Jak běhají štafetu hipsteři

Poděs se rozvaloval v gauči, na klíně notebook a zničehonic na mě pokřikl: „Dáme štafetovej běh s najkem?“ Ležérně jsem se na něj podíval a řekl: „Ale tak proč ne.“ Chodíme běhat celkem pravidelně. Já to občas flákám. 1500 metrů pro mě však není žádná výzva. Jen budu muset běžet trochu rychleji.

„No a jak pojmenujem náš tým?“ zeptal se mě Poděs.
„Hipsteři!“
„No já ti nevim, to je takový… ehm no…“
„Tyvole jakože ironie néasi! Nebo máš lepší nápad?“
„No nemam. Tak fajn.“

Jelikož jsme byli jen dva a ke štafetě jsou potřeba čtyři, sehnali jsme si dvě běžkyně na Facebooku. Jedna nám dva dny před akcí oznámila, že nemůže. Stres okolo nás, nevěděli jsme, koho sehnat. Nakonec jsem přemluvil bábu. Teď nemám na mysli politickou agitku, bába je můj kamarád.

Běh se odehrával na Letné kousek od Kyvadla. Chvíli jsme kroužili okolo, pak jsme si došli pro startovní čísla a objevili naši čtvrtou běžkyni – Míšu. Následovala rozcvička, která prozradila skutečné běžce od amatérů. Takže nakonec dobrý, nebudeme tak marní.

Dlouho jsme řešili pořadí štafety. Nikdo nechtěl jít první ani poslední. Jaké bylo překvapení, že jsme byli seřazení podle registračky. Poděs z toho radost neměl. Já jo. A bába taky.

Jelikož bylo třicet dva týmů, běželo se natřikrát. My byli v první vlně. Naštěstí. Poděs začínal a já byl po třech minutách připraven na koberečku k předání štafety. Netrpělivě jsem vyčkával, až poběží. Jako naprostí machři jsme si předali štafetu (viz foto).

Hned na začátku jsem předběhl běžce a soupeřil s ním. V polovině jsem proklínal své od drog zničené plíce. Ve třech čtvrtinách sám sebe, protože jsem přišel domů v šest ráno a spal asi čtyři hodiny. Pár metrů v cíli jsem nic nevnímal. Jen nohy běžely a zrychlovaly. Ještě jsem stihl předběhnout jednu běžkyni. Předal jsem štafetu. Padl na zem a potřeboval si vydechnout. Po chvíli jsem se zasytil banánem a müsli tyčinkou. A (tyvole!) čas 6:05. Od dob základky jsem se celkem zlepšil.

Největším překvapením pro nás byla Míša, která měla čas krásných 6:09 a vyhrála cenu za nejrychlejší běžkyni. Protože odešla dřív, trofej jsme museli převzít my. Jako tým jsme skončili na desátém místě. Čas 24:40. Všichni byli skeptičtí, ale já říkal, že budeme v top ten. Prostě Hipsteři mají nejen děsně cool název, ale také umí celkem solidně běhat.

Akce se povedla, umístili jsme se skvělém místě a bába se rozhodl zaregistrovat na We Run Prague! Úspěch na všech stranách. Nike má reklamu a my udělali něco pro své zdraví.