Příspěvky se štítkem ‚Vanessa’
Publikováno 5. 1. 2011
Rok 2010 skončil a já se dostávám k článku, ve kterém ho celý shrnu. Nutno uznat, že se toho stalo docela hodně, některé věci byly pro můj život zásadní více, některé méně. Při čtení článku z minulého roku jsem si uvědomil dost věcí. Z deseti předsevzetí se mi převážná většina splnila (dobrá, tak třeba „častěji blogovat“ nevyšlo, snad se tento rok polepším), za což jsem velmi rád.
Začnu tím nejzásadnějším, což pro mě bylo objevení společenské dynamiky. Už delší dobu předtím jsem se zajímal o komunikaci, psychologii a sociologii, které z ní vycházejí. Jsou to věci, o kterých mě baví číst a pak je ve společnosti zkoumat. Díky tomu jsem poznal mnoho zajímavých lidí se stejnými zájmy a rozšířil tak svůj společenský kruh.
Ještě předtím, vlastně i potom jsem zažíval různá překvapení a následná zklamání. Zpětně si říkám, že jsem mohl řadě situací předejít. Anebo je vyřešit jinak – lépe – kdybych v té době věděl, jak na to. Teď už je sice pozdě, ale chybami se člověk učí.
Znamením jsem beran. Podle charakteristiky znamení bych měl být egocentrický a tvrdohlavý. Egoista jsem (ještě aby ne) a na té tvrdohlavosti také něco bude. Když s někým diskutuji, stojím si za svým. Problém je, když mám na druhé straně stejně tvrdohlavého „protivníka“. Kvůli tomu jsem se často dokázal dostat z diskuse až do hádky. No a pak nastává taková trapná situace, že se se mnou daný člověk nějakou dobu nebaví. Už jsem si zvykl. 
O letních prázdninách jsem si zařídil brigádu na stavbě. Ne, že by ta práce byla špatná. Jako fyzické odreagování to bylo dobré, ale nemohl bych to dělat celý život. Kromě toho jsem měl práci také na počítači. Převážná většina byly jednorázové zakázky, ale podařilo se mi zajistit i dlouhodobější práci.
Začátkem podzimu na mě přicházely melancholické nálady, nevím proč. Asi přišel den, kdy jsem začal „ztrácet koule“ (ano, posluchači Vanessy by měli vědět). Díky tomu jsem přišel na to, jak efektivně mrhat časem a propadat prokrastinaci. Lék jsem zatím ani na jedno nenalezl, pokud ho však máte, tak mě prosím kontaktuje mailem, děkuji. Aby toho nebylo málo, přišel jsem o iPhone. Neberu to jako katastrofu, jak se říká – všechno zlý je k něčemu dobrý.
Vánoční prázdniny byly sice hrozně krátké, ale zato jsem si je pořádně užil. Tolik akcí jsem nečekal a skoro každý den jsem měl nabitý. Dokonce mi nebylo blbě po Silvestru!
Předsevzetí na nový rok si dávat nebudu. Nechci totiž čekat na dobu, kdy si lidé masově řeknou, že začnou něco dělat. Snažím se na takové situace nahlížet způsobem – „Chci něco změnit? Začnu hned!“ Abyste neřekli, tak na závěr napíšu alespoň plány do roku 2011. Jedním je udělat si řidičák a tím druhým živnostenský list. Snad to zvládnu.
Přeji vám šťastný a úspěšný rok 2011 (snad si na tu 11 zvyknete rychleji než já).
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 6 komentářů
Publikováno 7. 10. 2010
Za poslední dva měsíce jsem napsal pouze tři články. Je to málo a mrzí mě, že se blogu už nevěnuji tak často, jako dřív. Ačkoliv se mi za poslední dobu stalo dost zajímavých věcí, neměl jsem potřebu o žádné z nich psát. Pár témat mám připravených, jenže jsem se neodhodlal žádné z nich zpracovat. Úterní den mě ale donutil k sepsání tohoto příspěvku.
Možná to bylo tím počasím. Zatažená obloha, občasné mrholení a chladno. Prostě typické podzimní počasí. Depresivní počasí. Frustrující období. Působí na každého. Cítil jsem se divně, ani nevím, jak pořádně to popsat.
Škola mě začala unavovat, o té se ale raději rozepisovat nebudu. V souvislosti s ní mě přepadávají paranoidní myšlenky. Jak se říká – to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou.
Celkem dlouho propadám prokrastinaci, tedy výrazné a chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu. To by nebylo nic špatného, propadal jsem jí i předtím. Jenže teď je to ještě horší. Pomalu mě začíná nudit Facebook (a krom toho stále nemám #newtwitter).
Ještě mě napadají další řádky, které zapadají do tohoto článku plného nesrovnalostí. V neděli se od nás odstěhovala sestra. Ačkoliv to k ní mám deset minut cesty, její nepřítomnost na mě působí poněkud zvláštním dojmem. Těžce definovaný stav.
Tento týden jsem asi moc poslouchal Vanessu. A tak se hodí článek zakončit tímto textem – „Nažer se mejch frustrací!“ Anebo ne, skončím trochu optimističtěji (a možná i motivačně) – „Chci dobýt Babylon!“
Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | 10 komentářů
Publikováno 26. 1. 2010
Máme za sebou rok 2009, a proto jsem se v rozhodl zhodnotit hudební alba, která v uplynulém roce vyšla. Popravdě byl rok 2009, co se týče hudební tvorby, velice chudý. Nejvíc sleduji rapový žánr. Převážně českou a slovenskou tvorbu. Vyšlo vážně málo rapových alb, může za to nejspíš i fakt, že je spoustu rádobyposluchačů rapu (což je často vidět na ulici). Děcka poslouchají rap, nosí hopové hadry za tisíce korun, ale aby podpořili hudbu koupí originálního nosiče, to ne… Pak se divíme, že nikdo nechce vydávat. Kromě rapu poslouchám i hudbu, která se mi prostě líbí, nejsem zaměřen jen na jeden žánr. Upřednostňuji ovšem tuzemskou hudbu, jelikož jí dobře rozumím.
A jak to tedy vidím s nejlepšími cz/sk rapovými alby? Zde uvedu krátký seznam, který ovšem nemám seřazený od nejlepšího. Každé album mě zaujalo něčím a nedá se to seřadit, proto ke každému napíšu zdůvodnění, proč je v mém žebříčku.
WWW: Tanec sekyr – Toto album je mistrovské dílo (vím, možná přeháním), ale je to na české poměry naprosto revoluční počin. Texty jsou složité a nutí zamýšlet nad jejich smysl, hudba je dokonale propracovaná do naprostého detailu.
Moja Reč: Dual Shock – Moja Reč snad nikdy nezklame. Jejich poslední album vyšlo rovnou na dvou CD a obsahuje 32 skvělých tracků. Není track, při kterém bych se nudil a přepínal. eMeR dokáže udělat hromadu rozmanitých písniček, co se týče textu, navíc jejich flow je bezkonkurenční. První CD má instrumentálky živých nástrojů (skupina Komplot) a druhé má klasickou produkci. Osobně se mi víc líbí první.
[Pokračování článku]
Napsal izmy, v kategorii Hudba | 11 komentářů