Hudební ceny Apollo 2012

Minulý rok jsem je propásl, letos jsem si je však nenechal ujít. Po znechucení ze Slavíka (na kterého jsem se odmítal dívat a vystoupení Žita SS mi jen potvrdilo, jak mizernou úroveň tyhle pořady pro masy mají), zklamání z Anděla (sorry, za nominaci Mandrage nemůžu jinak) naštěstí zůstává ještě pár rozumných hudebních cen. Díky Full Moonu jsem zjistil, že jich není zrovna málo, doporučuji přečíst Abecední průvodce. Ale k Apollu…

Udílení cen se odehrávalo v pražském SaSaZu, pro mě asi jeden z nejlepších klubů. Ovšem jen v případě, že se vydám na bar dvakrát za celý večer. Protože platit za nedobrýho Heinekena 70 Kč je, a to musí uznat i ten největší snob, docela masakr. Show provázel rapper James Cole. Což zpočátku znělo celkem dobře. Když začal znít Jamesův hlas, přišlo zklamání. Forma, otázky kladené interpretům, slovní tik „chápu“. Jako já to chápu. Jde o alternativní hudební ceny, zdůrazňuji alternativní. Cole do konceptu zapadá, jen potřebuje vypilovat styl. Takhle to moderování působilo bohužel děsně amatérsky.

Během večera jsem četl krásný tweet: „Hehe, je super sledovat hashtag #apollo Ze zivota smetanky hudebni sceny. Bez ironie a sarkasmu.“

Boris Carloff

Můj favorit. Prvně jsem si ho poslechl asi deset dní zpátky a byl jsem z toho doslova v hajzlu. Nevěřil jsem tomu, že se jedná o českou hudbu! Googlil jsem podrobnosti. Proč? Protože to zní světově. První živé vystoupení stálo za to. A vůbec, zahájit ceny velkolepou „Shadows“ – přesně takhle jsem si to představoval. Boris vyhrál zaslouženě. Jeho hudba asi nebude stravitelná pro každého, ale kdo chce, cestu si k ní najde. Boris navíc při přebírání ceny krásně zmapoval českou situaci: „Když budou dělat kopie, budou jenom lokální český sračky.“ Tesat do kamene!

Lenka Dusilová

Baromantika, deska ještě z konce roku 2011. Show byla snad nejvíc alternativní, což se však u Lenky očekávalo. „Wspomnienie“ jedním slovem kouzelné.

Charlie Straight

Největší mainstream v nominaci. Indie-britpop-rock, prostě klasická kytarovka. Jednoznačně nejlepší vystoupení, nejvíc energie, největší vibe. Ale oni si tu show můžou dovolit, žejo.

Květy

Kapela z Brna, hippies image, netypické nástroje (gumová kačenka rulez!), originalita. Vystoupení zajímavé, hlavně co se týče hraní na jednotlivé nástroje.

The Prostitutes

Pfff, nejvíc tuctová kapela. Alespoň pro mě. Takových kapel hrajících stejný žánr na stejné úrovni je rozhodně víc. V nominaci bych je prohodil s Please the Trees a jejich „A Forest Affair“.

Umakart

Můj druhý favorit. Ta melancholie na desce mě provází i po čtrnácti dnech. Avšak vystoupení nejhorší, totálně bez energie. Omluvou budiž FB status – „Dušanovi chyběla ladička, Jura měl malej stojan na klávesy, Jaromír neměl čtečku na texty, Tomáš měl blbej čínel bez mikrofonu, a Honza hrál na malej Ampeg.“

Zrní

„OST ke konci světa“ je super. Živé vystoupení bylo ještě víc super (za mě o třídu lepší než mp3, možná i o dvě). A i když má dost lidí kecy na „Hýkala“, je to prostě hit.

Bonus jako vítěz prvního ročníku Apollo za album „Náměstí míru“ měl tu čest předávat cenu – takže BOnus předal cenu BOrisovi. A ještě k tomu na sobě měl triko Good Night White Pride! Co víc chtít, že.