Je to už druhej měsíc, co jsem si řekl, že bych mohl oprášit blog a zas něco napsat. Přivést to tady k životu. Reinkarnovat. Ale dopadlo to klasicky – nijak. Žhavá pokožka po mírnym spálení ze slunnýho odpoledne v Konětopech mi však nedá spát a tak tady sedim a píšu tyhle řádky (poetický, že?).
Blogy sou v dnešní době mrtvý, ale na podcasty se necejtim a o TikToku si mý okolí myslí jen to, že ho ve svym věku už bohužel nechápe (oh c’mon, co je to za trend přijmout svý stáří jako nějakou ignorantskou výsadu? (dává ta věta vůbec smysl?)).
No nic, jdu spát. A slibuju, že se tady do konce roku objeví ještě něco. A jestli ne, tak hned jak padne rok 2021, koupim Poděsovi pivo.
Těším se na pivo.
Blogy jsou „mrtvé“? Nevím. Otázkou může být, co od svého blogu očekávat?
Pokud chcete pravidelné čtenáře („fanoušky“), pravděpodobně se nevyhnete odkazu na Facebook & Co.
Ale jen obyčejné příspěvky se zajímavými tématy vždy přivedou své návštěvníky, bez ohledu na to, jak jsou staří.
Jak již bylo řečeno, věřím, že psaní vždy znamená – že to děláte pro sebe.
Psaní je něco jiného než „jen“ přemýšlet. A pokud to pak plánujete zveřejnit, objeví se něco jiného. (-: