Hurts – Happiness (10/10)

Hurts je britská synthpopová skupina skládající se ze dvou členů. V září vydali své debutové album s názvem Happiness. O kapele jsem se poprvé dozvěděl na musicserveru, kde jsem si také poslechl úžasný singl Wonderful Life. Následně jsem si o skupině zjistil více informací a sehnal celé album. Hurts zní jako kapely, které hrály v 80. a 90. letech. Někomu mohou připomínat Pet Shop Boys, či Depeche Mode. A to nejen svými písničkami, ale také vzhledem.

Obal k hudebnímu albu Hurts - Happiness

Je mnoho skupin, které udělají povedený singl, hrají je v rádiích a televizi, a pak se o po nich slehne zem. V případě Hurts to ovšem neplatí. Celé album je plné hitových písniček, žádná slabší místa ani skladby do počtu. Nedá se hovořit o žádném prvoplánovém popovém albu.

Hudební podklady má na starost Adam Anderson. Jsou melodické, jemné a většina z nich je pomalá. To ovšem neznamená, že by to byla táhlá deska. Například Sunday nebo Better Than Love (úplně první singl) pořádně šlapou. Theo Hutchcraft je výtečný zpěvák a dokazuje to ve všech skladbách na albu. Kromě něj na albu zpívá zpěvačka Kylie Minogue v songu Devotion.

Poněkud temnější skladba Silver Lining celé album otevírá a ke konci skvěle graduje. Po ní následuji již známá Wonderful Life, o které se není třeba rozepisovat. Bloods, Tears & Gold je silně emoční skladba, vokály jsou v ní naprosto úžasné. Ve skladbě Stay, můžete slyšet skvělý sbor. Zrovna tuto skladbu považuji za jednu z nejlepších na albu a ani se nedivím, že se stala třetím singlem, který šel do rádií. Také na ní vznikl videoklip.

Desku Happiness rozhodně doporučuji všem poslechnout, já hodnotím plným počtem bodů, tedy 10/10. Podle mě je to žhavý kandidát na desku roku.

Sodoma Gomora – Na konci tunelu je tma (9/10)

Dr. Mengele a Markýz de Sade nám přinášejí nové horrorcorové album Na konci tunelu je tma. Už obal napoví, že se nebude jednat o žádné zamilované písničky a „teplé“ rapy. Hudba je temná a texty plné nenávisti, přesně to, na co jsme od Sodomy Gomory zvyklí.

Sodoma Gomora - Na konci tunelu je tma (2010)

Většinu beatů měl na starost Czmelak, pár jich dělal Doyem a po jednom Chorch3 a Daflair. Nejvíc mi sedí nejspíš od Doyema. Album obsahuje spoustu hostů, mezi kterými nechybí čeští Hrobka & Pitva a Masový Wrazi, ale také nové jméno Dr. Kremátor (který mi až moc připomíná Ba2se z bývalého Chaozzu).

Album otevírá nechutné intro Nemůžu žrát Tvý sraní!, po kterém přichází track Hovnama zalitý hatující celou českou scénu. Na konci tunelu je tma je song pojednávající o smrti a ani se nedivím, že se deska jmenuje zrovna po něm. Takhle si představuji skutečně kvalitní horrorcorovou skladbu bez prvoplánových nadávek. Jeden z nejlepších momentů na albu.

I nyní jsme se dočkali songů o dětech, nejprve v Nechci dítě Mengele a Sade vysvětlí, proč nechtějí dítě a co by s ním případně udělali. Školní masakry jsou zase o školácích, kteří jsou neustále šikanováni, až se rozhodnou situaci vyřešit tím, že vystřílejí celou školu. Opět další silné téma. A ve Famfárii padne pár skvělých rýmů o zneužívání malých dětí („…mě berou jen malý holky, a proto se vydávam za Michala z Kouzelný školky, maňáska Františka si naroluju na pyje, pohlaď si ho ty svině, pojedem do Famfárie!“).

Na albu je skladba Pornokrál o nejznámějším českém pornoherci Robertu Rosenbergovi, který v ní sám hostuje. Bohužel v ní nemá žádnou svou sloku, jen si dává v refrénu část „Would you little bit suck my dick?“ a na konci krátkou řeč. Parlamentní jatka kritizují celou českou politickou scénu a zazní v nich snad nejlepší rým z desky („neskutečná dřina musí bejt práce ve vládě, jedna ruka na koulích a druhá na kládě.“). Skladba Antibible je snad vrcholem rouhání, která si bere na paškál Bibli, Panu Marii a další náboženské postavy. Možná se vám může zdát, že tímhle songem SG zašla už moc daleko, ale beat nehorázně šlape, je to prostě pecka.

Splatter Rape! je dokonalý horrorcore song s hostujícími Butchers Harem. Vznikl na něj i videoklip, ten však pro jeho obsah na youtube jen těžko nalezneme. V 19. skladbě pojmenované Tma nás přeci jen čeká zamilovaný text. Mengele se Sadem vyznávají lásku svým „dementním“ dívkám v předělané verzi Podvod od Jana Nedvěda.

Album „Na konci tunelu je tma“ se velice povedlo a ode mě si zaslouží hodnocení 9/10. Sice to není žánr pro každého, ale posluchač HC tuto desku musí ocenit. Mimochodem do konce roku by měla vyjít další sólovka od Řezníka!

Klass / Zkažená mládež – kam až může zajít šikana?

Klass / Zkažená mládež - plakátVe škole se mi naskytla příležitost shlédnout estonský film o šikaně – „Klass“, v češtině naprosto strašně přeložen jako „Zkažená mládež“. Musím říct, že to je snad první film, který ve mně vyvolal tak velkou záplavu emocí.

Film je rozdělen do sedmi kapitol a vypráví příběh o studentovi Joosepovi, který je svými spolužáky šikanován. Joosep vypadá jako normální kluk, je sice introvert, ale neobléká se výstředně ani nenosí brýle, prostě nic, čím by na sebe upozorňoval. Přesto se stal terčem posměšků a hloupých her svých spolužáků. Všechno začíná mírným pošťuchováním, ale postupně se z toho stane skutečný teror. Celá třída je proti němu spolčena. Spolužákovi Kasparovi se ovšem přestává líbit chování Anderse, který je považován za vůdce třídy a kterého ostatní slepě poslouchají. Zastane se Joosepa – tím se objevuje na druhé straně barikády a stává se druhým šikanovaným. Tolik k příběhu, který postupně svou drsností graduje až do skutečných extrémů.

Pokračovat ve čtení →

Nerudovo nerudné album

Nerudovo nerudné album (Neruda - Neruda)

Matěj Ruppert a Roman Holý se rozhodli natočit rockovou desku. Jak to dopadlo? Hned na úvod je nutno zmínit jednu věc. Kdo od Holého a Rupperta čekal klasický rock, ať nečte dál. Ostatní, kteří cení tvorbu J.A.R. a Monkey Business a mají rádi poněkud odlišnější styl než ten, který se hraje v rádiích, nechť ve čtení pokračují.

Bylo by bláhové si myslet, že Holý vyprodukuje čistě rockovou desku. Ačkoliv zvuk zní poněkud tvrději (velmi podobný například „Dělnické“ od J.A.R.), stále je tam slyšet Holého rukopis. Co se týče Matěje Rupperta, ve funkových a popových skladbách má úžasný hlas, ale do rocku příliš nezapadá. To ovšem vůbec nevadí. Mám rád experimenty a tenhle se obzvláště povedl.

Jako první určitě zaujme pornografický obal, na kterém se podílel Vladimír 518. A už z obalu se dá usoudit, že deska není příliš slušná. Je přímo neslušná. Ještě lépe to vystihuje slovo pubertální. Tím narážím na pubertální texty. Texty ovšem nejsou trapně trapné a plné vulgarit, musíte je brát s nadhledem. Celá deska je vlastně „sranda“. Záměrem nebylo natočit vážné rockové album, ale především posluchače pobavit.

Pokračovat ve čtení →

Epilog od PSH je dobré album

Nové album od skupiny PSH - Epilog

Zatímco Orikoule bylo album veselé a diskotékové, H.P.T.N. svěží a hitové, nové album od PSH se nese v naprosto jiném duchu. Podle názvu Epilog jistě mnoho z vás usoudilo, že se má jednat o poslední nosič, který skupina vydá. A nejenom podle názvu alba, ale také podle mnohých článků a rozhovorů psaných měsíc zpátky. Ti bystřejší okamžitě poznali, že se jedná o „promyšlenou“ reklamu (už jen fakt, že Orion o sobě tvrdil, jak bude dělat řidiče taxíku bez řidičáku, zní celkem komicky). Kromě bezplatné propagace získali kluci z PSH ještě jednu věc – koncept alba. A řádně toho využili.

Epilog je špinavý, temný a někdy příliš pomalý. To nejsou zápory, spíš naopak. Není to žádné tuctové album, dobře funguje jako celek., má prostě svoji atmosféru. Slyšel jsem hodně názorů, že kvůli těmto věcem je album špatné. Převážná většina ho odsoudila kvůli tomu, že nezní jako staří PSH. Ostatně to samé se říkalo o minulém Rap’n’Rollu. Nežijeme přece v minulosti, proč pořád používat samply v instrech a bránit se synťákům? Doba jde dopředu, nemá cenu zamrznout na jednom bodu jako jiné kapely.

Udělejte bordel“ vás skvěle navnadí do poslechu alba, které obsahuje 12 songů a 3 naprosto zbytečné skity. Možná pobaví česká hymna zpívána Davidem Vávrou a Milan Šteindlerem, ale jen při prvním poslechu, při dalším přeskakuji. Mezi nejlepší song alba patří bezesporu „Můj rap, můj svět“, který produkoval sám Dj Wich. Text je také perfektní. A z mého subjektivního pohledu považuji za druhý nejlepší song „Showbizu smrad“ s hostujícími legendami Otou Klempířem a Michaelem Viktoříkem (J.A.R.). Track zaujme zvukem tvrdých kytar a skvělým refrénem.

Pokračovat ve čtení →