Jsem straight edge. Na půl roku

Určitě znáte takovej ten stav, kdy se všechno delší dobu daří, vy jste „šťastní“ a říkáte si, že se to musí někdy zlomit. Že to prostě někdy přijde. Poněvač to je už moc dlouho dobrý. Né, že bych teda věřil na karmu, ale je mi to stokrát milejší, než číst bibli (kterou jsem mimochodem vyfasoval cestou do školy, kdyby někdo chtěl, tak vyvolávací cena je 0 Kč). No ale zpět k problému. Porazilo mě to začátkem prosince. Vlastně to bylo prvního. Horečka a takovej ten divnej pocit, že jsem asi nemocnej. Ewww.

Cpal jsem do sebe kopu prášků, poněvač jsem musel do školy, žejo. Konec semestru se blížil, psalo se hodně testů, do toho mi hořely termíny semestrálek, no prostě blbý. Druhej prosincovej víkend jsem strávil doděláváním 3D modelu letadla a umíral únavou. Byl na to snad ještě tejden navíc, ale já si řek, že to dodělám dřív, ať mi tohle břemeno spadne z mého ramene (Izaiáš 10 : 27, haha). V pondělí jsem psal zápočtovej test a to bylo docela drsný. Teda ne v obtížnosti, ale v tom, jak jsem umíral únavou a vyčerpáním. Po dopsání jsem prej byl bělejší než oxid titaničitý (sám nevim, co to je, ale podle Wikipedie to je dost bílý). Ještě aby ne, když jsem v sobě měl asi dva paraleny.

No a někdy ve středu mě poslala úžasná Moje ambulance na Bulovku na infekční. Že prej mam špatný jaterní testy. Jako už předtím jsem si myslel, že to může bejt mononukleóza, poněvač jsem s touto zlomyslnou nákazou předtím koketoval. Na Bulovce mi řekli, že budu každej den dojíždět na penicilinový injekce, a že mi píchnou i nějaký kortikoidy. V průběhu dní se mi šíleně zvětšily mandle, byly tak velký, že by se s nima dal hrát golf. Už jsem ani nemohl polykat mandarinky a puding, což byly dvě „potraviny“ na mém seznamu jídel, který jakžtakž šly jíst.

Někdy v polovině prosince, byla to neděle, jsem si šel pro poslední injekci a výsledky z odběrů krve. Resumé? Hospitalizace kvůli špatnejm výsledkům. Shit! Nicméně jsem v posledních dnech měl tak šílený horečky, že jsem ani nemohl spát. Měl jsem dokonce i halucinace! Představoval jsem si, jak neustále rovnám hrnce, pokličky, či co to bylo, fakt nevim, a pořád to padalo. No prostě psycho. Ještě abych zhodnotil prášky, tak paraleny jakože působí dobře, ale ne moc dlouho a ne tak intenzivně, ibalgin má delší nájezd, ale pak je z toho celkem příjemnej stav a brufen, to je zabiják, účinek téměř okamžitej, ale stav jak po deseti panácích vodky.

V nemocnici se o mě hezky starali. Kapačka příjemně kapala a já zkoukl pár filmů od Formana („Černý Petr“ je top! Ahooooooj!) a konečně taky všemi vyhajpovaný „Vykoupení z věznice Shawshank“. Občas jsem posloužil jako učební pomůcka, když si mě prohlíželi studenti různejch lékařskejch fakult! Dvěma studentkám jsem vyprávěl svůj příběh. A i když vypadáte jako reklama na vojetou pneumatiku, tohle vám zvedne náladu. Stejně jako pravidelný návštěvy, při kterejch mi Verča přinesla opravdový suvenýry, ze kterejch bych si tam mohl normálně uspořádat vánoční párty. Jo a taky jsem se konečně dostal k četbě knihy „Červená a bílá“ od Doroty Masłowský (proto píšu ten slovní paskvil „poněvač“, poněvač je toho ta knížka plná).

V pátek před Vánoci mě pustili domů. Zpátky do tý špinavý reality. Bohužel s jaterní dietou a zákazem cvičit minimálně půl roku. Teda, co si budeme povídat, únava mě zmáhá doteď, ale už je to lepší než předtím. Jo a to hlavní, mám zákaz pití alkoholu, takže jsem straight edge a #drugfree! sXe, hmm, asi si to nechám vytetovat na ruku… Jinak abych nezapomněl, z nemocnice jsem si přinesl krásný fotky, tak jsem si musel udělat koláž PF2014, když teda přišel ten novej rok.

Teď v pondělí (6.1. pozn. autor) v Mojí ambulanci mě čekal nečekanej twist – doktorka (jedna z těch tří, co mě „pozorovali“ a každej mi řekl něco jinýho, haha, tahle byla navíc už docela stará a když psala zprávu, tak to bylo všema jedním prstem) mi oznámila, že nemám mononukleózu. Pyčavole co to jako má bejt? Měsíc mě analyzujou, jsem v nemocnici a voni mi pak řeknou tohle? V dokumentech byla vedle zánětu ledvin, který mě taky postihly (ale vo tom jsem věděl už předtim), ještě EB virus, což je ale vir, kerej mononukleózu spouští. Ale nevim, nejsem doktor, nicméně má důvěra v Mojí ambulanci, která se tváří přátelsky a kde vás nabíraj sexy studentky na zastávkách metra, poněvač za novýho člena mají asi pětikilo, klesla na nulu.

Jinak Vánoce byly docela dobrý, dostal jsem obrovskej dar ♥ (pro stalkery: hledejte na instagramu). I přes svůj handicap a v obavách, že si natrhnu/přetrhnu/roztrhnu/cojávim slezinu, jsem si během Silvestru zahrál bowling a vopravdu jsem válel! Pro poděse stále platí, že hraje #jakoJayDiesel a bába by se to mohl do příštího Silvestru naučit.

Inu, všechno se děje z nějakého důvodu :))))). Jak to teď zakončit? „Svět je nádherný, když řekneš děvko!“ (Dixxx – Svět je nádherný – 2:44)