Jsem Ing.! Co teď se životem???

Publikováno 20. 6. 2018

Mohl bych začít obligátním motivačním shitem ve stylu „říkali mi, že to nezvládnu“ nebo „snažili se mě srazit na kolena,“ ale popravdě mě všichni v mém okolí podporovali… takže je mi vlastně celkem líto všech interpretů, kteří skládají podobný texty a ještě víc je mi líto těch, kteří to dobrovolně poslouchají a nedejbože to ke všemu i citují.

Před týdnem jsem měl magisterské státnice na ČVUT FIT. Ačkoliv to bude zajímat maximálně studenty FITu, neodpustím si lehce detailnější popis. Ze společný části jsem dostal otázku na cyklický grupy a generátory. Vskutku máslovka (realita na papíře vypadala trochu jinak, ale to neni podstatný 😄). Zkoušel mě Štampi, na matfyzáka velkej stylař s nadčasovym haircutem a taky matematickej bůh, kterej při vedení bakalářský lineární algebry sice zvýšil úroveň předmětu, nicméně také snížil jeho průchodnost (ale napotřetí už se to udělat dalo!). Takže to pro mě byla čest, že mě zkoušel zrovna on. Druhá (již oborová) otázka byla z nejtěžšího oborovýho předmětu vyhledávání v multimediích (fakt nepřehánim). Naštěstí jsem se to dobře nadrtil a pak už prostě věděl (paradoxně až při učení na státnice jsem docenil krásu tohoto předmětu). Co se týče diplomky, podílel jsem se na vývoji moderního informačního systému pro optiky, což pro mě bylo velmi přínosný – za necelý čtyři měsíce jsem se naučil pracovat v Angularu a alespoň povrchně jsem pochopil Material Design.

Když jsem po úspěšnejch státnicích odcházel ze školy, měl jsem ze sebe dobrej pocit, ale jako by tomu něco chybělo (rozhodně to nebylo jako po bakalářskejch státnicích). Však já měl snad větší radost z úspěšně složený zkoušky z PDP (light PARy)! Pořádně mi to začalo docházet až tenhle týden a mám ze sebe opravdu radost. Bylo to náročný, ale stálo to zato. Mít diplom z prestižní vejšky, kterou neudělá každej, je vlastně super.

O víkendu mě skolila nemoc, takže ležím od pondělí v posteli a přemítám o životě. Teda né, že bych o něm nepřemítal už předtím, ale teď na to mám víc času. Dodělat vejšku pro mě byl rozhodně jeden z životních cílů. Kladu si však otázku: „Co teď se životem?“

now-what

Co teď???

Nebudu lhát, mrzí mě, že už nebudu chodit do školy. I přes krušný začátky (lol, teď jsem si přečetl svý starý články, kde chvílema působim opravdu depresivně) jsem si školu hodně oblíbil a je vlastně smutný, že už to končí. Jasně, PhD. by mohlo bejt zajímavý, ale to pro mě fakt není.

Takže jaký cíle bych si měl dál? Pro začátek možná dělat nějakej sport – vrátit se k dřív milovanýmu běhu a zároveň shodit přebytečný kila, který mi způsobilo neustálý pití nezdravý coly (protože kafe nepiju).

Čim dál víc mě zajímá machine learning, protože si řikam, že by bylo dobrý v životě využít tu vysokoškolskou matematiku, kterou do nás semestr co semestr cpali. Je to ale těžký, tak snad se mi podaří udělat alespoň nějakej ten kurz na Coursera nebo Udacity. Uvidím.

Mám tady hromadu seriálů, který jsem kvůli škole přestal sledovat (těším se hlavně na Halt and Catch Fire a The Affair).

Mám tady hodně knížek, jejichž čtení jsem neustále odkládal.

Taky by bylo fajn se opět začít socializovat 🤔

Jo a blog! Novej design slibuju už tak pět let, tak se už třeba konečně zadaří. Taky bych mohl začít psát častějš (třeba dopsat hudební shrnutí z roku 2016, který mam asi rok rozepsaný).

No, jsem na sebe zvědavej.


Štítky: , , , , , , ,

Napsal izmy, v kategorii Můj životní styl | Žádný komentář


Zanechte komentář