Když si nedávno Poděs stěžoval, že píšu až moc cool, rozhodl jsem mu věnovat tento článek. Doufám, že tentokrát bude spokojený!
Mám tady plno blogových restů. O první půlce prázdnin jsem se zmínil už v mé melancholické zpovědi, kde jsem neúspěšně urychloval nekonečno. Z těch větších událostí jsem vypíchl festivaly Bažant Pohoda a Colours of Ostrava. Z druhé půlky prázdnin mi zbývají jednak boží výlet do Berlína, jednak roadtrip z Prahy do Vilniusu (to je v Litvě, kdyby někdo nevěděl). Takže tyhle cestopisný články do konce roku určitě sepíšu. Teď se však vrhnu na běžeckou událost roku, kterou je pro mnohé (běžce amatéry a onanisty nad Nike fajfkou) We Run Prague.
Kromě minulého ročníku, kdy jsem nestihl vymyslet dobrý motto na triko (až moc pozdě jsem přišel na suprčupr „loooool vy nuly“), jsem vždycky běžel. Napoprvý to nebylo moc chválihodný, čas jsem radši zapomněl a dohledávat ho nebudu, napodruhý jsem si střihl nejlepší čas vůbec a cítíl jsem se jako král. Jak to dopadlo napotřetí? Deset kilomentrů jsem uběhl už několikrát, ale běžet v davu je lepší a motivuje to k lepšímu výsledku.
Cesta ke slávě
Od začátku roku jsem nic nedělal. Ne proto, že bych nechtěl, nebo že bych byl línej (ok, jsem línej), ale protože jsem měl tu zpropadenou mononukleózu a nesměl kvůli tomu půl roku sportovat. S přípravou na desetikilometrový maraton jsem začal měsíc před závodem. Probudil jsem ze zimního spánku fajn aplikaci RunKeeper, abych si svůj výkon mohl trackovat a rozhodl se po každym doběhnutí vyfotit, abych mohl vytvořit pěknej fotoromán.
Už po prvním běhu jsem věděl, že to v sobě stále mám. „Neměl bys to na začátku tak přestřelovat, ale šetřit se a postupně zrychlovat a zvyšovat vzdálenost,“ říkali všichni kolem. Ale já je neposlouchal! Před závodem jsem byl běhat asi 7x. Jednou jsem si dal desítku nanečisto a zvládl to v pohodě.
V sobotu 30. září byl ten osudný den! Vybíhalo se až večer a já se cítil mírně vyčerpaně, protože jsem nastydl po šestnácti hodinách v autobuse při návratu z Litvy do Prahy. Ale hecnul jsem to, na startu jsem si stoupl do druhého nejrychlejšího koridoru s ostatníma (zdravím @tomaspotesil, @marekbrumlich a @37x5y). Prvních pár kilometrů bylo v pohodě, atmosféra skvělá a ani nechybělo počáteční nadšení. V půli trasy jsem dokonce potkal @thehawkes! Mezi 6-8 kilometry na mě dopadla krize. Umíral jsem, ale nemohl jsem se zastavit. Na druhý občerstvovačce jsem do sebe hodil nějakej energy drink a se zaťatými zuby se vrhl vstříc cíli!
Závod jsem uběhl za 50:10, což je na mou dlouhou běžeckou pauzu úctyhodný výkon. Ve výsledkový listině jsem se umístil na 1850. místě a v kategorii muži na 1602. místě. Sice jsem doufal, že celkový čas stáhnu pod 50 minut, ale nevadí, příští rok se mi to určitě podaří. A tady je slíbenej komix:
1 komentář