celkově image a vzhled, feeling, hudba, videoklipy. Všechno naprosto úžasný! Tohle je teprve hudební hipsterský orgasmus. „My pussy tastes like pepsi cola“.

The Weeknd: Trilogy – O The Weekndovi jsem psal již před rokem, všechny tři mixtapy jsem zařadil do seznamu a letos dělám to samé. Protože všechny tři mixtapy vydal jako debut ve formě 3CD album Trilogy a ještě k tomu přidal tři nové skladby. Je to skvost!

Napsal izmy, v kategorii Hudba | Jeden komentář

Občas mám chuť strčit hlavu do igelitky

Publikováno 29. 11. 2012

Tenhle nadpis jsem vymyslel v metru při cestě ze školy. Někde mezi Můstkem a Palmovkou. Poslouchal jsem „Piču z hoven“ (jo, konečně asi po půl roce jsem si objednal „Doom na kraji lesa“ a řeknu vám, že to je skvělej experimental electro pop). Ne, že by ten nadpis byl superultracool, ale líbí se mi a dá se jím vyjádřit muj současnej stav. Stejně jako „The Weeknd“, kterej mi zrovna teď hraje na pozadí a udržuje depresivní atmosféru noci.

Měl jsem tu napsanej odstavec o škole, ale nelíbil se mi, tak jsem ho smazal. Ve zkratce – učil jsem se celou noc na test, ten jsem posral a teď se lituju. Místo toho jsem si mohl poslechnout x vtipů o hipsterech v „2 Broke Girls“ (mimochodem celkem fajn seriál, super dvojsmysly, super herečky). Nebo spát. Protože spánek je fakt dobrá věc vzhledem k tomu, že ho mám nedostatek. Ale asi si zvykám. Možná by ta škola nebyla tak marná, kdybych se jí víc věnoval, že. To bych ale nedělal nic jinýho.

V poslední době jsem byl několikrát ve víru velkoměsta a shlédl pár koncertů. Nejlepší byla ta v SaSaZu na Rudimental. Ve VIP mě vybízela jedna Slovenka, ať si k ní sednu. Asi desetkrát mi něco šeptala do ucha. Až teprve po jedenáctý jsem vyrozuměl. Jestli prej mám piko. Bohužel A já už si představoval, jaký nemravnosti to mohly bejt. (Stejně je to divný, SaSaZu a piko? Něco je špatně.) Na záchodech jsem si vyslechl debatu trojice homosexuálů o orálním sexu. No a následně se kamarádce podařilo v tom největším kotli našlápnout na střep (tak moc, že jí to propíchlo botu!). Nicméně na „Feel The Love“ si zatancovat šla. Takže doslova party hard!

Minulej pátek jsem zavítal na hiphopovou akci. Jestli to bylo tím MeetFactory nebo těmi lidmi (čti dětmi), já nevím, ale prostě se mi tam moc nelíbilo. Každopádně show byla dobrá, ale o tom psát nechci. Už jsem o tom psal na musicserveru report. A to je věc, u který bych se chtěl pozastavit. Normální článek, žádná kritika, ale DJ Mike Trafik s tím měl problém. Když mi napsal na Facebooku zprávu „Tvoje recenze na Nadzemí v praze je střašná.“, tak jsem si řekl WTF?! Nebudu to tady rozpitvávat (anebo jo, tady je link na celou konverzaci :-)) jako Trafik u sebe na fanpage, kde o mně napsat lživej příspěvek. No není to pokrytecký? Plive na novináře a hudební publicisty a pak do světa vyšle snůšku polopravd? Na druhou stranu jsem si tím vysloužil 177 lajků u jeho příspěvku a to za to stojí, ne? Navíc jsem zjistil, že jsem fresh. Jo a s tim „některý mladý lidi jsou fakt v hajzlu“ to vystihl. Vzpomněl jsem si na moje běžecký tričko z minulýho ročníku Nike Run Prague, kde jsem měl motto „Sleduj mě, jsem v hajzlu“.

Co teď? Igelitku po ruce nemám, ráno vstávám v půl sedmý a už teď je mi to líto. Je mi totiž líto všeho a všech. Bude to špatné, bude to špatné, bude to špatné…

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 4 komentáře