We Run Prague 2012

Opět neaktuálně, ale přeci! Deadline je můj nepřítel, ale zatím všechno stíhám. Například jsem včas odmaturoval. To se některým nepovedlo a dohánějí to teď v září. Inu, naštve to. Já se třeba včera zděsil při zjištění, že mi vejška začíná již 17. září. Bože! Já si bláhově myslel, že až někdy v říjnu. No nic, krásný časy končí. Ale to plácám mimo mísu, takže k We Run Prague.

We Run Prague 2012. Běh roku? Marketingově určitě jo. PR masáž, která ho doprovázela celý měsíc, mi lezla na nervy. Skutečně. Nebyl den, abych o tom neslyšel, nečetl článek nebo status na Facebooku. Překonejte své možnosti. Uběhněte deset kilometrů. Omg, vždyť jde o deset kilometrů! To je teda výzva. Ale samozřejmě, že jsem se musel účastnit. Bejt běžec je totiž v módě.

Jedinečností tohoto závodu je bezesporu tričko s vlastním mottem. Před rokem bylo na prsou, letos na zádech. Byl to dobrý tah, protože mě bavilo číst jednotlivá motta lidí a poznávat tak jejich osobnost. Někdo se snažil zapůsobit vtipem, jiný si hrál na drsňáka, ukázalo se také mnoho lidí s nízkým sebevědomím a nechyběly ani typické klišé hlášky, které sem psát nebudu, protože jsou moc klišé (probůh, LMFAO byli in minulý léto, koho zajímá, že jste sexy a víte o tom?).

Co některé lidi naštvalo, když se dozvěděli, že místo svého (rádoby) vtipného motta mají „Just do it“ nebo „We Run Prague“ nebo cojávim. Nemají porušovat podmínky. „Loni to ale bylo peklo, co?“ – asi nejprobíranější článek Reflexu na téma neschválené motto. Jsem rád, že „Sleduj mě, jsem v hajzlu“ jsem si nechal natisknout minulý rok a z pravděpodobně tiskařské chyby jsem své motto na tričku skutečně měl (zpočátku byl problém se slovem hajzl, no věřili byste tomu?). Letos jsem si zvolil hipsterský motto „I ran before it was cool“. No uznejte sami, jak je to děsně cool. A hlavně to je ironie v angličtině. Co bych dal za pohledy lidí, kteří si to četli v okamžik, kdy jsem je předbíhal.

Kdo se mnou běžel? Samozřejmě Poděs, běžec fanatik, ten to hrotil nejvíc. Dále bába, protože se mu zalíbil štafetový běh. A Verča, která nahradila mou sestru a běžela tedy s mottem „Pozor, Michalka běží“. Ironické, ale mně se to fakt líbí. Ještě jsem utvořil tým – já, Verča a bába. Nike to zvoral, takže ve skutečnosti nejsem zakladatelem týmu a průměrují se jen dva časy. Zklamání.

No a jak to dopadlo? Skvěle. Nebe zatažené a lehce pršelo, ideální počasí na běh. Měl jsem famózní čas 0:48:41.8 a skončil jsem na 1559. místě. Poděs byl 350., zajisté to pro něj byl dostatečný ego boost. Časy ostatních nejsou natolik zajímavé, abych je zde uváděl (úplně vidím ten bábův výraz, když to teď čte, haha!). Jsem zvědav, jestli ten čas příští rok zlepším. Jen ještě podotknu, že jsem před tímto během trénoval minimálně a skoro celé prázdniny jsem své plíce plnil kouřem z vodní dýmky (umím udělat krásné kroužky, heč!). Jestli tedy příští rok pojedu detox lifestyle (aka seberevolta, néasi), tak by se měl Poděs začít bát o svůj čas. Protože „I ran before it was cool“. A to vlastně taky kecám.