Seriály v roce 2015

Shrnutí z roku 2014 jsem vynechal, takže letos přinášim pořádnou palbu! Hudební shrnutí bude následovat, už to odkládam dost dlouho, tak se snad co nejdřív hecnu.

TOP seriál

Better Call Saul – Breaking Bad osobně považuju za nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Proto mi udělalo radost, že se tvůrci rozhodli natočit spin-off o geniálním právníkovi Saulovi, kterej Waltera Whita dostal snad vždycky ze šlamastiky. Příběh se však zaměří taky na tvrďáka Mikea, bejvalýho policistu. Better Call Saul se od Breaking Bad liší převážně dějově, ale forma zůstala stejná – nechybí tak skvěla atmosféra, pomalý tempo, precizní kamera a vymazlený klipový pasáže.

Halt and Catch Fire – Z tohodle seriálu jsem byl strašně nadšenej, když jsem na něj natrefil. Jde o vydařený drama z IT prostředí v době osmdesátek, kdy byl na vzestupu vývoj osobních počítačů. Had v obleku (ha, tohle trefný přirovnání se mi líbí) Joe MacMillan má velkou vizi a za pomocí vynikajícího inženýra Gordona Clarka a geniální programátorky Cameron Howe se ji společně snaží proměnit v realitu. IT znalosti tady vyloženě potřeba nejsou, je to spíš pracovně-vztahový drama plný nečekanejch zvratů. Má to úplně boží otevírací znělku, kterou nikdy nepřeskakuju + jsem tady našel plno zajímavejch písniček.

Banshee – Mega nálož. Adoroval jsem to už před třema lety, kdy jsem zkouknul první sérii. Teď jsem si konečně našel čas na druhou a třetí a nebyl jsem vůbec zklamanej. Zpočátku se to může zdát jako vydařenej béčkovej akčňák, ale každej další díl je lepší a lepší a já musím říct, že to je zatracený áčko. Nezastavitelný tempo zůstává a kulervoucích scén přibejvá, jen mám pocit, že těch erotickejch scén ubylo. Ale pořád tady sou, takže dobrý!

Fargo – Přiznávám, že film se mi moc nelíbil, takže jsem k seriálu přistupoval opatrně. Nakonec se ukázalo, že je znatelně lepší než film. Černej humor a chladná atmosfera malýho městečka zůstali, ale příběh je úplně odlišnej. Celá první série stojí na charismatickym zabijákovi, kterýho hraje Billy Bob Thornton. Ten se vypraví do Bemidji a (částečně náhodou) ovlivní životy mnoha lidí. Jedním z nich je životní ztroskotanec a loser Lester Nygaard, kterej během série projde neuvěřitelnou proměnou. Fargo v sobě ukrývá jedno hluboký poselství:

Black Mirror – Seriál k zamyšlení s originálním námětem. Jednotlivý díly sou spíš povídky, který se snaží nastavovat zrcadlo současný (zkažený) společnosti. Hned první díl se rozjede ve velkym stylu. Princezna Susannah byla unesená a neznámej únosce požaduje jen jednu věc – aby si to předseda současný vlády rozdal s prasetem před kamerou národní televizní stanice. Udělá to? Nejvíc se mi líbil závěr druhýho dílu, kterej řeší talentový soutěže a reality shows, se kterejma jsou spojený věci jako zaprodanost, faleš a konzum. Chceme víc zrcadel!

The Affair – Skvělý vztahový drama, který se (překvapivě) zabývá nevěrou. Na první straně stojí Noah, šťastně ženatej chlap pracující jako učitel. Na druhý straně se nachází Alison, mladá číšnice žijící v malym městečku Montauk na Long Islandu, která se snaží srovnat svůj život potom, co přišla o svého syna. The Affair překvapí netradičním konceptem. Každej díl obsahuje dvě části – pohled Noaha a pohled Alison. Příběh, kterej se může zdát jako stejnej se v očích každé postavy něčím liší. Rozdílnej pohled na nevěru v očích muže a ženy je dobrá myšlenka a tvůrci si s ní poradili velmi dobře.

Sense8 – Při letošním únorovym marodění jsem stihl jsem zhlídnout seriálovej rest z loňska – Sense8 (aka LGBT8) od bratrů Wachowských. Seriál je o osmi lidech z různejch částí světa, kteří jsou nějakým způsobem propojeni. Ve zkratce jsou to audiovizuální orgie, doslova – jednou z klipových pasáží jsou skutečně orgie hlavních postav, mezi nimiž nechybí gay a transwoman (která je transwoman i ve skutečnosti). Za vrchol pak považuju desetiminutovou sonátu, při který se promítají velmi naturalistický scény porodů jednotlivejch hrdinů. Pokud chcete vidět cool multikulti-queer propagandu se skvělými záběry, hudbou a výpravou (Reykjavík je opravdu nádherný místo), dejte Sense8 šanci.

iZombie – Další seriál, kterej jsem viděl nemocnej. Neměl jsem od toho žádný velký očekávání, ale hlavní hrdina Liv (Rose McIver) je celkem sexy, tak jsem tomu dal šanci. Na jedný vysokoškolský pařbě se nakazila virem, kterej z ní udělal zombíka. Nezbývá jí nic jinýho, než jíst mozky (lol). Naštěstí je to studentka medicíny, tak si pravidelnej přísun mozků zajistí v místní pitevně. To ještě netuší, že po spořádání mozku získá určitý schopnosti/vlastnosti původního majitele. Prvních cca šest dílů je sice pořád o tom samym, ale postupně to nabere grády.

Animáky

South Park – Městečko South patří k mejm nejoblíbenějším seriálům. Jedním z hlavních důvodů je, že v něm tvůrci často řeší aktuální sociálně-politický problémy a nebojí se bejt přehnaně korektní. Právě politická korektnost byla tématem poslední devatenáctý série, kdy do místní školy zavítal novej PC Principal (nenapadá mě žádnej českej ekvivalent, nic takovýho tady nemáme a politická korektnost je nám spíš k smíchu) a postupem času vytvořil v South Parku tzv. safe-space. Dostalo se na ISIS („ninjas are fucking gay, dude“), pan Garrison zmrdal Trumpa, otevřela se diskuse ohledně gentrifikace, nebo držení zbraní. Měl by vidět každej social justice warrior! „Well, I’m sorry, the world isn’t one big liberal arts college campus.“

Rick and Morty – Nejlepší současnej animák, bez debat. Jednotlivý epizody sbírají na IMDB hodnocení 9.0 a víc. Rick je geniální věděc, ale taky strašnej cynik a v neposlední řadě alkoholik. Morty je jeho (naivní) vnuk. Společeně podnikají výpravy napříč vesmírem, časem a všemožnejma dimenzema. Těžko říct, co je na tom nejlepší – je to zahořklý, zvrhlý, absurdní a hlavně vtipný. Dál bych vyzdvihl ještě šílený animace a precizní dabing (to Rickovo neustálý říhání a slintání je prostě top). Slzy do očí mi vháněl závěr druhý série, při kterym zazněla písnička „Hurt“ od Nine Inch Nails. Na následující video/reklamu na cereálie se určitě podívejte až do konce, nebudete litovat. „Wubba Lubba Dub Dub!“

Dvacetiminutovky

Man Seeking Woman – Pro mě jedno z největších seriálovejch překvapení. Začíná to tím, že si hlavní postava seriálu Josh projde rozchodem a snaží se z něj dostat. Náhle se mu stávají naprosto šílený věci. Randí s trollem a jeho bejvalka začne chodit s Hitlerem. Když se mu podaří získat kontakt na jednu slečnu, poblahopřeje mu sám prezident. Není ochuzen ani o zvídavé otázky své starostlivé matky, které proběhnout formou mučení. Za jeden z vrcholů považuju psaní esemesky k domluvení rande. DICKPIC je řešení! Zní to absurdně? Absurdní to je. Man Seeking Woman vykresluje normální randící/vztahový situace extrémní formou. Nejhorší je, že to je děsně reálný.

Silicon Valley – Super IT/startup seriál z prostředí Silicon Valley (překvapivě). Týpek vymyslí skvělej kompresní algoritmus a snaží se s ním prorazit na trhu. Bohužel mu všichni akorát hází klacky pod nohy. Není to vyloženě sitcom, příběh se snaží ukázat realitu IT podnikání. Nicméně i vtipy se tu najdou, akorát musíte být tak trochu geek a mít nějakou znalost z IT. S The IT Crowd bych to moc nesrovnával, ten byl vesměs pro všechny, kteří si nemyslí, že je internet nějaká magická krabička. A s The Big Bang Theory už vůbec, to je čistě mainstreamová záležitost pro masy.

Wilfred – Seriál, kde hraje Elijah Wood a snad v každym díle hulí z atypickýho bongu? Wilfred! Americkej seriál natočenej podle australský přelohy, kde se chce Elijah Wood jako Ryan zabít, protože trpí depresema, ale vůbec se mu to nedaří. Nakonec se mu změní život, když se do sousedství přistěhuje sexy slečna Jenna se psem Wilfredem. A pozor, teď to přijde. Ryan vidí Wilfreda jako člověka a dokáže s ním mluvit. Je to schizofrenik, nebo má zvláštní dar? Samé otázky! Zpočátku mě to nudilo, Wilfred mě svym cynickym chování opravdu sral, ale překousl jsem to a najednou mě to začalo neskutečně bavit. Seriál plnej syrovýho a nekorektního humoru, má vzestupnou tendenci.

Selfie – Přiznávám, dal jsem tomu šanci kvůli názvu. Navíc mi Karen Gillan jako Eliza Dooley připomíná bejvalku 😀 Ve zkratce – Eliza je závislá na sociálních sítích a žije tam svůj život. Jednou si však uvědomí, že nemá žádný skutečný přátele a rozhodne se s tim něco dělat. Pomáhá jí s tim John Cho (takovej ten korejec ze Zahulíme, Uvidíme #sjw). I přesto, že se to zdá jako blbost, to má i dobrý momenty, obzvlášť silná je pasáž, kdy Eliza zpívá „Chandelier“ od Sii, to mě opravdu rozplakalo :'(

Community – Trochu starší seriál, ale na doporučení starýho internetovýho kámoše (on ví) jsem teď o zkouškovym zkoukl. Přece se nebudu učit! Radši se podívám na partičku lidí, kteří jdou studovat do komunitní školy (to je taková ta škola, kde nezáleží na věku a může tam jít studovat každej, u nás v ČR to asi moc není). Seriál se teda točí kolem studijní skupiny šesti lidí, kteří ale dělají všechno možný, až na učení. No jo, to zní celkem tuctově, ne? Proč je Community tak oblíbený? Každej díl je parodií na všemožný filmy či filmový klišé. Tvůrci diváky vůbec nešetří a parodují opravdu všechno. Díly s paintballovou tematikou sou mistrovský díla. Anebo díl, kde vznikne šest různejch dějovejch linií, protože se házelo kostkou o to, kdo půjde pro pizzu. Za nejlepší postavu považuju rasistickýho staříka Pierce, z jehož obrázku větrnýho mlýnu slzím smíchy. Škoda jen, že se postavy časem obměňují, mělo to skončit čtvrtou sérií a vůbec bych se nezlobil. „Cool cool cool!“

The Last Man on Earth  – Když jsem byl koncem roku nemocnej (skoro si říkam, že jsem nemocnej jen kvůli tomu, abych stíhal koukat na seriály, hehe), hledal jsem nějakej nenáročnej seriál a dostal se k tomuhle. Asi nemá cenu vysvětlovat, o čem to je, název je všeříkající. Na zemi se dostala nějaká epidemie a všechny vyvraždila. Teda až na pár výjimek. Nebude zas takovej spoiler, když napíšu, že poslední chlap na zemi ve skutečnosti není jen jeden (protože jak moc zábavný by bylo koukat na jednu postavu, obzvlášť, když to je sitcom, že?), nicméně hlavní postavou je tady sebestřednej nesympaťák Phil Tandy Miller. První série občas sklouzává k lacinýmu humoru (klasicky sex a fekální humor), ale u druhý jsem měl pocit, že sleduju spíš drama než komedii. Teď navíc se konečně rozvíjí nová dějová linka s bratrem Phila, kterej byl po dobu epidemii ve vesmíru. Jo a hodnocením na ČSFD bych se neřídil, většina lidí to odsoudila tak po prvních třech dílech.

Oldskúlovka

Friends/Přátelé – Cejtil jsem se trochu trapně, že jsem neviděl seriálovou legendu Přátelé. Když jsem jel s Bárou do Berlína, znuděně jsem si ve Student Agency buse pustil pár dílů a celkem mě to chytlo. Tak jsem si řekl, že bych to mohl konečně zkouknout celý. Asi za tři měsíce jsem to dal (cca 87 hodin) a bavilo mě to snad víc, než modernější How I Met Your Mother, který Přátelé tak trochu vykrádá. Hlavně se mi tam líbil ten devadesátkovej feeling, ta móda, ty všechny ty věci. Jo, tohle by měl vidět asi každej seriálovej nadšenec.

Malé radosti

Kancelář Blaník – Česká politická satira. Dlouho jsem odolával, ale když jsem zjistil, že má jeden díl kolem 7 minut, zkoukl jsem za den celý dvě série, co byly venku a velmi se bavil! Současná třetí série pracuje s trochu jinym konceptem – díly na sebe navazujou. Nevadí mi to, líbí se mi, že tvůrci zkouší něco novýho, ale mám pocit, že se na úkor jednoho dlouhýho příběhu vytratila ta hořkosladká satira. Nicméně Tonda Blaník je bůh a nezastavitelnej stroj na hlášky. Když sleduju aktuální kauzy, který Kancelář Blaník paroduje, skoro i věřím tomu, že to takhle v politice opravdu chodí.

Autobazar Monte Karlo – Když byla Kancelář Blaník na rok pozastavená, jako náhrada přišla parodie na autobazary s Čtvrtníčkem v hlavní roli jako Karel Čížek. On byl snad pro roli stvořenej! Vychcanej prodavač aut, který vypadaj, že se každou chvíli rozpadnou. Seriál vychází z urban legends údajně skutečnejch praktik prodejců z devadesátejch let. Zpočátku jsem byl na rozpacích, ale postupem času si mě to získalo natolik, že jsem šel dokonce na celovečerní promítání všech dílů. A to nejsem žádnej fanda do aut.

Zklamání

2 Broke Girls – 2 socky nikdy neměly ambice stát se seriálem na úrovni, vyznačujou se především laciným humorem a příjemně doplňujou skvělej Two and a Half Men, kterej už bohužel skončil (ano, bavily mě i epizody s Kutcherem). Jenže to, co předvádí v pátý sérii, už je na mě moc. Kam se vytratily opravdu vtipný hlášky? Furt dokola omílající vtipy o sexu by mi nevadily, kdybych se u nich opravdu zasmál. Občas z toho mám opravdu neskonalý pocit trapnosti. Už ani ti herci a herečky se nesnaží. Navíc mě tam hrozně rozčiluje Earl a těch pár rasistickejch vtipů to nezachrání. O Sophii ani nemluvím. Zas abych nebyl tak přísnej, občas se tam dozvim nějaký ty zajímavosti, jako například to, že existuje porucha Diphallus, kdy se dítě narodí se dvěma penisy.

The Big Bang Theory – Jde klesnout ještě hloubš? Ano, jde. TBBT se koupe ve sračkách a evidentně mu to je málo. Narozdíl od How I Met Your Mother, který ke konci taky navštívilo žumpu, mě tohle uráží ještě víc. Já vlastně ani nevím, proč na to pořád koukám, asi ze setrvačnosti. On to vlastně nikdy nebyl zas tak dobrej seriál, osobně nechápu to všeobecný nadšení a adoraci. Často mě pobaví, když se někdo ohání tím, že je to „chytrej humor“, protože tam zazní pár matfyzáckejch vtípků. Co má bejt, že tam v posledních třech sériích (nebo čtyřech?) řeší jen vztahy. A co na tom, že highlightem poslední série je to, že (sorry za spoiler) měl Sheldon sex. Hahaha, slow hand clap.

Bonus

Charlie the Unicorn – Přiznávám, k tomuhle klenotu jsem se dostal celkem pozdě.  Příběh o jednorožci Charliem, kterého v každém díle obtěžují dva další jednorožci. Nejvíc kulervoucí je tady dabing. „Yeaaaah Čááááááárlí“ mi vyvolá úsměv na tváří snad pokaždý. První část nás zavede až k cukrovinkové hoře (Candy Mountain, přeložil jsem to dobře?) a pyšní se opravdu skvělou závěrečnou pointu. Plus každá část ukrývá chytlavou písničku. Tohle pusťte dětem místo Teletubbies!